Válka v Zálivu: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 93.89.144.103 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Silesianus
značka: rychlé vrácení zpět
typos
Řádek 20:
| ztráty2 = cca 20&nbsp;000 až 200&nbsp;000 padlých<br /> 63&nbsp;000 zajatců, <br /> Neznámý počet zraněných a zběhlých
}}
'''Válka v Zálivu''' či '''válka v Perském zálivu''' ([[2. srpen|2. srpna]] [[1990]] - [[28. únor]]a [[1991]]), pro operace vedoucí k nahromadění vojsk na území Saúdské Arábie i k její obraně známá jako '''operace Pouštní štít''' a '''operace Pouštní bouře''' (17. ledna 1991&nbsp;– 28. února 1991), byla ozbrojeným konfliktem mezi [[Irák]]em a koalicí 28 států (včetně [[Československo|Československa]]) v čele s [[Spojené státy americké|USA]], kterým [[Organizace spojených národů|OSN]] poskytla mandát k provedení vojenské operace za účelem osvobození [[Kuvajt]]u.
 
Irácká invaze do Kuvajtu, která proběhla [[2. srpen|2. srpna]] [[1990]], se setkala s mezinárodním odsouzením, [[Rada bezpečnosti OSN]] schválila ekonomické sankce proti Iráku. Americký prezident [[George H. W. Bush]] vyslal [[Ozbrojené síly Spojených států amerických|americká vojska]] k obraně [[Saúdská Arábie|Saúdské Arábie]], záhy se přidaly další státy. Většinu vojenských sil koalice tvořili Američané spolu se Saúdskými Araby následovaní [[Britské ozbrojené síly|Brity]], Egypťany a [[Armáda Francie|Francouzi]]. Polovinu nákladů operace uhradila Saúdská Arábie.
Řádek 27:
[[Soubor:British soldier during Operation Desert Shield.jpg|left|thumb|Britský voják při ostrém výcviku před útokem]]
[[Soubor:A-4KUs 13Feb1991.jpg|thumb|left|Kuvajtské bitevní letouny [[Douglas A-4 Skyhawk|McDonnell Douglas A-4KU Skyhawk]]]]
[[Soubor:Bush troops.jpg|thumb|left|Prezident Bush při návštěvě amerických jednotek v Saúdské Arábii na [[den díkuvzdání]], 1990.]]
[[Irácko-íránská válka]], která skončila v roce 1988, [[Saddám Husajn|Saddáma Husajna]] a jeho režim finančně zruinovala. Dlužil 15 miliard dolarů [[Kuvajt]]u, přibližně stejnou částku [[Saúdská Arábie|Saúdské Arábii]] a dalších 10 miliard ostatním věřitelům. Další půjčky mu byly zamítnuty. Jedinou záchranou ze spirály dluhů a úroků byla domácí ropná produkce. Jenže ve stejném roce konce Irácko-íránské války společenství [[OPEC]] schválilo limity produkce svých členských států, což stavělo Saddáma Hussajna do ještě svízelnější situace. Navíc, Kuvajt v této době přesáhl v těžbě ropy svůj limit o 20 % a nepřímo přispěl k tomu, že cena této suroviny vlivem převisu nabídky poklesla, což výnosy z irácké ropné produkce (která tvořila značnou část ekonomiky celé této země) znehodnotilo.
 
Husajn se tedy vydal cestou nátlaku na Kuvajt. Začal otevřeně [[provokace|provokovat]]. Tvrdil, že Iráku náleží ušlý zisk ve výši 22,4 mld dolarů z ukradené ropy těžené Kuvajtem metodou šikmých vrtů u ropného pole [[Rumaila]], které leží na hranici obou států<ref>Toto obvinění Kuvajt demýtizoval jako nezakládající se na pravdě: http://www.kuwait-info.com/sidepages/gulfwar_invasion.asp</ref>, že Kuvajt je historicky (tedy i po roce 1928, kdy byl od něj oddělen) 19. provincií Iráku, apod. V létě 1990 nebyly irácko-kuvajtské vztahy pro USA v centru zájmu - přesněji řečeno, americký velvyslanec Husajnovi doslova řekl, že spor s Kuvajtem je vnitřní arabská záležitost, která se Spojených států nijak netýká.{{Zdroj?}} Americká zahraniční politika se již řadu let zabývala islámskou revolucí v Íránu, která začala svržením [[Muhammad Rezá Pahlaví|šáha]]. Irák se tehdy jevil jako vhodná protiváha fundamentalistů. Když začala [[irácko-íránská válka]], USA (ale i mnoho dalších států včetně [[Francie]] a [[Rusko|Ruska]]) Saddáma fakticky podporovalo, včetně informací [[Central Intelligence Agency|CIA]] o pohybech íránské armády. Po jasném vyjádření velvyslance USA<ref>{{Citace elektronického periodika|periodikum = http://www.globalresearch.ca/gulf-war-documents-meeting-between-saddam-hussein-and-ambassador-to-iraq-april-glaspie/31145}}</ref>, že v případě vojenského zákroku nebude reagovat, se Saddám Husajn odhodlal k vojenské akci.
 
Spojené státy ihned poté zahájily kampaň za vojenskou intervenci. Prezident USA si pomohl kupříkladu svědectvím kuvajtské dívky Nayirah al-Ṣabaḥ, která před členy výboru pro lidská práva z amerického kongresu vypovídala o údajných zvěrstvech páchaných iráckou armádou (vyndavání dětí z inkubátorů a jejich ponechání na chladné podlaze, kde měly zemřít). To, že jde o dceru kuvajtského velvyslance v USA, odhalil až po válce novinář John MacArthur. Z vyšetřování Human Rights Watch a z výpovědí doktorů zmíněné nemocnice, kde mělo k incidentu dojít a kde Nayirah pracovala vyplývá, že šlo o výmysl.{{Zdroj?}} Tento výmysl byl ale během předválečné kampaně velmi rozšířen a pomohl ovlivnit názory na rozpoutání války.{{Zdroj?}}