Rouhání: Porovnání verzí

'''Rouhání''' neboli '''blasfemie''' (z  [[řečtina|řec.]] βλασφημία bezbožné či rouhavé slovo) je hrubá urážka nebo jakékoliv znevážení [[Bůh|Boha]] nebo jiné osoby požívající náboženské úcty, nehodnéhonehodné používání svatých jmen, špatné smýšlení, zlehčování; zpravidla je spácháno slovy, může však být spácháno i jinak (např. posunkem a [[Skutek|chováním]]).

Rouhání je trestným činem podle [[církevní právo|církevního práva]], dříve bývalo stíháno jako [[trestný čin]] i státním právem, v  mnoha zemích tomu tak je dosud.

Do nástupu [[osvícenství]] patřilo rouhání k  nejpřísněji trestaným [[zločin]]ům.

V  [[Česko|Česku]] (resp. Habsburské monarchii) ještě trestní zákoník [[Marie Terezie]] ''[[Constitutio Criminalis Theresiana]]'' (1768) stanovil tři formy zločinu rouhání, které byly trestány jednak upálením, jednak useknutím ruky, resp. vytržením jazyka a stětím, jednak konečně bitím.

V  [[Československo|Československu]] bylo rouhání trestné do roku [[1950]], kdy rouhání se Bohu řečmi, činy, v  dílech tiskových nebo rozšiřovaných spisech bylo stíháno jako [[zločin]] rušení [[náboženství]], za nějž hrozil trest tuhého žaláře až do deseti let.

Rouhání je dosud trestné v &nbsp;[[Anglie|Anglii]], kde je v &nbsp;judikatuře [[Sněmovna lordů|Sněmovny lordů]] definováno jako „pohrdání, urážka, hrubost nebo zesměšňování vůči [[Bůh|Bohu]], [[Ježíš Kristus|Ježíši Kristu]] nebo [[Bible|Bibli]] (…)“, přičemž rozhodující pro rouhačský charakter projevu nebo díla není jejich obsah, ale způsob prezentace, tj. přesněji „tón, styl a duch“. [[Evropský soud pro lidská práva]] ve věci Wingrove proti Spojenému království ([[1996]])<ref>Rozsudek ESLP ve věci Wingrove proti Spojenému království ze dne 25. 11. 1996</ref> neshledal nesoulad mezi anglickou úpravou trestného činu rouhání a právem na svobodu projevu.

V &nbsp;[[Rusko|Rusku]] byl v &nbsp;roce 2013 novelizován článek 148 trestního zákona, který do té doby zakazoval jen nelegální narušování činnosti náboženských organizací nebo narušování výkonu náboženských obřadů. To zůstává v &nbsp;platnosti, ale s &nbsp;účinností od 29. &nbsp;6. &nbsp;2013<ref>Viz text [[Amnesty International]] z 6. 11. 2013 [http://www.amnesty.cz/data/rusko/putinovy-zakony.pdf?version=1391943957 „»Putinovy zákony« zhoršují lidská práva v Rusku"; dostupné online]</ref> bylo do tohoto článku vloženo ještě nové ustanovení, dle kterého se zakazují "''veřejné akce vyjadřující zjevné pohrdání společností a urážející náboženské cítění věřících''". Pokud by se to událo ve svatyni, hrozí účastníkům tři roky vězení a pokuta do výše 500 &nbsp;000 &nbsp;rublů. V &nbsp;ostatních případech je možno uložit trest pokuty do výše 300 &nbsp;000 &nbsp;rublů, až 240 &nbsp;hodin veřejně prospěšných prací nebo trest odnětí svobody až na jeden rok.<ref>[http://www.zakonrf.info/uk/148/ Viz platné znění článku 148, odst. 1 a 2; dostupné online ]</ref> Co lze považovat za „''urážku náboženského cítění věřících''" ve smyslu zmíněného ustanovení, to záleží na posouzení orgánů činných v &nbsp;trestním řízení. V &nbsp;roce 2016 byl dle tohoto ustanovení obžalován občan, který v &nbsp;internetové diskusi napsal, že „bible je sbírka židovských pohádek" a „Bůh neexistuje", čímž dle obžaloby veřejně urazil náboženské cítění věřících.<ref>[http://zpravy.idnes.cz/rusko-ateismus-buh-vezeni-dcf-/zahranicni.aspx?c=A160303_102229_zahranicni_ane Ruský ateista v internetové diskuzi popřel Boha, teď mu hrozí rok vězení; dostupné online]</ref><ref>[http://www.theguardian.com/world/2016/mar/03/russian-atheist-faces-year-in-jail-for-denying-existence-of-god-during-webchat Russian atheist faces year in jail for denying existence of God during webchat; dostupné online]</ref>

