Josef Bohuslav Foerster: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m - pov |
link |
||
Řádek 66:
Foersterova hudební řeč roste jednak z tvorby českých „klasiků“ [[Bedřich Smetana|Bedřicha Smetany]], [[Antonín Dvořák|Antonína Dvořáka]] a [[Zdeněk Fibich|Zdeňka Fibicha]] a dále z tvorby [[Petr Iljič Čajkovskij|Petra Iljiče Čajkovského]], [[Edvard Grieg|Edvarda Hagerupa Griega]] a [[Robert Schumann|Roberta Schumanna]]. Ačkoliv se Foerster generačně řadí mezi [[česká hudební moderna|českou hudební modernu]], jeho tvorba se dá označit spíše za „tradiční“. Na rozdíl od [[Leoš Janáček|Leoše Janáčka]] nebo [[Vítězslav Novák|Vítězslava Nováka]] se u Foerstera neobjevily žádné výrazné inovace. Foersterův charakteristický hudební styl vykrystalizoval již na počátku jeho hamburského období a kromě harmonické složky zůstal po celý jeho dlouhý tvůrčí život téměř neměnný.
Foerster byl svým bytostným založením lyrik, jeho hudba se vyznačuje intimní subjektivitou. Výrazným prvkem jeho tvorby je hluboká meditace a duchovní rozměr. Promítá se v ní rovněž úzký vztah k varhanní kompozici a vokální polyfonii, jehož kořeny lze spatřovat v období Foersterova dětství (otec – varhaník) a v období studia u Zdeňka Skuherského na varhanní škole. Nemálo přispěl ke svébytnosti Foersterova skladatelskému stylu jeho zájem o literaturu, zvláště poezii. Široká paleta námětů a textů z české i světové literatury objevující se v jeho kompozicích poukazuje na neobyčejný rozhled. Zvláštní pozornost věnoval Foerster především J. V. Sládkovi, jehož verše tolikrát zhudebnil ve svých písních a sborech. Byl také prvním evropským skladatelem, který zhudebnil básně [[Bengálci|bengálského]] [[
| titul = Český hudební slovník
| periodikum = www.ceskyhudebnislovnik.cz
| |||