Kateřina Vilemína Zaháňská: Porovnání verzí

Byla nejstarší dcerou [[Petr Biron|Petra Birona]], [[Kuronské a zemgalské vévodství|vévody kuronského a zemgalského]], později vévody [[zaháň]]ského a jeho třetí manželky kuronské šlechtičny [[Dorothea von Medem|Anny Charlotty Dorothey von Medem]]. Kuronsko, které je dnes součástí Lotyšska, v té době bylo lenním územím [[Polsko-litevská unie (1569–1795)|polského království]] a tvořilo nárazníkové území mezi Polskem a Ruskem. Při třetím dělení Polska v roce 1795 Kuronsko připadlo Rusku. Vévoda Petr obdržel od [[Kateřina II. Veliká|Kateřiny Veliké]] finanční odškodnění a mohl i s manželkou používat doživotně svůj kuronský vévodský titul. Poté, co opustil [[Kuronsko]], přesídlil na své statky, které získal do majetku koncem [[18. století]] ve [[Slezsko|Slezsku]] - [[Zaháňské knížectví|Zaháň]] (Sagan) a ve východních [[Čechy|Čechách]] - [[Náchod]]. Vilemína měla tři mladší sestry: Marii Paulinu Luisu, provdanou kněžnu Hohenzollern-Hechingen (1782–1845), Johannu Katharinu, pozdější vévodkyni di Acerenza (1783–1876) a [[Dorothea von Biron|Dorotheu]] pozdější [[vévodkyni]] de Dino a de Sagan (1793–1862), nemanželskou dceru své matky, kterou Petr Biron legitimizoval. Dorothea je dnes některými badateli a historiky pokládána za fyzickou matku české spisovatelky [[Božena Němcová|Boženy Němcové]].<ref>Známá i neznámá Božena Němcová</ref> Tato teorie však není podložena přesvědčivými důkazy. Pokud by tomu tak bylo, vévodkyně Vilemína byla její tetou.

Od tří do pěti let cestovala s rodiči po Evropě, po návratu roku 1786 žila v Mitavě především se svým otcem a sestrami. Matka často cestovala, plnila i diplomatické úlohy a návrat domů oddalovala. Mateřské povinnosti jí nezatěžovaly. Kateřina a její sestry měly vychovatele, nejvíce ji ovlivnila Polka Antonie Forsterová, která vyrostla v Anglii. Díky ní se Vilemína stala vášnivou [[Anglofilie|anglofilkou]]. Zároveň ji ovlivnily vychovatelčiny ideály [[osvícenectví]] a její tichý obdiv k [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluci]]. Byla však nesmiřitelnou odpůrkyní císaře [[Napoleon Bonaparte|Napoleona]] a proto se stala také aktivní účastnicí [[Napoleonské války|protinapoleonské koalice]].

Poslední léta života otce a jeho rodiny popisuje [[Alois Jirásek]] ve své novele Na dvoře vévodském. Po smrti otce v roce 1800 [[pozůstalost|zdědila]] Vilemína [[Zaháňské knížectví]], náchodské panství a řadu nemovitostí, mezi nimi i zámek v [[Ratibořice (zámek)|Ratibořicích]], který nechala v letech 1825–1826 přestavět v [[empír|empírovém stylu]]. Toto sídlo si zejména oblíbila, zde proběhly v rámci protinapoleonské koalice v roce 1813 její schůzky s [[Ruské impérium|ruským]] carem [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandrem I]].