Česká strana národně sociální: Porovnání verzí

V letech druhé světové války se členové ČSNS zapojili do občanského národního odboje a někteří činitelé spolupracovali v londýnském exilu s prezidentem Edvardem Benešem. V letech 1939–1945 nacisté popravili a umučili na 2400 příslušníků národně socialistické strany ([[Gestapo|gestapem]] nazývané „Benesch-Partei”), dalších několik tisíc věznili v koncentračních táborech a věznicích (například poválečný předseda strany [[Petr Zenkl]], předválečný generální tajemník strany [[Karel Moudrý]], [[Milada Horáková]] a celá řada dalších). Mezi popravenými a umučenými byla řada předních i řadových pracovníků strany, učitelů, legionářů a sokolských pracovníků (např. pražský primátor [[Otakar Klapka]], senátorka [[Františka Plamínková]]).<ref name="Únor 1948" />

 

V roce [[1945]] byla strana obnovena (předsedou se stal [[Petr Zenkl]]); tiskovým orgánem strany se stalo Svobodné slovo. V rámci [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní fronty]] představovala spolu s [[Dějiny KDU-ČSL|Československou stranou lidovou]] nejvýraznější vnitrokoaliční opozici proti narůstající hegemonii [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. Podařilo se jí však na svou stranu přetáhnout jen malou část voličů nepovolených stran (např. [[Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu|agrárníků]]) a ve [[Československé parlamentní volby 1946|volbách v roce 1946]] získala 23,66 % hlasů, čímž se stala po KSČ druhou nejsilnější parlamentní stranou. Strana vypracovala vlastní návrh nové československé ústavy, na němž započala práci v červnu 1946. Návrh této ústavy zahrnoval i vytvoření tří [[zemský sněm|zemských sněmů]] (českého, moravskoslezského a slovenského) s taxativně vymezenými zákonodárnými kompetencemi<ref>{{Citace monografie|příjmení=Kubeš|jméno=Vladimír|odkaz na autora=|titul=O novou ústavu|vydavatel=Melantrich|místo=Praha|rok=1948|kapitola=|strany=|isbn=|jazyk=čeština}}</ref>.