Pražská němčina: Porovnání verzí

Na konci [[19. století]] byla pražská němčina považována za nejlepší němčinu rakousko-uherské monarchie.{{Kdo?}} Tento jazyk používaly především vzdělané vrstvy, které za vzor považovaly spíše saskou než rakouskou němčinu. Vedle něj ovšem v téže době vznikaly [[sociolekt]]y: "Kucheldeutsch", "Kuchelböhmisch" a "Mauscheldeutsch" (tj. [[Slang|žargon]] služebnictva, němčinou prokládaná čeština a žargon pražských [[Židé|Židů]]), kvůli nimž posléze upadající pražská němčina získala pověst groteskního jazyka. V roce [[1910]] bylo v Praze už jen 4,5% německojazyčného obyvatelstva, přesto zde vznikla [[literatura]] světové proslulosti. [[Spisovatel]]é jako [[Rainer Maria Rilke]], [[Franz Kafka]], [[Max Brod]], [[Franz Werfel]], [[Egon Erwin Kisch]], [[Friedrich Torberg]], [[Oskar Baum]], [[Johannes Urzidil]], [[Felix Weltsch]] a [[Paul Leppin]], však podle některých [[Germanistika|germanistů]] používali specifický [[styl]], který spíše než k pražské němčině odkazuje k jejich literárním vzorům. Johannes Urzidil k tomu dodává: ''"My pražští němečtí spisovatelé jsme psali a píšeme v jazyce, kterým přes den mluvíme, a to je čistá a nepokroucená spisovná němčina. Když jsme zasedli k psaní, nemuseli jsme nejprve přepnout z dialektu používaného přes den v životě a shonu k nějaké zvláštní němčině jiného druhu."''<ref>Cit. podle: TROST, Pavel. Die Mythen vom Prager Deutsch, In: ''Studien über Sprache und Literatur''. Leipzig: Leipziger Universitätsverlag, 2006, s. 150.</ref> [[Peter Demetz]] tuto skutečnost vysvětluje tím, že v Praze – na rozdíl od [[Brno|Brna]] – chyběl německý [[proletariát]].<ref>[http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2010071089 Rozhovor s Peterem Demetzem. In: ''Lidové noviny'' (2010)]</ref>▼