Rouhání je stíháno jako trestný čin i v &nbsp;[[Turecko|Turecku]], kde v &nbsp;§ &nbsp;175 trestního zákona je stanoven trest pro toho, ''„kdo se rouhá Bohu, jednomu z &nbsp;náboženství, jednomu z &nbsp;proroků, jedné ze sekt či jedné ze svatých knih… nebo pomluví nebo urazí jiného kvůli jeho náboženské víře nebo plnění náboženských povinností…“''<ref>Citováno podle Rozsudku ESLP ve věci I. A. proti Turecku ze dne 13. 9. 2005, stížnost č. 42571/98</ref>

Problematika rouhání je předmětem Doporučení Parlamentního shromáždění [[Rada Evropy|Rady Evropy]] č. &nbsp;1805 &nbsp;(2007) ze dne 29. &nbsp;6. &nbsp;2007 o rouhání, náboženských útocích a nenávistných projevech proti osobám na základě jejich náboženství.

V &nbsp;procesu s &nbsp;[[Ježíš Kristus|Ježíšem]] posoudila [[sanhedrin|židovská velerada]] Ježíšovo prohlášení, že je tím [[Syn člověka|Synem člověka]], o němž hovořil [[prorok]] [[Daniel (Bible)|Daniel]], jako rouhání.<ref>{{Citace bible|Mt|26|65}}</ref>.

Rouhání je přísně zakázáno v &nbsp;samém [[Desatero|Desateru]], které je závazné pro křesťanství i judaismus: ''Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.'' (Ex 20,7) Z &nbsp;obavy před možným zneužitím se proto v &nbsp;judaismu jméno Boží vyslovovalo jen při výjimečných příležitostech a jinak bylo nahrazováno přiměřeným titulem, nejčastěji ''Adonaj'' - Pán. (Viz [[Boží jména v judaismu]])

I [[Nový zákon]] pokládá rouhání, zvláště rouhání proti [[Duch svatý|Duchu svatému]], za mimořádně závažný hřích. [[Ježíš Kristus]] v &nbsp;evangeliích říká: ''Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání. Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem.“'' (Marek 3,28-29 podle [[český ekumenický překlad|českého ekumenického překladu]])

Rouhání je dle nauky [[Tomáš Akvinský|sv. &nbsp;Tomáše Akvinského]] spolu s &nbsp;nevěrou (latinsky ''infidelitas''; není míněna partnerská nevěra, ale [[ateismus|nevíra]], odmítnutí víry) vůbec nejtěžší [[hřích]] ([[Summa theologiae]] 2:2, q. &nbsp;13, a. &nbsp;3): ''Rouhání je proti [[krédo|vyznání víry]], a proto má v &nbsp;sobě tíhu nevěry. A hřích je těžším, jestliže nadto přichází volní nenávist, a ještě více, jestliže propuká v &nbsp;slova, tak jako i chvála víry se zvětšuje milováním a vyznáváním. A proto, když nevěra je největším hříchem podle svého rodu, jak bylo shora pověděno, následuje, že i rouhání je největším hříchem, náležejíc k &nbsp;témuž rodu a jej činíc těžším.'' Obdobný názor zastává jeden ze základních textů [[protestantismus|protestantismu]], [[Heidelberský katechismus]] (q. &nbsp;100). [[Kanonické právo]] trestá rouhání nejpřísnějšími tresty.

[[Katechismus katolické církve]], bod &nbsp;2148, pokládá za rouhání především nedostatečnou úctu k &nbsp;Božímu jménu, ale také odvolávání se na Boha při zločinu: ''(Rouhání) spočívá v &nbsp;tom, že člověk pronáší vnitřně nebo navenek nenávistná, vyčítává, vyzývavá slova proti Bohu, že zle mluví o Bohu, že zneuctívá Boha, že zneužívá Boží jméno... Zákaz rouhání se vztahuje i na slova proti Kristově církvi, proti svatým a posvátným věcem. Rouhání je také dovolávat se Boha, aby se zamaskovaly zločinecké metody, zotročování národů, mučení nebo popravování.'' Zvláště se zakazuje také používání Božího jména jako součást [[magie|magických]] praktik.

Za obzvlášť zavrženíhodnou formu rouhání je v &nbsp;křesťanství pokládána [[křivá přísaha]], i když Boha výslovně nezmiňuje; přísahat v &nbsp;křesťanském pojetí vlastně znamená dovolávat se Boha za svědka (KKC &nbsp;2150). Před křivou přísahou a přísahou vůbec varuje již Nový zákon: ''Především nepřísahejte, bratří moji, ani při nebi ani při zemi ani při ničem jiném. Vaše ‚ano‘ ať je vždy ‚ano‘ a ‚ne‘ ať je ‚ne‘, abyste nepropadli soudu.'' ([[List Jakubův|Jak]] 5,12 ČEP).