Symfonie č. 2 (Mahler): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Celý vznik symfonie nemohl být oblivněn Bühlowovým pohřbem, když ten zemřel v únoru 1894. A předtím na symfonii reagoval.
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Řádek 5:
== Vznik a premiéra ==
 
Mahler začal na své druhé symfonii pracovat v lednu roku 1888. V té době pracoval jako druhý kapelník opery v [[Lipsko|Lipsku]] a měl za sebou pouze jedno významné dílo, kantátu ''Das klagende Lied'' (Žalující píseň), a také úspěšnou rekonstrukci nedokončené opery [[Carl Maria von Weber|Carla Marii von Webera]] ''[[Tři Pintové]]'' (''Die drei Pintos''). Souběžně s počátkem druhé symfonie psal Mahler svou první symfonii (dokončenou téhož roku). Obě tato díla spojuje počáteční váhání nad formou: své první symfonické dílo Mahler označil nejprve jako [[symfonická báseň|symfonickou báseň]], teprve roku 1895 ji označil za svou první symfonii. Naopak pozdější druhou symfonii začal od počátku nadpisem „Symfonie c moll, 1. věta“. Ale poté, co 10. září 1888 v [[Praha|Praze]] dokončil tuto první větu a zaneprázdněnost na novém místě (šéf [[Budapešť|budapešťskébudapešť]]ské opery) mu nedovolila v práci pokračovat, nadepsal dosavadní skladbu ''Todtenfeier'' (Tryzna) a ponechal ji ve formě symfonické básně. Ze zvoleného názvu se usuzuje na inspiraci cyklem básní polského básníka [[Adam Mickiewicz|Adama Mickiewicze]] ''Dziady'', které právě v té době přeložil do němčiny pod názvem ''Todtenfeier'' Mahlerův přítel Siegfried Lipiner. Poté, co se skladatel stal šéfem opery v [[Hamburk]]u (1891), seznámil se tam s významným dirigentem [[Hans von Bülow|Hansem von Bülowem]], tehdejším šéfem hamburské filharmonie, kterému také jako prvnímu skladbu přehrál.<ref>{{Citace sborníku
| příjmení = Murray
| jméno = David R.
Řádek 104:
Mimo to je zajímavé, že skladatel první větu po dokončení původního znění dne 10. září 1888 nadepsal jako „Symfonie c moll“, tento nadpis potom nahradil nadpisem „Todtenfeier“ („Tryzna“) a ještě 16. března 1896, tři měsíce po premiéře celé symfonie, ji uvedl pouze pod tímto názvem.
 
[[Soubor:MahlerSecondSymFirstTheme.png|thumbnáhled|centerstřed|500px|Hlavní téma první věty]]
 
=== Druhá věta ===
Řádek 110:
Andante moderato. Sehr gemächlich. Nie eilen!
 
[[Soubor:MahlerSecondSymMov2Viol1.png|thumbnáhled|centerstřed|500px|Téma druhé věty]]
 
Druhá věta je klidný tanec [[ländler]] ([[sousedská]]) a působí značným kontrastem jak k první větě, tak ke větám následujícím.
Řádek 123:
Tato věta vznikla až po složení písně s klavírním doprovodem, která pak působila jako podklad, ale před pozdější orchestrální verzí této písně.
 
[[Soubor:MahlerSecondSymMov3OboeViol.png|thumbnáhled|centerstřed|600px|Úryvek ze třetí věty]]
 
Sám Mahler řekl k rozpracování písně s klavírním doprovodem na scherzo Druhé symfonie toto:
Řádek 215:
Pro tuto orchestrální píseň jsou příznačné kontrasty. Lidové prvky, jako je například houslové sólo s doprovodem klarinetu, jsou stavěny proti citlivějším úsekům, které ztělesňuje především sólový alt.
 
[[Soubor:MahlerSecondSymMov4ViolClar.png|thumbnáhled|centerstřed|600px|Sólo houslí a klarinetu, úryvek]]
 
''Prasvětlo'' vykazuje třídílnou formu uvozenou mottem.
Řádek 270:
Původ motivicko-tematického materiálu části A’ se nachází v části A. „Melodické fráze, jež jsou exponovány na počátku části A, se zhušťují na začátku části A’ v naléhavé motivy:“<ref name="Floros-63" />
 
[[Soubor:MahlerSecondSymMov4AltSolo.png|thumbnáhled|centerstřed|600px|Altové solo, začátek]]
 
Poslední úsek části A’ navíc zavádí do symfonie nový prvek: dramatickou deklamaci v taktech 55-58. Ta rychle ústí opět v chorálový zpěv, použití deklamace ale tak již ve čtvrté větě připravuje na mimořádně důležitý výrazový prostředek finální páté věty.<ref name="Stephan-61" />
Řádek 491:
{{Překlad|jazyk=de |článek=2. Sinfonie (Mahler)|revize=82379150}}
<references />
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Symfonie Gustava Mahlera]]