Giovanni Carpini: Porovnání verzí

Pocházel ze šlechtického rodu. Byla stal se jedním z prvních žáků zakladatele minoritského řádu [[František z Assisi|Františka z Assisi]]. Ve 20. letech 13. století působil v [[Německo|Německu]], později ve [[Španělsko|Španělsku]] a v [[Polsko|Polsku]]. Všude se věnoval misijní činnosti, ale možná již taképomýšlel koketoval sna [[Diplomacie|diplomaciídiplomacii]], neboť podle některých historiků by mohl být "bratrem Janem", o které prameny svědčí, žekterý roku 1235 stál v čele poselstva k [[tunis]]kému králi [[Zakaríja el-Hassan|Zakaríju el-Hassanovi]].

Jisté je, že nakonec vstoupil do diplomatických služeb papeže [[Inocenc IV.|Inocence IV.]] (na stolci 1238–1246), sídlícího v [[Lyon]]u. Ten usiloval o navázání diplomatických kontaktů s tatarskými (mongolskými) nájezdníky, ježkteří v té době ohrožovalyohrožovali Evropu. Vyslal tři poselstva. První tvořilo šest [[Dominikáni|dominikánů]] (Ascelin, Alexander, Albert, Simon de Saint-Quentin, Guichard z Cremony a André z Longjumeau), kteří dorazili na dvůr vojevůdce Batua[[Batu]]a v [[Persie|Persii]], kde však diplomaticky ničeho nedosáhli. Druhé poselstvo vedl portugalský františkán Vavřinec, jeho cesta však skončila předčasně v [[Arménie|Arménii]]. Třetí poselstvo, nakonec nejúspěšnější, vedl právě Carpini. Dne 5. března 1245 odevzdal Inocenc IV. Carpinimu latinsky psaný dopis adresovaný mongolskému chánovi. Na cestu Carpini vyrazil roku 1245, kdy mu bylo již přes šedesát let. Kuriózní bylo, že byl rovněž robustní postavy, což se na dlouhé cestování nehodilo. Pro český kontext je zajímavé, že jeho nejbližším spolupracovníkem a zpočátku i průvodcem byl český františkán Štěpán z Čech.

Výprava vyrazila z Lyonu. Zamířila do Německa, a poté do [[České království|Českého království]]. V [[Praha|Praze]] bylo poselstvo přijato a obdarováno českým králem [[Václav I.|Václavem I.]] Podle svědectví Carpiniho to byl osobně Václav I., který poselstvu poradil, aby se vydalovydali přes [[Polsko]]. Výprava tuto radu následovala atedy zamířila do [[Vratislav (město)|Vratislavi]], kde se k ní přidal další františkán, Polák Benedikt, ovládající dobře jazyky a sloužící na další cestě jako tlumočník. Výprava se pak navštívilavydala přes [[Krakov]] a odtud zamířila do [[Kyjev]]a, kde vyměnila koně. Dále se cestovatelé vydali podélpřekročili [[Dněpr]] a pokračovali k [[Don]]u a [[Volha|Volze]]. Carpini je první Evropan, který užíval moderní jména těchto řek. Ve vsi Kaněv je pro nemoc opustil Čech Štěpán, kvůlia nemoci. Dáledále o něm nejsou žádné zprávy.

Na Volze tábořil [[Batu]], vnuk [[Čingischán]]ův a vrchní velitel mongolského západního vojska, který poselstvo poslal ke dvoru mongolského chána. Carpini a zbylí cestovatelé pakbyli sice tak unaveni, že se sotva udrželi na koni, přesto zamířili do kazašské stepi. Postupovali severně od [[Kaspické jezero|Kaspického]] a [[Aralské jezero|Aralského jezera]]. U jakési řeky [[Syrdarja]], jejíž jméno Carpini neznal (patrně [[Syrdarja]]), narazili na [[islám]]ské kmeny. Dále Carpini hovoří o zemi „černých Kitajů“ (zřejmě oblast mezi [[Altaj]]em a [[Ťan-šan]]em). Zde byla expedice přijata ve městě Omyl jakýmsi mongolským předákem. Poté zamířili na území mongolských Najmanů a odtud do centrálního Mongolska.

Carpiniho výprava ujela asi 4800 km za 106 dní a do centra chánstvíchanátu dorazila, právě když vyvrcholily nástupnické spory po smrti chána [[Ögedej]]e. V době příchodu poselstva zvítězil Ögedejův syn [[Güjük]] a ujmul se vlády (vládl 1246–1248). Poselstvo se zúčastnilo i slavnostní korunovace, která byla dle Carpiniho líčení velkolepou událostí, jíž se zúčastnilo 4000 zahraničních hostů, včetně panovníků z Ruska, [[Gruzie]], [[Čína|Číny]] a [[Korea|Koreje]]. Chán papežské posly přijal 11. listopadu 1246. Na papežův list odpověděl, šlo však spíše o zdvořilé odmítnutí. Poslové odpověď přijali, 13. listopadu se vydali na krušnou a nebezpečnou zimní zpáteční cestu (po stejné trase, jakou přišli) a 9. července 1247 vstoupili do Lyonu.

Sepsat zprávu o výpravě k chánovi měl za úkol Benedikt. Vypracoval však jen stručný souhrn, který byl navíc vydán až s větším časovým odstupem. Mnohem podrobnějšímpodrobnější a zajímavějšímzajímavější však byl Carpiniho deník, který psal během putování, a který v letech 1247–50 přivedl k definitivní verzi. Deníkjako má''Ystoria osmMongalorum'' kapitol(''Tartarorum''). VěnujeV seosmi zejménakapitolách Mongolskupopisuje Mongolsko, popisuje jeho polohu, obyvatele, náboženské zvyky, morální normy, vypisuje historii Mongolské říše (od [[Čingischán]]a) i její fungování. Zajímavé je, že Carpini v deníku věnuje pozornost i válečné taktice Mongolů a doporučuje, jak je porazit v bitvě (bojiště má ležet v rovině, v týle nebo po straně má být rozlehlý les, nemá se tvořit jediný útvar, ale několik vzájemně oddělených armád stojících nedaleko od sebe apod.) Cenný je však i Carpiniho popis východní Evropy a Ruska, který historici považují za poměrně věrný. Jeho Deníkspis se stal ve středověku velmi populárním a důležitým zdrojem informací, a byl hojně opisován.,<ref>http://www.hedvabnastezka.cz/help-camp/7930-giovanni-piano-del-carpini-v-sedesati-do-mongolska/</ref> i když jen ve stručném výtahu v encyklopedii [[Vincent z Beauvais|Vincenta z Beauvais]], která vyšla 1473 poprvé tiskem. Úplný text vyšel tiskem až roku 1839.<ref>http://www.britannica.com/biography/Giovanni-da-Pian-del-Carpini</ref>