Ediakarská fauna: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Vývoj: doplněna vypadnuvší slůvka |
m →Nálezy: stylistika |
||
Řádek 1 567:
</timeline>
Ediakarské fosilie byly nalezeny v 25 oblastech<ref name=":0" /> po celém světě v různých usazeninách a jsou uskupené do tří hlavních skupin pojmenované podle typických lokalit. V rámci každé této skupiny jsou tvorové
| příjmení = Erwin
| jméno = Douglas H.
Řádek 1 583:
}}</ref>
=== Skupina avalonského typu ===
Skupina avalonského typu je definována podle nálezů
| příjmení = Benus
| jméno =
Řádek 1 613:
| url = http://www.jstor.org/stable/4096972
| datum přístupu = 2018-03-25
}}</ref> (jako charnie), které vykazují [[fraktál]]ní růst. Zástupci byli pravděpodobně zachováni [[in situ]], i když to není všeobecně přijato. Zástupci této skupiny byli méně rozmanití než organismy z Ediacara Hills či Namibie. Je možné, že se živili pomocí filtrace vody;<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Clapham
| jméno = M.E.
Řádek 1 628:
| url = https://pubs.geoscienceworld.org/geology/article/30/7/627-630/191762
| datum přístupu = 2018-03-25
}}</ref> většina těchto tvorů zřejmě žila
| příjmení = Grazhdankin
| jméno = Dmitriy
Řádek 1 640:
| datum přístupu = 2018-03-25
}}</ref>
=== Skupina ediakarského typu ===
Skupina ediakarského typu je pojmenována po australském pohoří Ediacara Hills a tvoří ji zkameněliny zachované zkameněliny ve [[Facie|faciích]] pobřežních [[laguna|lagun]] a [[řeka|řek]]. Typicky se nacházejí v červených pískovcových a vápencových fosilních půdách, které se vytvořily na [[spraš]]ích a náplavocých usazeninách během suchého, chladného a mírného paleoklimatu.<ref name=":6" /> Většina fosilií se zachovala jako otisky v mikrobiálních půdách,<ref>{{Citace monografie
Řádek 1 655 ⟶ 1 656:
| isbn =
}}</ref> některé i v písečných celcích.<ref name=":9" /><ref name=":10" />
=== Skupina typu Nama ===
Skupina typu Nama je nejvíce zastoupena v [[Namibie|Namibii]].
| příjmení = Narbonne
| jméno = Guy M.
Řádek 1 670 ⟶ 1 672:
| datum přístupu = 2018-03-25
}}</ref> Vrstvy se nacházejí mezi [[pískovec|pískovci]], [[břidlice]]mi a [[Jílovitá břidlice|jílovitými břidlicemi]]. Nacházejí se zde také mikrobiální povlaky, v nichž jsou také nalézány fosilie. Prostředí je popsáno jako písková [[mělčina]] tvořená v [[říční rameno|říčních ramenech]] [[říční delta|delty]].<ref name=":10" />
=== Význam ===
V [[Bílé moře|Bílém moři]] na území [[Rusko|Ruska]] byli nalezeni zástupci všech těchto tři typů ediakarské fauny. To společně s velkým časovým překrytím značí, že pravděpodobně nepředstavovaly různé evoluční fáze či časově odlišné komunity. Jelikož byly fosilie těchto organismů nalezeny na všech kontinentech mimo [[Antarktida|Antarktidy]], geologické hranice se nezdají býti faktorem; stejné fosilie se nalézají u všech tehdy shodných [[Paleomagnetismus|zeměpisných šířek]] a v oddělených [[Sedimentární pánev|sedimentárních pánvích]].<ref name=":10" /><ref>{{Citace periodika
Řádek 1 684 ⟶ 1 687:
}}</ref>
Je pravděpodobné, že tyto tři skupiny představují ve skutečnosti tvory adaptované na život v různých prostředích a že zdánlivá vysoká rozmanitost tvarů a stáří je ve skutečnosti dána tím, že se fosilií našlo málo. Analýza jedné pánve v Bílém moři
Vzhledem k tomu, že ediakarská fauna představuje počáteční fázi vývoje mnohobuněčného života, není překvapující, že se nevyvinuly jeho všechny možné způsoby. Na konci ediakary jich bylo vyvinuto ne více než tucet z celkem 92 odhadnutých. Během avalonské exploze byly zaznamenány jen čtyři. Největšími faktory ozmezujícími rozmanitost těchto tvorů byla možná absence tlaku ze strany predátorů souběžně
== Odkazy ==
| |||