Ulrika von Levetzow: Porovnání verzí

Otcem Ulriky byl [[Joachim Otto Ulrich von Levetzow]] z [[Meklenbursko-zvěřínské velkovévodství|Meklenbursko-zvěřínského]] vévodství a tehdy ještě nezletilá matka [[Amélie von Brösigkes]]. Z tohoto spojení se také narodila Ulričina sestra Amélie. Brzy potom se oba manželé rozvedli a Ulrika byla umístěna do dívčí internátní školy ve Francii. Amélie von Brösigkes se opět vdala za svého bratrance [[Friedrich Carl Ulrich von Levetzow|Friedricha Carla Ulricha von Levetzowa]], s nímž počala svou třetí dceru [[Bertha|Berthu]]. Ale ani v tomto manželství rodina nezůstala dlouho šťastná. Carl von Levetzow padl roku 1815 v bitvě u [[Bitva u Waterloo|Waterloo]] a mladá matka s dcerami přesídlila do [[České království|Čech]]. Dlouholetý třetí vztah Amélie k hraběti [[František Josef z Klebelsbergu|Františku Josefu Klebelsbergovi]], ministru financí rakouské vlády, dovršila sňatkem roku 1842 a šťastným životem s dcerami na Klebelsbergově [[Třebívlice (zámek)|zámku v Třebívlicích]].

Ulrika se v matčině společnosti již jako batole roku [[1806]] v lázních [[Karlovy Vary]] a roku [[1810]] v [[Teplice]] setkala s německým spisovatelem [[Johann Wolfgang von Goethe|Johannem Wolfgangem von Goethem]]. Když bylo Ulrice sedmnáct let, sešli se opět, a to při pobytu v [[Mariánské Lázně|Mariánských Lázních]] roku [[1821]]. 72letý klasik německé kultury se do mladé dívky zamiloval. Ulrika jej roku [[1823]] odmítla, ale sama se již nikdy nevdala. Pečovala o děti své předčasně zesnulé mladší sestry Amálie (1806-1832), provdané von Rauch, potom o starou matku. Také přírodovědec Schubart u ní později uspěl jen jako učený přítel; jeho a Goethovy listy nechala před smrtí spálit. Goethe svou bolest z odmítnutí vyjádřil roku 1823 v básni ''Mariánskolázeňské(Mariánskolázeňská) elegieElegie'' a již více do Čech nepřijel, ač to na rok [[1824]] plánoval. Ulrika sama o jejich údajném milostném vztahu, jak se o něm už r. 1823 v lázeňské a záhy i výmarské společnosti mluvilo a jak to v 19. století opakovali četní autoři, na sklonku svého života jasně napsala: "Nešlo o žádnou známost". ("Keine Liebschaftwar es nicht.")

Ulrika téměř celý život strávila v Čechách na [[Třebívlice|třebívlickém]] panství, kde založila školu pro nezaopatřené dívky. Zabývala se ručními pracemi, četbou a tíhla k filantropii. Svým otčímem hrabětem [[František Josef z Klebelsbergu|Františkem Josefem z Klebelsbergu]], polyhistorem a spoluzakladatelem [[Národní muzeum|Národního muzea]], byla vedena k zájmu o zeměpis a přírodovědu. Dostala se do společnosti hraběte [[Kašpar Šternberk|Kašpara ze Šternberka]] a dalších zakladatelů [[Národní muzeum|Národního muzea]] v [[Praha|Praze]], stala se dokonce členkou jeho Společnosti. Po smrti své matky darovala muzeu část klebelsberské pozůstalosti a prodala zděděný Klebelsberský palác v Mariánských Lázních.