Povinnost: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
občanská; manželská
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Řádek 1:
'''Povinnost''' označuje to, co člověk má nebo musí udělat (resp. dát, nedělat nebo strpět),
* protože se k tomu sám zavázal ('''smluvní''' povinnost),
* protože mu to přikazuje morálka nebo svědomí ('''mravní''' povinnost),
* protože mu to ukládá jeho náboženství ('''náboženská''' povinnost),
* protože to plyne z jeho stavu nebo profese ('''stavovská''' nebo '''profesní''' povinnost),
* protože mu to ukládá zákon nebo jiný platný předpis ('''zákonná''' povinnost).
[[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] k tomu dodává ještě povinnosti, které plynou každému z toho, že je člověkem. Povinnost se často chápe jen jako něco nepříjemného, což je ovšem způsobeno tím, že u příjemných činností se o povinnostech nehovoří. Teorií povinnosti se zabývá [[deontologie]].
 
Od [[odpovědnost]]i se povinnost liší zejména tím, že platí bezpodmínečně, bez ohledu na účel.
 
== Smluvní povinnost ==
Řádek 13:
 
== Mravní povinnost ==
Povinnost mravní či ze [[svědomí]] sice nelze soudně vymáhat, přesto však se jí člověk obvykle cítí vázán, ať už proto, že ji sám uznává, anebo jen proto, že cítí tlak okolní společnosti. Ve starých [[akefalní]]ch společnostech, které neměly žádnou ústřední [[autorita|autoritu]] ([[panovník]]a, vládu a pod.) ani donucovací prostředky, byla mravní povinnost to jediné, co vedlo k dodržování daného slova a k plnění závazků.
 
Zvláštní druh mravní povinnosti jsou tzv. čestné povinnosti, například povinnost zaplatit dluh ze hry nebo prohrané sázky, které měly kdysi přednost před jinými závazky. Také povinnost podílet se na obraně státu se často označuje jako čestná povinnost, je však dnes stanovena zákonem ([[všeobecná branná povinnost]]) a je tedy povinností právní.
 
Podle [[Immanuel Kant|I. Kanta]] je dokonce jednání mravně záslužné „jen tehdy, je-li vedeno povinností, ať přichází odkudkoli“.<ref>I. Kant, ''Metaphysik der Sitten'', Akad.-Ausgabe, Bd. VI., S. 220. </ref> Kant tím patrně polemizoval s britskými moralisty ([[Hume]], [[Hutcheson]]), kteří morálku odvozovali od mravního citu, nicméně je to nebezpečné podřízení vlastního svědomí vnější autoritě, podle [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegela]] „prázdný formalismus“.<ref>Hegel, ''Základy filosofie práva'', § 135 pozn.</ref>
 
== Náboženská povinnost ==
Řádek 59:
* [[Povinná péče]]
* [[Závazek]]
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Etické pojmy]]