Husitství: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Související články: výměna za vhodnější
doplnění
Řádek 231:
 
V této době došlo k výraznějšímu rozkolu mezi umírněnými husity a radikálními bloky. Spolu s husitskou delegací vracející se z Basileje přijelo poselstvo koncilu. Zjistilo, že mezi husitskými Čechy nepanuje shoda a že největší překážkou v dosažení dohody je nejradikálnější složka husitských Čech – polní vojska bratrstev – jihočeského táborského a východočeského sirotčího. Obratný diplomat [[Jan Polomar]] pak na koncilu prosadil novou slibnou linii postupu proti Čechům. Ústupky koncilu v některých otázkách (např. povolení přijímání z kalicha) měly rozvrátit husitský blok a tak připravit půdu k likvidaci polních vojsk bratrstev. Polomarovu taktiku vystihuje jeho výrok, že s českým národem je třeba zacházet jako s koněm nebo mezkem, to jest dlouho mírně a pěkně, aby se mohla přehodit ohlávka, jež ho umožní přivázat ve stáji. V jednání s koncilem svou šanci vidělo i kališnické panstvo, které mohlo upevnit své mocenské pozice vůči radikálům. Ti naopak jednak z hlediska svých ideových, ale i čistě praktických pozic (profesionální vojáci si dokázali jen těžko představit život bez válečných konfliktů, pozice katolíků v zemi byla již několik let zoufalá) nebyli ochotni vyjít vstříc požadavkům koncilu.
 
Při [[Spanilá jízda|spanilých jízdách]] do Horních Uher se husité zmocnili [[Žilina|Žiliny]], [[Trnava|Trnavy]] a [[Kežmarok|Kežmarku]]. V roce 1433 byla podniknuto [[husitské tažení k Baltu]] na pomoc Polsku proti [[Řád německých rytířů|Řádu německých rytířů]] a po návratu do Čech se sirotčí vojsko ihned zapojilo do [[Obléhání Plzně (1433-1434)|obléhání Plzně]].
 
Již v době, kdy poselstvo koncilu opouštělo Prahu a vracelo se do Basileje, oblehlo v létě [[1433]] táborské bratrstvo, později doplněné oddíly některých spojenců, pilíř katolíků v západních Čechách, město [[Plzeň]]. Prokop Holý tím chtěl pravděpodobně demonstrovat sílu polních vojsk a vystrašit zahraniční protivníky tak, aby byli ochotni k zásadním ústupkům. Zemi po řadě neúrodných let, v důsledku válečných útrap a hospodářské blokády sužoval hlad a nemoci. Tehdejší hospodářství ani v době úrody a míru nebylo schopné trvale vydržovat několik tisíc profesionálních vojáků polních vojsk. Táborské vojsko před Plzní tak trpělo hlady. Husitská zásobovací výprava do Bavorska byla nedaleko hranic u Hiltersriedu znenadání napadena a až na několik desítek mužů zničena. V ležení před Plzní vypukly nepokoje. Bojovníci obviňovali z neúspěchu hejtmany, fyzicky byl napaden i [[Prokop Holý]], který poté opustil vojsko a uchýlil se do Prahy. Na skleslé náladě nic nezměnil ani příchod druhého polního vojska – sirotků, kteří se vrátili na podzim 1433 ze své výpravy k Baltu. Od bratrstev se odvracel i selský lid, sužovaný polními vojsky, která po venkově sháněla potraviny a píci.