Ukrajina: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 85.13.100.3 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je JirkaSv značka: rychlé vrácení zpět |
doplnění, aktualizace |
||
Řádek 139:
Po politické krizi v [[Duben 2007|dubnu 2007]], kdy prezident Juščenko rozpustil parlament, vyhlásil předčasné volby a pokusil se převzít kontrolu nad jednotkami ministerstva vnitra, se v [[Květen 2007|květnu]] situace opět uklidnila. Předčasné parlamentní volby byly uskutečněny [[30. září|30.]] [[září 2007]]. Největší počet hlasů v nich získala Janukovyčova [[Strana regionů]] (34 %), těsně za ní se umístil [[Blok Julije Tymošenkové]] (31 %). Po dlouhém vyjednávání byla [[18. prosinec|18. prosince]] [[2007]] zvolena premiérkou [[Julija Tymošenková]], jejíž blok utvořil koalici s Juščenkovou stranou [[Naše Ukrajina]]. V parlamentu však měla tato koalice jen těsnou většinu, která se rozpadla [[6. červen|6. června]] [[2008]], kdy z koalice vystoupili dva poslanci.<ref>[http://newsru.ua/ukraine/06jun2008/vyhid.html Демократичної коаліції більше немає. Рибаков і Бут заявили про вихід.] {{Wayback|url=http://newsru.ua/ukraine/06jun2008/vyhid.html |date=20080607053844 }} Newsru.ua, 6. června 2008.</ref> Vláda Julie Tymošenkové pak definitivně padla [[16. září]] 2008.<ref>[http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=616638 Ukrajinská vláda padla. Ustojí Tymošenková krizi?] aktuálně.cz, 16. září 2008.</ref> Tehdejší předseda ukrajinského parlamentu [[Arsenij Jaceňuk]] oznámil na schůzce poslanců dne 16. září 2008 zánik vládní koalice. Změny, které byly prosazeny Blokem Julije Tymošenkové (BJuT) a proruskou Stranou regionů [[Viktor Janukovyč|Viktora Janukovyče]], označil prezident Juščenko za ústavní převrat. O následujícím víkendu vypršela desetidenní lhůta, během níž měli prozápadní vládní partneři své neshody vyřešit.<ref>{{Citace periodika|příjmení=|jméno=|titul=Na Ukrajině se rozpadla vládní koalice|periodikum=Euroskop.cz|datum=16. 9. 2008|ročník=|číslo=|strany=|url=}}</ref> Došlo k nové politické krizi, kterou premiérka Tymošenková prohlásila za překonanou počátkem prosince 2008, kdy byla za pomoci [[Lytvynův blok|bloku]] [[Volodymyr Lytvyn|Volodymyra Lytvyna]] obnovena koalice [[Blok Julije Tymošenkové|BJuT]] a Juščenkovy [[Naše Ukrajina|Naší Ukrajiny]], přestože část strany prezidenta Juščenka považovala smlouvu za neplatnou.<ref>[http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/7774328.stm Ukraine coalition set to reform]</ref>
V roce [[2010]] vyhrál [[Prezidentské volby na Ukrajině 2010|prezidentské volby]], tentokrát právoplatně, [[Viktor Janukovyč]] s 48 % hlasů. Strana regionů tak získala nejen křeslo premiéra a předsedy jednokomorového parlamentu, ale i post prezidenta. Přestože se Janukovyč prezentoval jako silně proruský kandidát, dokázal Ukrajinu také přiblížit k [[Evropská unie|Evropské unii]] (EU), neboť již v polovině roku 2013 se zdálo, že Ukrajina směřuje k podepsání asociační dohody s EU. Byla tedy naděje, že by se Ukrajina výrazně přiblížila k budoucímu členství v této nadstátní organizaci, aniž by zároveň narušila své ještě dobré vztahy s [[Rusko|Ruskem]]. Tím by se mohla stát jakýmsi „mostem mezi Východem a Západem“. Situace se ale velmi zkomplikovala. Prezident Janukovyč a spolu s ním i ukrajinská vláda jen několik dní před připravovaným [[summit]]em [[Východní partnerství Evropské unie|Východního partnerství EU]] ve [[Vilnius]]u, dne 21. listopadu 2013, pozastavili s ohledem na obtížnou finanční situaci země a vzhledem k nabídce podstatné pomoci ze strany Ruska přípravy pro podpis [[Asociace|asociační]] dohody s Evropskou unií. Janukovyč prohlásil, že je dohoda s EU zatím pro Ukrajinu nevýhodná.