Farmakologie: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m link na Vyrážku
Styl, drobnosti
Řádek 1:
[[Soubor:7-cpt PBPK model.png|náhled|vpravo|200px|Symbolická reprezentace farmakokinetického modelu]]
'''Farmakologie''' (z [[řečtina|řečtiny]]: pharmakon (φάρμακον) znamená „léčivo“, logos (λόγος) znamená „věda“) je odvětví [[Lékařství|medicíny]] a [[biologie]] zabývající se studiem účinku léčiv. Léčivo můžeme definovat jako uměle vytvořenou, přírodní či endogenní (pocházející z těla jedince) molekululátku, která biochemickou a/nebo fyziologickou cestou ovlivňuje buňku, tkáň, orgán či dokonce celý organismus. Někdy se k označení těchto látek užívá slovo „farmakon“. Přesněji je farmakologie vědou zabývající se interakcemi mezi živými organismy a chemickými prvkylátkami, které ovlivňují normální či abnormální biochemické funkce v organismu. Pokud mají prvky určitý farmakologický význam, nazýváme je léčivy.
 
Obor farmakologie se zabývá složením léčiv, jejich vlastnostmi a strukturou, molekulárními a buněčnými mechanismy, mechanismy orgánů a orgánových systémů, přenosem signálu, buněčnou komunikací, molekulární diagnostikou, interakcí, toxikologií, chemickou biologií, terapeutickým využitím a možnými účinky léčiv. Základními dvěma okruhy farmakologie jsou [[farmakodynamika]] a [[farmakokinetika]]. Farmakodynamika studuje účinky léčiv na organismus, farmakokinetika pak studuje účinky organismu na léčiva. V širším slova smyslu se farmakodynamika zabývá preparáty a jejich vlivem na biologické receptory a farmakokinetika zkoumá '''absorpci''' (vstřebávání), '''distribuci''' (transport), '''metabolismus''' (biotransformaci) a '''eliminaci''' (vyloučení) léčiva z organismu.
Řádek 16:
'''[[Kontraindikace]]''' znamená stav, kdy je nevhodné dané léčivo podávat, nebo se smí podávat jen se zvýšenou opatrností, neboť by jeho podáním došlo ke zhoršení zdravotního stavu pacienta, či dokonce k ohrožení života. Dříve se v literatuře rozlišovaly '''absolutní kontraindikace''', stavy, kdy je podání léčiva zakázáno, a '''relativní kontraindikace''', stavy, při nichž lze léčivo podávat jen se zvláštní opatrností. Dnes se již od těchto pojmů upouští. V širším medicínském smyslu kontraindikace nezahrnuje pouze zákaz podávání některých léčiv, ale i zákaz provádění určitého léčebného nebo diagnostického zákroku.
 
'''[[Interakce (farmakologie)|Interakce]]''' znamená vzájemné ovlivnění současně podaných léků ([[léčivo]] bylo podáno pacientovi, pojem "lék" je zde tedy na místě). Většinou se tím myslí ovlivnění nepříznivé. Někdy toho naopak lze využít. Například použitím dvou shodně působících léčiv lze dosáhnout žádaného účinku za použití nižších dávek. Interakce neznamenají jen vzájemné ovlivnění [[mezilékové interakce|mezi léčivy]], ale i jinými vlivy, např. [[interakce mezi léčivem a potravinami nebo nápoji]], interakce mezi léčivem a zářením a jiné.
 
[[Soubor:Drug eruptions.jpg|náhled|vpravo|200px|[[Vyrážka]] je příkladem nežádoucích účinků léčiv]]
Řádek 28:
 
== Historie ==
Počátky klinické farmakologie sahají do období středověku. Mezi nejvýznamnější učence středověké doby patří perský učenec [[Avicenna]] (asi 980–1037). Jeho kniha ''Kánon medicíny'' je sbírkou řecko-arabské lékařské moudrosti a sloužila jako základní učební text křesťanských a muslimských lékařských učňů. Dalším významným středověkým učencem byl španělský lékař a filozof Petr[[Petrus HispánskýHispanus]]. Klinická farmakologie vděčí za své základy též dílu [[William Withering|Williama Witheringa]]. Farmakologie se jako vědní obor od středověku až do poloviny 19. století nijak významně nevyvíjela. Teprve ve druhé polovině 19. století zažily biomedicínské vědní obory značné obrození. V první polovině 19. století byl významný potenciál a specifika účinků léčiv jako [[morfin]], [[chinin]] či digitalis popsán jen velmi neurčitě. První univerzitní ústav pro farmakologii byl založen až v roce 1847, a to německým farmakologem [[Rudolf Buchheim|Rudolfem Buchheimem]]. Ten si dobře uvědomoval potřebu porozumět podstatě a účinkům terapeutických drog a jedů.
 
První farmakologové se zaměřovali na přírodní látky, zejména na extrakty z léčivých bylin. Farmakologie se vyvinula v 19. století jako biomedicínský obor, který aplikoval principy vědeckých experimentů na terapeutické využití. Dnešní farmakologové používají genetiku, molekulární biologii, chemii a další vyspělé vědy, aby přeměnili informace získané o molekulárních podstatách a mechanismech v léčbu onemocnění, poruch či odstraňování patogenů. Díky farmakologii jsme také schopni vyvinout metody preventivní péče, diagnostiky a dokonce i personalizované medicíny.