Turbodmychadlo: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
-překlep značka: editace z Vizuálního editoru |
m link →Princip turbodmychadla |
||
Řádek 31:
Typické turbodmychadlo vzhledem ke své konstrukci začne zvyšovat tlak teprve od 2500 otáček motoru za minutu (1800 u turbodieselových motorů).{{Fakt/dne|20100102190114}} To je dáno výpočtovým bodem – na jedné hřídeli musí být zachována rovnost výkonu turbíny a příkonu dmychadla. Pokud napočítáme dmychadlo na maximální množství výfukových plynů, bude dávat nízký tlak v nízkých otáčkách; pokud chceme zvýšit moment motoru v nízkých otáčkách, vyjde nám vysoký tlak za dmychadlem v otáčkách vyšších. Řešením je naladění pro nízké otáčky a později snížení tlaku doplněním turbíny o obtokový ventil (WG, [[Obtokový ventil turbodmychadla|wastegate]]), ideálně s plynulou regulací nebo ještě lépe ale komplikovaněji aplikací variabilní geometrie turbíny (VGT).
Hlavní nevýhodou velkých plnicích tlaků je, že při stlačování vzduchu dochází k jeho zahřívání. Tento nárůst teploty palivové směsi je limitujícím faktorem u benzínových motorů, kde příliš vysoká teplota směsi způsobí její samovznícení ve válci ještě předtím, než má být správně zapálena jiskrou. Pro oba typy motorů znamená vyšší teplota směsi snížení účinnosti motoru, protože zahřátý vzduch má vyšší objem při stejném látkovém množství a daném výstupním tlaku z dmychadla. Do motoru s daným objemem se tak dostane fakticky menší množství (rozumněj molekulární množství) vzduchu s vyšší teplotou a motor by spaloval bohatší směs. Navíc teplota limituje samovznícení směsi. Tento problém se většinou řeší použitím
== Konstrukce ==
| |||