Povstání An Lu-šana: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
upřesnění, oprava odkazu, alty |
více k ujgurské účasti |
||
Řádek 81:
{{p-citát v rámečku|Při obležení [[Suej-jang (Che-nan)|Suej-jangu]] v červenci–listopadu 757 ve městě brzy došly potraviny, posádka města pak jedla papír, kůru stromů a čajové lístky. Poté snědli koně, pak krysy a ptáky. Nakonec velitel obležených [[Čang Sün (tchangský vojevůdce)|Čang Sün]] rozhodl, že se budou živit civilisty, nejdříve ženami (začal setnutím své konkubíny), když ženy došly, rozkázal zabíjet a jíst starce a chlapce. Během obležení z původních necelých 7 tisíc vojáků zůstalo jen 400, včetně civilistů zahynulo 20–40 tisíc lidí, Čang Süna povstalci zajali a popravili. Přestože kanibalismus byl všeobecně odsuzovaným barbarským zločinem, Čang Süna tchangská vláda vyzdvihla mezi hrdiny jako vzor neochvějné věrnosti ochotného v zájmu státu obětovat cokoliv, i vlastní život.|David A. Graff: Meritorious Cannibal: Chang Hsün's Defense of Sui-yang and the Exaltation of Loyalty in an Age of Rebellion<ref name="graff95 1 13"/>}}
Rebelové mezitím obsadili Čchang-an, zatímco šuofangská armáda se stáhla z Che-peje na západ, k ochraně nového císaře.<ref name="graff2002 220"/>
Rebelové mezitím obsadili Čchang-an, zatímco šuofangská armáda se stáhla z Che-peje na západ, k ochraně nového císaře.<ref name="graff2002 220"/> Su-cung a jeho dvůr se soustředil na znovudobytí Čchang-anu. Tchangské pokusy o útok v čchanganské oblasti na podzim 756 a na jaře 757 ale skončily s velkými ztrátami neúspěchem.<ref name="peterson 478"/> Rebelové sice odrazili tchangská vojska, nerozšířili však významně své území a jejich pokusy o obsazení jižní Číny ztroskotaly na úspěšné obraně tchangských loajalistů v [[Jing-čchuan]]u ve středním Che-nanu, [[Suej-jang (Che-nan)|Suej-jangu]] na Velkém kanálu (s přestávkami obléhaném povstalci od února do konce listopadu 757, kdy jej nakrátko získali),<ref name="graff95 5">Graff (1995), s. 5.</ref> [[Nan-jang]]u na přístupech k řece [[Chan-ťiang|Chan]]<ref name="graff2002 220">Graff (2002), s. 220.</ref> a [[Siang-jang]]u na řece Chan.<ref name="peterson 478">Peterson, s. 478.</ref>▼
Po dobytí Čchang-anu jenskou armádu oslabila dezerce generála [[Ašina Cong-li]]ho. S pěti tisíci turkickými vojáky odešel na sever, do Ordosu, kde začal verbovat místní nečínské usedlíky, zejména Sogdy.<ref name="kamalov01"/> Tchangský dvůr v Ling-wu proti němu vyslal armádu vedenou generálem [[Pchu-ku Chuaj-en]]em,{{#tag:ref|Pchu-ku Chuaj-en patřil k nečínským generálům tchangské armády, původem z kmene [[Teleskové|Telesků]].<ref name="graff2002 221"/>|group=pozn.