Řecko: Porovnání verzí

Od roku 1821 vedli Řekové [[Řecká osvobozenecká válka|osvobozeneckou válku]] proti [[Osmanská říše|Osmanské říši]]. Velmoci, které porazily Turky v námořní [[Bitva u Navarina|bitvě u Navarina]], uznaly nezávislost Řecka až v roce 1829 ([[Turecko]] uznalo nezávislost až v květnu 1832). Prvním řeckým králem se stal roku 1832 [[Ota I. Řecký|Otto I.]] z dynastie [[Wittelsbachové|Wittelsbachů]]. Během druhé poloviny [[19. století]] a první poloviny [[20. století]] Řecko postupně připojovalo sousední ostrovy s řecky mluvícím obyvatelstvem. V [[Balkánské války|balkánských válkách]] v letech 1912-13 a v první světové válce Řecko hodně získalo, hlavně sever – dnešní [[Makedonie (provincieregion)|Makedonskémakedonské]] provincie. Zato ale ztratilo jakýkoliv kulturní vliv v Anatolii. [[Maloasijští Řekové|Anatolští]] a [[pontští Řekové]] byli po prohrané [[Řecko-turecká válka|řecko-turecké válce]] násilně přesídleni na západ, stejně jako [[Turci]] žijící v Řecku byli vystěhováni do později vzniklé Turecké republiky.

Tradiční lidová hudba je odlišná v různých tradičních krajích Řecka. Rozděluje se lidová hudba pevninského Řecka, lidová hudba z Kréty, Jónských ostrovů, Egejských ostrovů a z krajů, které byly obývané Řeky do řecko-turecké výměny obyvatel v r. 1923, tedy lidová hudba Pontských, maloasijských a Kapadóckých Řeků. Pevninská hudba z [[Makedonie (Řecko)|Makedonie]] a trakt se podobá ostatní balkánské hudbě, hudba z [[Epirus|Epiru]], [[Thesálie]], [[Rumélie]] a [[Peloponés]]u ''(dimotiki Musik)'' je však specifická a zároveň nejpopulárnější celořecká lidová hudba. Tradiční nástroje jsou hlavně dechové – klarinet, zurna a flojera, v pozadí zní brnkací udi či laut. Nejznámější písně z této oblasti pocházejí od novořeckých kmenů, Sarakacanů a Karagunidů a také z peloponéského kraje Arkádie. V mnoha písních se slaví i hrdinský boj Řeků proti Turkům. Tradiční mužskou ozdobou je oblíbená suknice fustanella. Hudba z řeckých ostrovů ''(nisiotika)'' je odlišná, dominují zde housle a hudba je více melodická. Podobnou hudbu mají i Maloasijští Řekové ''(mikrasiatika).'' V jejich tradiční hudbě převládají převážně brnkací nástroje ([[kanonaki]], [[udi]]) a [[housle]]. Hudba z Pontu ''(pondiaka)'' je odlišná, hraná na smyčcový nástroj kemence, písně jsou rychlé v silném orientálním tónu. Zvláštní postavení má i hudba z Kréty ''(kritika)'', kde je tradičním nástrojem smyčcová lyra, podobná jako kemence. Písně jsou často rychlé a melodické. Tradiční je zde i mandináda, vtipná rýmovaná pořekadlová píseň. Mandinády jsou v Řecku velmi populární.