<ref>"[http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/251426-ukrajina-utnula-pripravy-asociacni-dohody-s-eu-tymosenkovou-nepusti/ Ukrajina utnula přípravy asociační dohody s EU. Tymošenkovou nepustí]". Česká televize, 21. listopadu 2013.</ref> Podle průzkumu veřejného mínění, který zveřejnil Kyjevský Mezinárodní institut sociologie v listopadu 2013, 39% dotázaných Ukrajinců podporovalo vstup Ukrajiny do Evropské unie, zatímco 37% dotázaných Ukrajinců podporovalo vstup do [[Eurasijský ekonomický svaz|Eurasijského ekonomického svazu]] v čele s Ruskem.<ref>[http://www.kyivpost.com/content/ukraine/poll-ukrainian-public-split-over-eu-customs-union-options-332470.html Poll: Ukrainian public split over EU, Customs Union options], ''Kyiv Post''. 26. listopadu 2013.</ref>
==== Euromajdan, Antimajdan a anexe Krymu Ruskem ====
Řádek 170:
}}</ref> Poté se série protestů, která je známá pod názvem [[Euromajdan]], přenesla i do některých dalších ukrajinských měst. V prosinci 2013 odmítla [[Evropská komise]], což je [[Exekutiva|exekutivní]] [[orgán]] EU, poskytnout Ukrajině finanční pomoc ve výši několika miliard eur výměnou za podpis asociační dohody.<ref>"[http://zpravy.ihned.cz/c1-61437210-ashtonova-janukovyc-asociacni-dohoda-eu Ukrajinský prezident Janukovyč chce podepsat dohodu s EU, tvrdí šéfka evropské diplomacie]". iHNed.cz. 12. prosince 2013.</ref> Situace eskalovala v průběhu vládních represí vůči demonstrantům. Od února 2014 již nepokoje přerostly ve velké ozbrojené střety mezi policií a demonstranty. Prezident Janukovyč a jeho vláda sice za účasti ministrů zahraničí [[Německo|Německa]] a [[Francie]] vyjednávali s opozicí, přičemž bylo dosaženo dohody o předčasných prezidentských volbách ještě v roce 2014. Tato dohoda se však pod tlakem ozbrojených demonstrantů brzy stala bezpředmětnou a dne 22. února 2014 uprchl prezident Janukovyč s pomocí Ruska ze země.
V reakci na tyto události demonstrovali proruští aktivisté na podporu Janukovyče na východě země. Byl to tzv. [[Antimajdan]], série provládních demonstrací, probíhající paralelně k protestnímu hnutí [[Euromajdan]]. 25. listopadu 2013 se uskutečnila v [[Kyjev]]ě demonstrace na podporu vlády premiéra [[Mykola Azarov|Mykoly Azarova]], prezidenta [[Viktor Janukovyč|Viktora Janukovyče]] a pro blízké vazby s [[Rusko|Ruskem]]. Této demonstrace se zúčastnilo asi 10 000 lidí.<ref>Velká demonstrace na podporu smlouvy s EU, http://www.euractiv.com/section/europe-s-east/news/huge-demonstration-in-kyiv-in-support-of-eu-pact, 25. listopadu 2013 (anglicky).</ref>
[[Soubor:Ukraine – NATO Commission chaired by Petro Poroshenko (2017-07-10) 32.jpg|náhled|Ukrajinský prezident [[Petro Porošenko]], na snímku s generálním tajemníkem NATO [[Jens Stoltenberg|Stoltenbergem]], podporuje prozápadní směřování Ukrajiny]]
Řádek 210:
}}</ref> Ruský parlament de jure schválil intervenci na Ukrajině dne 1. března 2014.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=ONLINE: Ruský parlament schválil intervenci na Ukrajině|url=http://zpravy.e15.cz/zahranicni/udalosti/online-rusky-parlament-schvalil-intervenci-na-ukrajine-1065467|datum vydání=2014-03-01|datum přístupu=2016-07-03}}</ref>
16. března 2014 se konalo [[Krymské referendum (2014)|referendum]] o samostatnosti Krymu a následném připojení k [[Rusko|Ruské federaci]]. V tomto referendu se dle ruských úřadů voliči absolutní většinou rozhodli pro nezávislost na Ukrajině. Referendum ovšem nebylo uznáno převážnou většinou členských zemí [[Organizace spojených národů]] (OSN). Dne [[17. březen|17. března]] [[2014]] zasedal krymský parlament již za stavu úplné kontroly poloostrova ozbrojenými silami ruské federace. Při tomto zasedání vyhlásil parlament Krymu nový stát s názvem [[Republika Krym]], který však bezprostředně poté požádal o vstup do
| titul = 'Independent' Crimea in Russia bid
| periodikum = BBC News
Řádek 219:
}}</ref>
