Sovovy mlýny: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
odkazy, chybějící slovo, překlep |
požár 1896 značky: možné problémové formulace editor wikitextu 2017 |
||
Řádek 2:
'''Sovovy mlýny''' (též '''Odkolkovy mlýny''') je budova, resp. komplex budov, zahrnující bývalý [[vodní mlýn]] s hospodářským zázemím a obytnou částí pro majitele na malostranském ostrově [[Kampa]] (skládá se z objektů čp. 503/III a 527/III, číslo orientační [[U Sovových mlýnů]] 2). Budovu od roku 2002 využívá [[Museum Kampa]].
Objekt se nazývá podle renesančního mlynáře [[Václav Sova z Liboslavě|Václava Sovy z Liboslavě]] (případně po majiteli z 19. století [[František Odkolek|Františku Odkolkovi]]). [[Renesanční architektura|Renesanční]] stavba vznikla v roce 1589, v 19. století došlo k velkým přestavbám v [[Klasicistní architektura|klasicistním]] a po velkém požáru roku 1867 v [[Novogotika|novogotickém]] stylu. Po požáru také mlynář Odkolek přeměnil provoz na moderní parní mlýn. V roce 1896 došlo k dalšímu požáru po kterém již provoz obnoven nebyl. Vyhořelou část mlýna rodina (dcera [[František Odkolek|Františka Odkolka]] a její choť [[Ladislav Pinkas]]) prodala roku 1920 pražské obci, ale obytnou část nadále využívala až do roku 1950. Poté budovy využívala [[Československá akademie věd]], stav se ale postupně zhoršoval. Od konce 20. století se začala o budovy zajimat [[Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových|Nadace Jana a Medy Mládkových]] a k razantní přestavbě a daptaci na galerijní budovu došlo roku 2002.
== Požár v roce 1896 ==
{{Citát v rámečku|Hlavni mlýnská budova, jedna z nejtypičtějších budov pražských, utrpěla pohromu velikou. Mlýn tento stojí zde od nepamětných dob. Již dávno je majetkem staré pražské rodiny Odkolkovy, v které tato živnost přecházela z člena na člena. Posledním mužským majitelem byl nedávno zesnulý, stejné co občan i odborník vážený p. '''Jindřich Odkolek'''. Po jeho smrti ujala sе správy závodu slečna Zdenka Odkolková. Závod sám byl jeden z největších svého druhu v Praze, spojuje v sobě průmysl mlynářský se závodem pecnářským, jehož výrobky v Praze v četných filiálkách se těší dobré pověsti.|[[Národní politika]], 30.1.1896, s. 2}}
Při požáru zasahovaly hasičské sbory: sbor pražský, sbor smíchovský, sbor [[karlín]]ský, sbor [[Vinohrady (Praha)|vinohrad]]ský, sbor [[Holešovice|holešov]]ický, sbor [[libeň]]ský, sbor [[bubeneč]]ský a vojenská požární hotovost všech pražských pluků č. 88, č. 73, č. 28, č. 91 a č. 22. K požáru se dostavili mimo jiné také [[Franz Thun und Hohenstein|místodržící hrabě Thun]], dvorní rada [[Jiří Dörfl]], velicí plukovník Reiche, starosta měst pražských p. [[Gregor Čeněk]] , jeho náměstek dr. Srb, městští radní pánové Vendulák a Parůžek, členové ochranné stanice s předsedou p. Suchým, celá řada důstojníků a úředníků atd. Škoda byla podle znalců odhadována na více jak 300.000 zlatých, ale závod byl naštěstí dostatečně pojištěn u pojišťovny „Riunione Adriatica di Sicurtà”.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Kramerius, [[Národní politika]], 30.1.1896, s. 2
| periodikum = www.digitalniknihovna.cz
| url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:ccb90f50-c5a8-11dc-a35e-000d606f5dc6?page=uuid:c04f8df0-c44c-11dc-9cba-000d606f5dc6&fulltext=odkolkovy%20ml%C3%BDny
| datum přístupu = 2019-12-06
}}</ref> Budova byla rekonstruována teprve v roce 2000 pro [[Museum Kampa]].
== Literatura ==
| |||