Pozemková reforma v Československu: Porovnání verzí

Z důvodu zajištění efektivního hospodářství byly kolem hospodářských objektů někdejších šlechtických velkostatků vyčleňovány tzv. zbytkové statky jako první v pořadí. 2.019 nabyvatelů, získalo v průměru 104,7 ha půdy (z toho 93,2 ha zemedělské). Celkem 222.593 ha veškeré (189.273 ha zemědělské = 22,3 % celkové rozlohy meziválečného zemědělského přídělu). Jen 31 statků přiděleno do družstevního vlastnictví, které ovšem často zkrachovaly. Cena za hektar byla nižší než u stejné půdy přidělené drobným přídělcům. I požadavky při úvěrování byly nižší. Staly se předmětem korupce - mezi přídělci se objevili lidé napojení na agrární stranu (agrárníci [[Rudolf Beran]], [[Ladislav Feierabend]], [[Jan Malypetr]], [[František Staněk]], sociální demokraté [[Rudolf Bechyně]], [[František Biňovec]] či šéf Živnobanky [[Jaroslav Preiss]]). 56 % všech zbytkových statků získali bývalí úředníci velkostatků náhradou za to, že rozparcelováním ztratili práci.

 

Na začátku 20. století církev v českých zemích vlastnila odhadem 380.000 ha půdy (3.800 km²). Kompromis stanovil, že se reforma nebude aplikovat na církev jako na jednu jednotku, nýbrž na jednotlivé správní jednotky církve. 56.173 ha připadalo na jednotlivé fary a drobná obročí – v průměru jen 10,8 ha na jednotlivý subjekt - těch se reforma nedotkla vůbec. Pod zábor (nad 250/150 ha) spadalo 234.119 ha a do války přiděleno jen 36.975 ha. Církev do roku 1947 přišla ''do 10%'' svého pozemkového vlastnictví (v ČR) za který získala peněžní náhradu. V roce 1947 se církve dotkla "revize" a po [[Únor 1948|únorovém převratu]] znárodňování.