[[Soubor:Ukrainian Presidential Election 2014 Map.png|náhled|Prezidentské volby 2014: šedá barva – vítěz Porošenko, modrá – vítěz Dobkin, tmavě šedá – volby se nekonaly (separatistické území), bílá – volby se nekonaly (okupovaný Krym)<!-- Ruská invaze byla formálně posvěcena zvacím dopisem uprchlého ex-prezidenta Janukoviče a ruské úřady zdůrazňovaly údajné rozdělení země dle jazyka, v důsledku voliči napříč Ukrajinou zvolili 54% hlasů Petra Porošenka prezidentem v prvním kole s účastí 59%.-->]]
[[Proruské nepokoje na Ukrajině 2014|Proruské nepokoje]] na východní Ukrajině, které vypukly po svržení prezidenta Janukovyče,
| titul = Boje v Donbasu už vyhnaly z domovů více než milion lidí
| periodikum = iDnes.cz
| datum_vydání = 2. září 2014
| url = https://zpravy.idnes.cz/rusko-ukrajina-uprchlici-milion-osn-d76-/zahranicni.aspx?c=A140902_125537_zahranicni_aha
}}</ref> K začátku roku 2015 bylo na Ukrajině registrováno 1 007 900 vnitřních uprchlíků, z toho polovina v Doněcké a Luhanské oblasti, dle údajů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
Řádek 636 ⟶ 641:
[[Soubor:Pochaev-wall.jpg|náhled|vlevo|[[Počajivská lávra]] je největším poutním místem západní Ukrajiny.]]
Za věřící se označuje okolo 60 % obyvatel Ukrajiny, přičemž více nábožensky založen je západ země, zatímco v průmyslových oblastech, zejména na [[Donbas]]u, má silnou pozici [[ateismus]]. Převládajícím náboženstvím je [[Pravoslaví|pravoslavné křesťanství]]; část pravoslavných se hlásí k [[Ukrajinská pravoslavná církev Kyjevského patriarchátu|Kyjevský patriarchát]] (asi 2–3 miliony), část uznává [[Ukrajinská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu|Moskevský patriarchát]] (asi 6–7 milionů); kromě toho zde působí na západě země též [[Ukrajinská autokefální pravoslavná církev]] (asi 1,5–2 miliony věřících – spolu s ukrajinskou řeckokatolickou církví patří, už historicky, k největším podporovatelům ukrajinské svébytnosti). Na západě země, zejména v [[Halič]]i, převládá [[řeckokatolická církev|řeckokatolické]] vyznání ([[Ukrajinská řeckokatolická církev]]), v některých oblastech jsou výraznější menšinou též [[Římskokatolická církev na Ukrajině|římští katolíci]], kteří celkem tvoří necelé 2 % ukrajinských věřících. Po pádu protináboženského režimu SSSR bylo opraveno či znovu postaveno množství kostelů a [[poutní místo|poutních míst]], z nichž nejznámější je [[Kyjevskopečerská lávra]].
V prosinci 2018 došlo z iniciativy ukrajinského prezidenta [[Petro Porošenko|Porošenka]] ke sjednocení tří pravoslavných církví působících na Ukrajině, s čímž nesouhlasil Moskevský patriarchát, který disponuje největším počtem kostelů.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Opozici nevoní požadavek Porošenka na církevní samostatnost
| periodikum = Týden
| datum_vydání = 12. prosince 2018
| url = https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/opozici-nevoni-pozadavek-porosenka-na-cirkevni-samostatnost_506587.html
}}</ref> V reakci na to agenti tajné služby SBU provedli v klášterech a budovách patřících Moskevskému patriarchátu razie a domovní prahlídky.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = ‚Slouží ruské agresi.‘ Ukrajinští policisté prohledávali budovy církve loajální k Moskvě
| periodikum = Lidovky.cz
| datum_vydání = 3. prosince 2018
| url = https://www.lidovky.cz/svet/slouzi-ruske-agresi-ukrajinsti-policiste-prohledavali-budovy-cirkve-loajalni-k-moskve.A181203_173743_ln_zahranici_ele
}}</ref>
Menšinovými náboženstvími, která však obě mají na Ukrajině dlouhou tradici, jsou [[judaismus]] a [[islám]]. Židovství bylo od středověku rozšířeno po celé Ukrajině; kraj [[Podolí (země)|Podolí]] se v [[18. století]] stal ohniskem [[chasidismus|chasidského hnutí]]. Dnes však tvoří [[židé]] jen několik desetin procenta obyvatel země a většina synagóg a jiných židovských památek již neexistuje.
| |||