Inkluzivní fitness: Porovnání verzí

Přidáno 24 bajtů ,  před 2 lety
lf
m (Je-li to překlad, moc česky nezní a není moc srozumitelný. Drobné opravy. Co je to „statnost“?)
(lf)
V [[Evoluční biologie|evoluční biologii]] je teorie '''inkluzivního fitness''' model evoluce [[Sociální chování|sociálního chování]], poprvé navržený [[William Donald Hamilton|W. D. Hamiltonem]] roku 1963.{{Zdroj?}} Místo pouze tradičního pojetí, čili chápání výhodnosti znaku jako jeho působení na počet potomků (''přímá reprodukce''), prosazoval Hamilton, aby se započítávaly také nepřímo působící znaky. Toto pojetí se nazývá ''nepřímá reprodukce ''a je k němu započítané působení na frekvenci znaků v jiných jedincích. Hamiltonova teorie je dnes vedle [[Reciproční altruismus|recipročního altruismu]] považována za hlavní teorii vývoje sociálního chování. V jistém smyslu tuto teorii pak rozšířil také Richard Dawkins ve své teorii Sobeckého genu.
 
Z pohledu genetiky je [[Reprodukční úspěšnost|evoluční úspěšnost]] bezprostředně závislá na počtu zanechaných kopií uvažovaného genu v populaci. Přestože se však před rokem 1964 obecně věřilo, že jediným způsobem jak toho docílit je zanechat v populaci přímé potomky, Hamiltonova studie z roku 1964 ukázala, že lze dokonce matematicky (s užitím jednoduchých empirických dat) dokázat, že významnou složkou strategie organizmu by měla být také snaha o rozšíření stejných genů u jiných jedinců. Tento efekt je nejlépe pozorovatelný na [[Kinpříbuzenský selekcevýběr|kin-selekcipříbuzenském výběru]], čili podpoře příbuzných jedinců, nicméně hraje roli i jinde, například skrze [[efekt zelenovouse]], souboj pohlaví a [[rodičovský výběr]].
 
''Beldingova veverka'' je dobrým příkladem posunu od klasického darwinismu. Pokud tyto veverky spatří predátora, vydávají hlasité zvuky, aby varovaly ostatní veverky. Tím sice samy sebe uvedou do nebezpečí, nicméně mohou zachránit geny jiných veverek (se kterými stále sdílí 99% genofondu).<ref>Mateo JM, 1996. </ref>