Emanuel Moravec: Porovnání verzí

| popisek = Jako plukovník generálního štábu na tablu absolventů [[Vysoká škola válečná|Válečné školy]] v Praze (1934)

[[Soubor:Stabni.Kapitan.Emanuel.Moravec.(1893-1945).Tablo.Valecna.Skola.1922-1923.gif|vpravo|náhled|Jako štábní kapitán na tablu absolventů [[Vysoká škola válečná|Válečné školy]] v Praze (1923)]]

Po návratu do nově vzniklého československého státu zůstal jako profesionální voják v nově se tvořící československé armádě. Od roku 1920 sloužil jako zpravodajský důstojník na štábu zemského vojenského velitelství v [[Užhorod]]ě. Poté nastoupil jako frekventant na Vysokou[[Vysoká školuškola válečnouválečná|Válečnou školu]] v Praze a ještě před jejím ukončením byl v roce [[1923]] povýšen do hodnosti [[major]]a. V letech 1923–1927 působil Emanuel Moravec na štábu zemského vojenského velitelství v Praze. V roce [[1926]] odhalila hloubková kontrola na Moravcově oddělení finanční nesrovnalosti a roku 1927 byl Moravec přeložen a stal se velitelem 1. polního praporu 24. pěšího pluku ve Znojmě.<ref name="jméno" /> Zde se dostalo jeho manželství do krize. Moravec byl převelen na [[Slovensko]] do Michalovců, kde se seznámil s Ilonou Emmou Pavlou Szondyovou, která byla o 21 let mladší než on. V roce 1932 se rozvedl se svou první manželkou a téhož roku se oženil s osmnáctiletou Szondyovou, která se stala matkou jeho syna Pavla Emanuela. Od roku [[1931]] Emanuel Moravec vyučoval na pražské [[Vysoká škola válečná|Vysoké škole válečné]]. Od října 1936 byl v hodnosti plk. gen. štábu jmenován velitelem pražského 28. pěšího pluku.

Ve třicátých letech Emanuel Moravec otevřeně podporoval politiku tzv. hradní skupiny, do níž patřili demokraticky orientovaní politici kolem [[Tomáš Masaryk|Masaryka]] a [[Edvard Beneš|Beneše]]. Na pohřbu T. G. Masaryka (1937), kterého celý život uznával jako velkou autoritu, vedl Prahou vojenský průvod a stál u jeho rakve čestnou stráž.<ref name="jméno" /> V době Mnichovské krize v roce 1938 patřil Emanuel Moravec k nejrozhodnějším odpůrcům československé kapitulace a přistoupení na [[Mnichovská dohoda|mnichovský diktát]]. Na svých přednáškách a ve svých článcích vyzýval k ozbrojenému odporu proti Německu. V září [[1938]] byl Moravec v rámci mobilizace přidělen k zemskému vojenskému velitelství do Košic, ale nakonec se ocitl ve Znojmě. Stal se členem [[Výbor na obranu republiky|Výboru na obranu republiky]] a jako zástupce tohoto výboru se setkal s prezidentem Edvardem Benešem nedlouho po podepsání Mnichovského diktátu. Pro Moravce bylo podepsání Mnichovské dohody obrovským zklamáním a od té doby Edvarda Beneše zcela nepokrytě nenáviděl.<ref name="jméno" /> Pro tento svůj neskrývaně nepřátelský postoj k vládě a prezidentovi byl nucen opustit [[Vysoká škola válečná|Vysokou školu válečnou]], byl přeložen do Památníku osvobození v Praze na Žižkově a hlavní štáb mu zakázal publikovat.<ref name="jméno" /> Plukovník Moravec však odmítl rozkaz uposlechnout a začal publikovat pod pseudonymem E. Herold. 14. listopadu 1938 byl poslán do výslužby. V říjnu téhož roku se podruhé rozvedl. Důvodem k rozvodu byl jeho poměr s šestnáctiletou služebnou Jolanou Emmerovou, která se o čtyři roky později stala jeho třetí ženou.