Klášter Doksany: Porovnání verzí

Přidáno 6 bajtů ,  před 2 lety
drobná chyba v textu
(rekat)
(drobná chyba v textu)
Již před rokem [[1140]] dal [[Jan I. (pražský biskup)|pražský biskup Jan I.]] († [[1139]]) základ k založení prvního kláštera premonstrátů na [[Strahovský klášter|Strahově]] z mateřské kanonie ve [[Klášter Steinfeld|Steinfeldu]] (v&nbsp;tzv. ''strahovské zakladací listině'' se nachází formulace, že se ''provádí darování bratřím a sestrám sloužícím Bohu, Panně Marii a sv. Augustinovi''<ref name="Vlček212">Vlček, s. 212</ref>), kteréžto založení uskutečnil hned po svém nastoupení na trůn ([[1140]]) český kníže [[Vladislav II.]] spolu s&nbsp;[[Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů|olomouckým biskupem]] [[Jindřich Zdík|Jindřichem Zdíkem]].
 
Záhy po založení strahovského kláštera, nejpravděpodobněji v letech [[1144]]–[[1145]] (asi [[1142]]<ref name="Macek" />), založil kníže Vladislav II. se svou chotí Gertrudou klášter premonstrátek v Doksanech,<ref name="Soukup&David" /> poblíž stávajícího knížecího dvorce. Doksanský klášter byl osazen [[řeholnice]]mi z [[Severní Porýní-Vestfálsko|porýnského]] kláštera sv. Mikuláše v [[Dünnwald]]u (známá je jedna z prvních sester z porýnského kláštera, který přišly již roku 1143, jménem ''Ida'') a dcerami z předních domácích rodů. Zakladatelka kláštera Gertruda kanonii obdařila nejen četnými výsadami, ale také rozsáhlým majetkem.<ref name="Macek" /> Později zde byla i [[Pohřeb|pohřbena]].<ref name="České dějiny77-78">{{Citace monografie | příjmení = Novotný | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Novotný (historik) | titul = České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I | vydavatel = Jan Laichter | místo = Praha | rok = 1928 | stránky = 77-78 | poznámka = | isbn =}}</ref> Nový konvent vysvětil 18. září 1144 olomoucký biskup Jindřich Zdík,<ref name="Macek" /> který asistoval pražskému biskupovi [[Ota (pražský biskup)|Otovi]]. Závěr doksanské baziliky byl dokončen v&nbsp;letech 1185–1186. V&nbsp;téže době bylo také dostavěno obvodové zdivo lodi až k západním věžím. Existenci chóru k polovině 80 let 12. století dokládá zpráva o&nbsp;pohřbu<ref name="Vlček213">Vlček, s. 213</ref> matky českého [[kníže]]te a [[biskup]]a [[Jindřich Břetislav|Jindřicha Břetislava]], jehož sestry zde byly představenými ([[prelát]]kami).<ref name="České dějiny77-78" /> Podle Vincentiovy zprávy bylo tělo Jindřicha Břetislava uloženo v roce 1197 v doksanském chóru vedle hrobu jeho matky Markéty, manželky [[Jindřich Přemyslovec|Jindřicha Přemyslovce]], která zemřela před rokem 1186, a jejíž tělo, pokud nebylo později z místa provizorního pohřbu, muselo být uloženo již v dokončeném chóru (odtud datace stavebních prací).<ref name="Vlček213" /> Přemyslovci, zvláště pak ženy tohoto královského rodu, se stali velkými příznivci Doksan.<ref name="Macek" /> Na počátku 13. byla do doksanské kanonie dána na vychování také Anežka Přemyslovna, dcera českého krále [[Přemysl Otakar I.|Přemysla Otakara I.]], později uctívaná jako [[Anežka Česká|sv. Anežka Česká]].<ref name="Vlček213" />
 
V letech [[1175]]-[[1178]] klášter vyměnil svůj hospodářský dvůr za jiný majetek poblíž obce [[Kravaře (okres Česká Lípa)|Kravaře]] u&nbsp;[[Úštěk]]u v&nbsp;jižní části [[Českolipsko|Českolipska]] s&nbsp;[[Chřen]]em, synem mělnického probošta [[Jurata (probošt)|Juraty]]. Za doplatek 4 hřiven stříbra tak získal jak rozsáhlé území Újezd, které dosahovalo daleko na sever až k&nbsp;[[Ploučnice|Ploučnici]] a také dvorec Radoušov (dnes Víska).<ref name="Smejkal" />
Neregistrovaný uživatel