Studentské nepokoje v Jugoslávii (1968): Porovnání verzí

+drobnosti +refy
(napřímení, typo)
(+drobnosti +refy)
== Příčiny ==
 
Podobně jako v zemích západní Evropy i v Jugoslávii byly požadavky studentů politického rázu. Studenti požadovali skutečné budování [[komunismus|komunistické]] společnosti a odstranění nerovností a hospodářských problémů. Heslem studentů bylo "Dole crvena buržoazija" (Pryč s rudou [[buržoazie|buržoazií]]).<ref name="Pirjevec330J-241"/>{{Citace Ideovými vzory se stali [[Mao Ce-tung|Mao Ce-Tung]] a [[Che Guevara]].monografie
| příjmení = Dolničar
| jméno = Ivan
| odkaz na autora =
| titul = Jugoslavija 1941 – 1981
| vydavatel = eksport pres
| místo = Bělehrad
| rok = 1981
| počet =
| isbn =
| kapitola =
| strany = 241
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref> Heslem studentů bylo "Dole crvena buržoazija" (Pryč s rudou [[buržoazie|buržoazií]]).<ref name="Pirjevec330"/> Ideovými vzory se stali [[Mao Ce-tung|Mao Ce-Tung]] a [[Che Guevara]].
 
== Průběh protestu ==
}}</ref>
 
Celá neklidná situace trvala týden; poté Josip Broz Tito vystoupil v televizi s projevem, ve kterém přiznal chyby politického vedení země<ref name="J-241"/>, slíbil nápravu a přiznal osobní odpovědnost v případě, že nebude úspěšná.<ref name="Pirjevec331"/> To vedlo k normalizaci situace.
 
== Důsledky ==
 
Komunistická strana ve snaze uklidnit situaci oznámila ústupky a slíbila řadu reforem, mnohé z nich však nebyly realizovány. [[Josip Broz Tito]] poprvé připustil, že ve vedení státu vůbec setrvat nemusí, pokud jej občané odmítnou. Organizátoři demonstrací byli vyhozeni z fakulty a přišli o své pasy.
 
Josip Broz Tito následně na 6. kongresu Svazu odborů Jugoslávie odsoudil některé z projevů studentů, které údajně ohrožovaly vedoucí úlohu dělnické třídy ve společnosti.<ref name="J-241"/>
 
Protesty se rozšířily i do jiných měst v Jugoslávii. V [[Studentské nepokoje v Prištině (1968)|Prištině došlo ke střetům mezi studenty a policií]] v listopadu téhož roku. Studenti požadovali nezávislost prištinské části Bělehradské univerzity (k čemuž také v několika následujících letech došlo), zazněla i četná albánská nacionalistická hesla.