}} který sice porazil oddíl Cong-liho stoupenců, nicméně neměl sílu na jejich konečnou likvidaci. Su-cung proto požádal o pomoc [[Ujgurský kaganát|Ujgury]]. Ujgurové vládli ve stepích severně od Číny teprve od roku 744, když zničili [[druhý Turkutský kaganát]], v jehož čele stáli panovníci z rodu Ašina. Ujgurský kagan [[Mojančur]] (vládl 747–759) proto objevení se armády vedené potomkem turkických vládců vzal velmi vážně, uzavřel alianci s Tchangy{{#tag:ref|Dohodu stvrdila sňatková spojení – tchangský princ Li Čcheng-šan, který společně s generálem Pchu-ku Chuaj-enem vedl jednání s Ujgury, si vzal adoptivní kaganovu dceru<ref name="mackerras72 17"/> a kaganův syn a nástupce [[Bögü]] si vzal dceru Pchu-ku Chuaj-ena.<ref name="peterson 483"/> Roku 758 Su-cung dokonce souhlasil se sňatkem své dcery s kaganem.<ref name="wang13 49"/>|group=pozn.}} a vyrazil do pole. Samostatný dvoutisícový oddíl vyslal proti Fan-jangu; ve městě nebyla silná posádka, na pomoc mu však přišel jenský generál Jen C’–čch’ s vojskem a Ujgurové se stáhli. Hlavní síly Ujgurů vedené osobně Mojančurem vytáhly proti Cong-limu, spojily se s tchangskou armádou Kuo C’-iho a v prosinci 756 rozprášily vojsko Ašiny Cong-liho. Třebaže přišel o armádu, sám Cong-li přežil a prchl k jenským oddílům do Čchang-anu, kde mu blahovolné přijetí zajistil svým vlivem jeho příbuzný, také jenský generál, Ašina Čcheng-čching.<ref name="kamalov01"/>
▲
Začátkem roku 757 byl An Lu-šan zavražděn svými důvěrníky, kteří trpěli jeho násilnickým a vznětlivým chováním. Na trůn říše Jen po něm nastoupil jeho syn [[An Čching-sü]], který však neměl otcovu autoritu.<ref name="graff2002 221">Graff (2002), s. 221.</ref> Bývalé An Lušanovo okolí v Luo-jangu nového povstaleckého císaře podpořilo, ale generálové An Lu-šanovy generace velící posádkám v Che-peji, včetně Š’ S’-minga, se ke svému novému císaři stavěli chladně.<ref name="peterson 479"/>
Řádek 89 ⟶ 93:
=== Znovudobytí hlavních měst tchangskými silami a ústup rebelů, listopad 757 – duben 759 ===
[[Soubor:An Lushan rebellion 11.757 - 4.759, cs.svg|náhled|vlevo|upright=1.5|alt=Mapa severovýchodní Číny, pátá ze série map dokumentujících průběh povstání. Červeně je obarven již jen Luo-jang a okolí Siang-čou, červené šipky značí ústup povstalců, žluté šipky postup vládních sil na východ, nejdříve čerchovaně pro cestu ujgurských posil, od Ling-wu přes Čchang-an již plnou čarou. Fan-jang je fialový a fialová šipka na jih k Siang-čou značí útok Š’ S’-minga.|Listopad 757 – duben 759: Tchangové dobývají Čchang-an a Luo-jang (757), povstalci An Čching-süa obleženi v jižním Che-peji (758), povstalci v severním Che-peji (Š’ S’-ming) přecházejí na tchangskou stranu. Na jaře 759 úspěšný útok Š’ S’-minga proti Tchangům i An Čching-süovi.]]
