Jaroslav Průcha: Porovnání verzí

Vyučil se lakýrníkem, avšak pracoval jako zámečník ve [[Škoda Plzeň|Škodových]] závodech v Plzni.<ref>Kolektiv autorů: ''[[Národní divadlo]] a jeho předchůdci'', Academia, Praha, [[1988]], str.&nbsp;393</ref> Po několika peripetiích v ochotnických spolcích, válečném divadle během vojenské služby za [[první světová válka|první světové války]], několika [[angažmá]] u kočovných divadelních společností, neúspěšném pokusu založit vlastní divadelní společnost, angažmá v různých oblastních divadlech (zejména v divadle na [[Kladno|Kladně]] ([[1924]] –[[1928]]), které pak na jeho počest společně s divadlem v [[Mladá Boleslav|Mladé Boleslavi]] neslo jeho jméno), krátkém působení v [[Osvobozené divadlo|Osvobozeném divadle]], v [[Moravské divadlo Olomouc|Olomouci]] ([[1929]]) a&nbsp; v&nbsp;[[Národní divadlo Brno|brněnském Národním divadle]] ([[1930]]), nakonec zakotvil po nabídce [[Karel Hugo Hilar|K.&nbsp;H.&nbsp;Hilara]] v roce [[1931]] v pražském [[Národní divadlo|Národním divadle]]. Zde působil až do roku [[1958]], kdy v důsledku těžkého onemocnění musel přestat hrát, členem Národního divadla byl až do své [[smrt]]i. V&nbsp;letech [[1944]] až [[1945]], kdy Národní divadlo kvůli [[nacismus|nacistickému]] zákazu nehrálo, se pokoušel i o vlastní [[drama]]tickou tvorbu, dále zde také působil jako [[režisér]]. Vzhledem ke svému levicovému smýšlení a své tehdejší politické [[angažovanost]]i působil v Národním divadle i jako šéf [[činohra|činohry]] (v&nbsp;letech [[1951]] až [[1953]]) a dále také jako hlavní režisér. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence ''Kupředu, zpátky ni krok'' podporující [[Únor 1948|komunistický převrat]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Veber | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Veber | titul = Osudové únorové dny | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 426 | isbn = 978-80-7106-941-6 | strany = 327}}</ref>▼

Dne 21. prosince 1928,{{Zdroj?}} se v Pardubicích oženil s Růženou Kubicovou (* 1906), členkou Martinovy společnosti, se kterou měl syna Jiřího (* 1. března 1929) <ref>Jaroslav Průcha: ''Má cesta k divadlu'', vyd.&nbsp;Divadelní ústav, Praha, [[1975]], str.&nbsp;170, 177, 256 </ref>, v roce 1949, se však rozvedli, pak se oženil podruhé s jistou paní Bělou (1900–1988).{{Zdroj?}}▼

Jednalo se o výrazného a dosti typického představitele výrazných [[charakter]]ních postav, často hrál prosté a moudré chlapíky pocházející z lidu. Ve [[film]]u začal působit již v roce [[1928]] a hrál téměř až do své smrti.▼