Pozemková reforma v Československu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editor wikitextu 2017 |
→Reforma: úvod, zdroje značka: editor wikitextu 2017 |
||
Řádek 1:
'''Pozemková reforma''' spočívala ve vyvlastnění či zestátnění či [[znárodnění]] (řečí zákona záborem) a následném přerozdělení pozemků, zejména [[Zemědělství|zemědělských]] a lesních. V [[Československo|Československu]] započala v dubnu [[1919]] záborovým zákonem<ref name="zakon2151919">[https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzge4v6mrrguwtk Zákon 215/1919]</ref> zestátňujícím zemědělskou půdu nad 150 ha (nebo celkovou nad 250 ha), za náhradu pohybující se mezi jednou třetinou až polovinou reálné ceny a kterou platili noví vlastníci půdy<ref name="První2" group="pozn.">Údaje nejen o držitelích půdy v roce 1918 naleznete v knize: Karel Marušák: Šlechta, velkostatek a pozemková reforma. Brno: A Píša, 1919.</ref>. Reálně započala prvními příděly až v roce 1921. Za první republiky bylo do záboru vzato 40.202 km<sup>2</sup> půdy (4 milióny hektarů). 27.400 km<sup>2</sup> bylo nezemědělské půdy z nichž vedle luk z velké většiny tvořily lesy, 12.800 km<sup>2</sup> bylo půdy zemědělské. Přiděleno ovšem 18.000 km<sup>2</sup> (vč. státu). V letech 1945/1947 zestátněno 24.000 km<sup>2</sup>, 157.000 uchazečů o půdu získalo 937.000 ha (9.370 km<sup>2</sup>).
==
[[Revoluční národní shromáždění]] schválilo 16. dubna 1919 zákon o pozemkové reformě, který rozhodl o záboru pozemkového majetku nad 150 ha zemědělské půdy nebo nad 250 ha celkové půdy. Pozemkovou reformou byl pověřen k tomu založený [[Státní pozemkový úřad]]. Podle [[Zákon č. 81/1920 Sb. (přídělový zákon)|přídělového zákona]] měli právo na půdu mimo sdružení, ústavů, svazů, zařízení a dalších právnických osob také malí zemědělci, domkáři, živnostníci, zemědělští a lesní zaměstnanci i bezzemci. Důležitou skupinu pro zestátněnou půdu tvořili [[Československé legie|legionáři]], příslušníci [[Československá armáda|československých ozbrojených sil]] a pozůstalí po padlých ve válce. K tomu byla 19. října 1919 založena [[Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu|agrárnická organizace]] „Domovina”, sdružující bezzemky a drobné pachtýře.<ref>Zákon č. 32/1918 Sb. o obstavení velkostatků, zákon č. 215/1919 Sb o zabrání velkého majetku pozemkového (záborový zákon), zákon č. 81/1920 Sb. (přídělový zákon) a zákon č. 329/1920 Sb. (náhradový zákon).</ref> V roce 1918 vznikly státní lesy, jejichž správu měl na starosti státní podnik [[Československé státní lesy a statky]], spravovaný na základě zákona č. 404 z roku 1922 ministerstvem zemědělství a na základě vlád. nař. č. 206/1924 Sbírky zák. a nař. Ústředním ředitelstvím státních lesů a statků v Praze [[Bubeneč|Bubenči]], od roku 1926 s šesti podřízenými „Ředitelstvími státních lesů a statků” (ŘSLS).<ref>Československé státní lesy a statky: Státní podnik spravovaný na základě zákona č. 404 z roku 1922 a vlád. nař. č. 206/1924 Sbírky zák. a nař. ministerstvem zemědělství (ústřední ředitelství státních lesů a statků) v Praze podle stavu ke dni 1. ledna 1938.</ref>
* Zákon č. 32/1918 Sb. o obstavení velkostatků,
* zákon č. 215/1919 Sb o zabrání velkého majetku pozemkového (záborový zákon),
* zákon č. 81/1920 Sb. (přídělový zákon) a
* zákon č. 329/1920 Sb. (náhradový zákon).
Po poslední reorganizaci v roce 1935 spravovaly Čsl. státní lesy a statky přibližně 1 200 000 ha, z nichž asi 25 % bylo pronajato a 70 % vedeno v režii. Režijní honitby byly rozděleny podle účelu na honitby reprezentační, vyhrazené, poplatkové a personální. Za nejvýznamnější honitby se zvěří nízkou (bažanti, koroptve, zajíci, králíci) a zvěří srnčí byly považovány honitby v obvodu správy státních lesů a statků v [[Židlochovice (zámek)|Židlochovicích]] (zestátněný majetek habsburského arcivévodského židlochovického panství ve správě státního podniku Československé státní lesy a statky).<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Ambrož
| jméno = Robin
| titul = Obory a bažantnice v kulturní historii, Lánská obora jako místo významných lovů a politických setkání, s. 10.