Na podzim 757
Další tchangská ofenzíva začala v listopadu 758. Dvěstě tisíc vládních vojáků,<ref name="graff2002 222"/> doplněných ujgurským jízdním sborem,<ref name="mackerras72 21">Mackerras, s. 21.</ref> však bylo rozděleno pod velení devíti ''ťie-tu-š’'', které koordinoval eunuch [[Jü Čchao-en]]. Důvodem uspořádání bylo, že dva nejváženější generálové – Kuo C’-i a Li Kuang-pi – odmítli sloužit jeden pod druhým a nedůvěrou vlády ke generálům. Přesto tchangská vojska porazila An Čching-süa v bitvě a oblehla ho v jeho sídle v Siang-čou.<ref name="graff2002 222"/> Obléhání trvalo celou zimu, na jaře si však tchangská strana – zřejmě vinou generála Li Kuang-piho – opět znepřátelila Š’ S’-minga, který přišel na pomoc obleženým.<ref name="peterson 480 481">Peterson, s. 480–481.</ref> Š’ S’-mingova armáda, která byla údajně více než desetkrát slabší než spojená tchangská armáda,<ref name="peterson 481">Peterson, s. 481.</ref> se 7. dubna setkala se spojeným tchangským vojskem, ve zmatku vyvolaném prašnou bouří se však armády rozpadly a po obnovení pořádku se tchangští vojevůdci – nedůvěřující si navzájem a jednotlivě nedostatečně silní proti rebelům – stáhli.<ref name="graff2002 222"/> Š’ S’-ming poté zavraždil An Čching-süa i s jeho nejvěrnějšími stoupenci a sám se prohlásil císařem státu Velká Jen.<ref name="graff2002 222">Graff (2002), s. 222.</ref><ref name="peterson 481"/>
=== Konsolidace povstalců a stabilizace fronty, duben 759 – říjen 762 ===
Řádek 102 ⟶ 106:
Na jaře 761 Š’ S’-ming zaútočil na tchangskou armádu u Luo-jangu a v dubnu 761 ji rozdrtil. Povstalecká ofenzíva se však zhroutila,<ref name="peterson 482 483">Peterson, s. 482–483.</ref> když vzápětí Š’ S’-minga zavraždil jeho syn [[Š’ Čchao-i]], který se stal dalším císařem státu Jen.<ref name="graff2002 223"/> Změna panovníka oslabila povstalce, protože, podobně jako v případě An Čching-süa, ani Š’ Čchao-i neměl autoritu svého otce.<ref name="peterson 483">Peterson, s. 483.</ref> V květnu 762 proběhla změna i na tchangském trůnu, když po smrti císaře Su-cunga převzal vládu jeho nejstarší syn [[Taj-cung (Tchang)|Taj-cung]].<ref name="peterson 483"/> Začátkem května 762 zemřel i bývalý císař Süan-cung.
Š’ Čchao-i se pokusil Ujgury přimět k útoku na Tchangy s tím, že tchangský císař zemřel a v zemi panuje bezvládí. Ujgurové v čele s kaganem [[Bögü]]em (vládl 759–780) vytáhli do Číny, ale informace o jednáních se dostala k tchangské vládě, načež Taj-cung
=== Tchangská ofenzíva a porážka povstání, říjen 762 – leden 763 ===
Řádek 245 ⟶ 249:
| poznámka =
| jazyk =anglicky
}}</ref>
<ref name="kamalov01">{{Citace periodika
| příjmení = Kamalov
| jméno = Ablet
| titul = Turks and Uighurs during the rebellion of An Lu-shan Shih Chao-yi (755-762)
| periodikum = Central Asiatic Journal
| rok = 2001
| číslo = 45/2
| strany = 243–253
| jazyk = anglicky
| issn =
}}</ref>
<ref name="kljaštornyj02 155 157>{{Citace sborníku
Řádek 278 ⟶ 293:
| jazyk = rusky
| isbn = 978-5-382-01209-4
}}</ref>
<ref name="mackerras72 17">{{Citace monografie
| příjmení = Mackerras
| jméno = Colin
| titul = The Uighur empire, according to the T'ang dynastic histories : a study in Sino-Uighur relations 744-840
| vydavatel = ANU Press
| místo =
| rok = 1972
| počet stran =
| stránky = 17
| jazyk = anglicky
| poznámky = [Dále jen Mackerras]
| isbn =
}}</ref>
<ref name="millward 36 37">{{Citace monografie
Řádek 365 ⟶ 393:
| poznámky = [Dále jen Twitchett]
| isbn = 978-0-521-21446-9
}}</ref>
<ref name="wang13 49">{{Citace monografie
| příjmení = Wang
| jméno = Zhenping
| titul = Tang China in multi-polar Asia : a history of diplomacy and war
| vydavatel = University of Hawai‘i Press
| místo = Honolulu
| rok = 2013
| počet stran =
| stránky = 49
| jazyk = anglicky
| isbn = 978-0-8248-3644-3
}}</ref>
<ref name="xiong 150">{{Citace monografie
| |||