Pozemková reforma v Československu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Pozemková reforma: podrobněji šabl. značka: editor wikitextu 2017 |
→Přehled etap reformy: Úpravy, první etapa, zdroj značka: editor wikitextu 2017 |
||
Řádek 50:
}}</ref>
{{Citát v rámečku|'''Malá odpověď na velkou otázku.''' S blížícím se koncem války vynořují se na povrch různé a různé sociální otázky; jednou z nich je reforma vlastnictví půdy — vyvlastnění velkých statků, fidejkomisů. Věc ta není žádnou novinkou; již dávno zabývali se naši hospodáři tímto problémem, ovšem pouze akademicky, jakož ani jinak nebylo možno. Teprve ruská vlna — i tam malý lid žízní po půdě velkých — zadula i na naše brány a tak i u nás o této otázce začíná se již pilněji a pilněji mluvit a uvažovat. Vzpomínám jen řeči některých polských a návrhy moravských poslanců (Kadlčák).|Hospodářský list, 01.03.1918<ref>''Hospodářský list: illustrovaný list, věnovaný rolnictví, hospodářskému průmyslu, národnímu hospodářství a samosprávě''. Chrudim: Ad. Eckert, 01.03.1918, s. [177]. </ref>}}
Již před 28. říjnem se objevily požadavky po vyvlastnění velkých pozemkových vlastníků. Otištění ruského [[Říjnová revoluce|dekretu o půdě]] (1917) v českém tisku tuto myšlenku oživilo.{{Zdroj?}} Motivem byla náprava nespravedlnosti [[Feudalismus|feudálních vztahů]], kdy před staletími se půda stala majetkem vládnoucí vrstvy ([[Šlechta|šlechty]]), a také velmi vzývaným ''odčiněním [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hory]]'', kdy byly po neúspěšném [[České stavovské povstání|stavovském povstání]] masově zkonfiskovány majetky mnoha českých šlechticů účastnících se či podporujících revoltu. Připomenuty by měly být i následné konfiskace po smrti [[Albrecht z Valdštejna|Valdštejna]] (1634). Vedle těchto se objevila motivace kolonizace a počeskoslovenštění německých a maďarských oblastí, ač oficiálně neměl být žádný národ upřednostněn. Většího, ale stále zanedbatelného významu, nabyla kolonizace ve východní části ČSR, kde docházelo i k zakládání kolonií na „zelené louce“ (oproti koloniím při již existujících obcích). Snížením rozlohy jednotlivých hospodářství se měla zvýšit motivace lepšího obhospodaření a vyšších výnosů (ač bývalí latifundisté zintenzivňovali správu nad svými zmenšenými pozemky, tak nízká výměra drobného přídělu naopak zhoršovala možnosti efektivního hospodaření) ▼
▲Již před
[[Česká strana sociálně demokratická|Sociální demokraté]] (komunisté) a národní socialisté požadovali nižší hranici pro vyvlastnění (50 ha), bez náhrady a chtěli půdu přidělovat především družstvům (zemědělských dělníků pracujících na velkostatku), naproti tomu latifundisté (majitelé rozsáhlých pozemků) reformu zcela odmítali. Mezi těmito póly byly ostatní politické strany. [[Karel Kramář|Kramářovi]] [[Československá národní demokracie|národní demokraté]] akcentovali zespolečenštění majetkového vlastnictví (lesů, dolů, železnic, železáren, léčivých pramenů) motivované odněmčením vlastnictví. [[Dějiny KDU-ČSL|Strana lidová]] odmítala vyvlastňování [[Římskokatolická církev|církve]]. Skutečná realizace reformy zaostala za původními proklamovanými ideály a představami obyvatel. Před volbami v dubnu 1920 se objevovala hesla jak bude radikální, tvrdá, nemilosrdná, důsledná, které se ukázaly v následném vývoji jako liché.{{Zdroj?}}
=== První etapa pozemkové reformy ===
V létě roku 1921 přistoupil Státní pozemkový úřad k provádění pozemkové reformy. Podkladem pro sestavení pracovního plánu prvního období byl úřední soupis zabraného pozemkového majetku a výsledky úředních šetření, sestavených pro všechny okresy za pomoci okresních politických správ a odborných poradců Státního pozemkového úřadu, orgánu zemědělských rad, přizvaných znalců, úřednictva Státního pozemkového úřadu a řady odborných anket. Státní pozemkový úřad v této době využil už i načerpané poznatky z provádění přídělů zabrané půdy do vnuceného pachtu podle § 63 přídělového zákona. Podle vypracovaných směrnic postihla první etapa:<ref name="PR Venkov">''Venkov: orgán České strany agrární''. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 10.06.1921, s. [1]. ISSN 1805-0905. </ref>
# Na [[Slovensko|Slovensku]] a [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]] objekty nedbale spravované nebo trvale rozpachtované, bez ohledu na rozlohu zabraného majetku jejich vlastníka.