| url = https://www.nzm.cz/file/d1c2af5771b26071ca388fcd08f27933/1292/PAS_53o.pdf
| vydavatel = [[Národní zemědělské muzeum]]
| místo =
| datum vydání = 2014
| datum přístupu =
}}</ref>
=== Přehled etap reformy ===
Již před 28. říjnem se objevily požadavky po vyvlastnění velkých pozemkových vlastníků. Otištění ruského [[Říjnová revoluce|dekretu o půdě]] (1917) v českém tisku tuto myšlenku oživilo.{{Zdroj?}} Motivem byla náprava nespravedlnosti [[Feudalismus|feudálních vztahů]], kdy před staletími se půda stala majetkem vládnoucí vrstvy ([[Šlechta|šlechty]]), a také velmi vzývaným ''odčiněním [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hory]]'', kdy byly po neúspěšném [[České stavovské povstání|stavovském povstání]] masově zkonfiskovány majetky mnoha českých šlechticů účastnících se či podporujících revoltu. Připomenuty by měly být i následné konfiskace po smrti [[Albrecht z Valdštejna|Valdštejna]] (1634). Vedle těchto se objevila motivace kolonizace a počeskoslovenštění německých a maďarských oblastí, ač oficiálně neměl být žádný národ upřednostněn. Většího, ale stále zanedbatelného významu, nabyla kolonizace ve východní části ČSR, kde docházelo i k zakládání kolonií na „zelené louce“ (oproti koloniím při již existujících obcích). Snížením rozlohy jednotlivých hospodářství se měla zvýšit motivace lepšího obhospodaření a vyšších výnosů (ač bývalí latifundisté zintenzivňovali správu nad svými zmenšenými pozemky, tak nízká výměra drobného přídělu naopak zhoršovala možnosti efektivního hospodaření)
[[Česká strana sociálně demokratická|Sociální demokraté]] (komunisté) a národní socialisté požadovali nižší hranici pro vyvlastnění (50 ha), bez náhrady a chtěli půdu přidělovat především družstvům (zemědělských dělníků pracujících na velkostatku), naproti tomu latifundisté (majitelé rozsáhlých pozemků) reformu zcela odmítali. Mezi těmito póly byly ostatní politické strany. [[Karel Kramář|Kramářovi]] [[Československá národní demokracie|národní demokraté]] akcentovali zespolečenštění majetkového vlastnictví (lesů, dolů, železnic, železáren, léčivých pramenů) motivované odněmčením vlastnictví. [[Dějiny KDU-ČSL|Strana lidová]] odmítala vyvlastňování [[Římskokatolická církev|církve]]. Skutečná realizace reformy zaostala za původními proklamovanými ideály a představami obyvatel. Před volbami v dubnu 1920 se objevovala hesla jak bude radikální, tvrdá, nemilosrdná, důsledná, které se ukázaly v následném vývoji jako liché.{{Zdroj?}}
Celkově rokem 1938 získalo nového majitele, včetně státu a obcí, 12,82% rozlohy ČSR (1.800.782 ha), z níž 862.000 ha bylo zemědělské půdy (10,5-11,5% z celkové zemědělské půdy ČSR), kterou získalo 632.131 přídělců. 99,3% úspěšných žadatelů o zemědělskou půdu získalo drobný příděl (= do 30 ha) v průměru 1,2 ha zemědělské půdy. Do roku 1928 bylo odmítnuto 41,9% žadatelů o drobný příděl pro nedostatek půdy v místě žádosti, ač do války třetina zemědělské půdy zůstala původním majitelům (rokem 1929 bylo zemědělské půdy přiděleno již 95% z celkově přidělené zemědělské půdy před druhou světovou válkou). Původním vlastníkům zůstalo 56% zabranné půdy (z té nad 150/250 ha), katolické církvi v českých zemích dokonce 84%. Mnoho přídělců
Předválečná část reformy byla fakticky ukončena rokem 1936, kdy se v letech 1935-36 jen podepisovaly generální dohody (kterými byla celá reforma realizována) ponechávající každému majiteli doposud nepřidělenou a nepropuštěnou půdu na dalších 20-30 let. Nejintenzivněji reforma probíhala mezi lety 1923-26. Pomyslným a faktickým vrcholem bylo období voleb do sněmovny 15. listopadu 1925 kdy se stala jedním z hlavním předvolebních témat a byla úspěšně využita agrární stranou k získání voličů. Prakticky ukončena byla ještě před velkou hospodářskou krizí (1929). Mezi lety 1930-36 bylo přiděleno novým majitelům 227.088 ha (13% z celkem přidělené) přičemž jen 42 784 hektarů zemědělské půdy (5% z celkové zemědělské přidělené)
| |||