Ďábel: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Ďábel v romantismu: pryč celé (bez zdroje, POV, pochybné) |
Verze 16848521 uživatele BobM zrušena. Pro kulturní historii významné, zdrojem je Goethe a René Clair. značka: vrácení zpět |
||
Řádek 26:
== Ďábel v islámu ==
V [[islám]]ském [[korán]]u se postava „pomlouvače“ či „žalobce“ vyskytuje poměrně často, buď v souvislosti s pokušením, anebo s pekelným trestem. „A podobají se Satanovi, jenž říká člověku: Buď nevěřící! (...) A konec jich bude jedině v ohni pekelném a budou tam nesmrtelní.“ (''Korán'', Súra 100/59, 16n). Příběh Iblíse, jediného z andělů, kteří se odmítli poklonit Adamovi, líčí Súra 85/7: „Pravil Bůh: Odejdi odsud zahanben a zavržen! Však těmi, kdož následovat tě budou, já věru peklo naplním všemi“. Iblis potom svedl [[Adam a Eva|Adama a Evu]] k neposlušnosti a zavinil jejich potrestání. Pozdější islámská tradice vybudovala rozvinutou nauku o [[anděl]]ech, z nichž někteří se proti Bohu vzbouřili a „padli“.
== Ďábel v romantismu ==
[[Romantismus]] jako reakce na [[osvícenství|osvícenský]] [[racionalismus]] vyhledával témata racionalisty potlačovaná, například city nebo divokou přírodu. Někteří romantici objevili také téma ďábla jako buřiče a rebela a začali věnovat pozornost jeho kouzlu. Už v [[Johann Wolfgang von Goethe|Goethově]] ''Faustu'' vystupuje [[Mefisto]] jako zajímavá postava, na obrazech a kresbách se od poloviny 19. století objevují fantastická zobrazení ďábla (typicky s netopýřími křídly) a v básních i ve filmech je ďábel někdy předmětem obdivu (např. slavný film [[René Clair]]a "Ďáblova krása", 1950).
== Odkazy ==
| |||