# V [[Čechy|Čechách]], na [[Morava|Moravě]] a ve [[Slezsko|Slezsku]] objekty majitelů, kteří v nové republice vlastnili více než 5 000 ha půdy, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi více než 5 000 [[Jitro|katastrálních jiter]] pozemků.
# Objekty, které majitelé v posledních letech prodávali a jejichž vlastníci je zakoupili během války nebo po válce za účelem ukrytí válečných zisků.
# Objekty nespravované majiteli osobně.
# A takové objekty a jiné soubory majetku bez ohledu na výši výměru z důvodu naléhavé potřeby nebo státního zájmu.<ref name="PR Venkov" />
Během přejímání a následujícím řízení měl Státní pozemkový úřad: a) zachovávat vzorné a obecně důležité velkostatkové podniky, b) zabezpečit umělecké památky a přírodní krásy, c) podporovat výrobu, která byla závislá na zemědělské i průmyslové výrobě a d) výměnu zabrané půdy za nezabranou provádět především v krajích, kde ji měl Státní pozemkový úřad nedostatek.<ref name="PR Venkov" />
Pracovní program pro první období pozemkové reformy byl na území Čech, Moravy a Slezska pozemkovým úřadem určen na dobu alespoň tří let, na Slovensku a Podkarpatské Rusi na dobu aspoň jednoho roku.<ref name="PR Venkov" />
=== Závěrečná etapa ===
Celkově rokem 1938 získalo nového majitele, včetně státu a obcí, 12,82% rozlohy ČSR (1.800.782 ha), z níž 862.000 ha bylo zemědělské půdy (10,5-11,5% z celkové zemědělské půdy ČSR), kterou získalo 632.131 přídělců. 99,3% úspěšných žadatelů o zemědělskou půdu získalo drobný příděl (= do 30 ha) v průměru 1,2 ha zemědělské půdy. Do roku 1928 bylo odmítnuto 41,9% žadatelů o drobný příděl pro nedostatek půdy v místě žádosti, ač do války třetina zemědělské půdy zůstala původním majitelům (rokem 1929 bylo zemědělské půdy přiděleno již 95% z celkově přidělené zemědělské půdy před druhou světovou válkou). Původním vlastníkům zůstalo 56% zabranné půdy (z té nad 150/250 ha), katolické církvi v českých zemích dokonce 84%. Mnoho přídělců zkrachovalo (zvláště pro zemědělskou odbytovou krizi a následnou [[Velká hospodářská krize|velkou hospodářskou krizi]]) a o práci přišlo desetitisíce zaměstnanců bývalých velkostatků (získávali náhrady). Bývalí latifundisté obdrželi za vyvlastněnou půdu nemálo peněz a reformu provázela značná míra korupce na Státním pozemkovém úřadě zvláště pak při přidělování větších přídělů (zbytkových statků), při podpisech generálních dohod (ponechání si kvalitnější půdy, odklad záboru), či u možnosti rozhodnout o propuštění zabrané půdy původnímu majiteli (až 500 ha). Kolem 65.000 bezzemků se nově stalo vlastníky půdy.
| |||