Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 152 bajtů ,  před 1 rokem
m
→‎Nálezy: stylistika
</timeline>
Ediakarské fosilie byly nalezeny v 25 oblastech<ref name=":0" /> po celém světě v různých usazeninách a jsou uskupené do tří hlavních skupin pojmenované podle typických lokalit. V rámci každé této skupiny jsou tvorové podobnohopodobného vzhledu, kteří se po počáteční vývojové explozi dále měnilivyvíjeli.<ref name=":9">{{Citace periodika
| příjmení = Erwin
| jméno = Douglas H.
}}</ref>
=== Skupina avalonského typu ===
Skupina avalonského typu je definována podle nálezů z naleziště v [[Mistaken Point]] na území Kanady, kde se nachází velké množství pozůstatků této fauny.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Benus
| jméno =
| url = http://www.jstor.org/stable/4096972
| datum přístupu = 2018-03-25
}}</ref> (jako charnie), které vykazují [[fraktál]]ní růst. Zástupci byli pravděpodobně zachováni [[in situ]], i když to není všeobecně přijato. Zástupci této skupiny byli méně rozmanití než organismy z Ediacara Hills či Namibie. Je možné, že se živili pomocí filtrace vody;<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Clapham
| jméno = M.E.
| url = https://pubs.geoscienceworld.org/geology/article/30/7/627-630/191762
| datum přístupu = 2018-03-25
}}</ref> většina těchto tvorů zřejmě žila přílišve hlubokovodách podpříliš mořemhlubokých, kdenež neprobíhalaaby fotosyntéza.v Nízkánich rozmanitostmohla těchtoprobíhat tvorůfotosyntéza. možná také souvisí sS hloubkou vody, jež mohla zpomalit vývoj, možná souvisí i nízká rozmanitost avalonských tvorů. Druhá hypotéza hovoří o tom, že tyto organismydruhy bylyexistovaly příliš mladékrátce, anež protoaby se nerozvinulamohla rozvinout bohatá biota. Uznávány jsou tyto dvaoba protichůdné názory.<ref name=":10">{{Citace periodika
| příjmení = Grazhdankin
| jméno = Dmitriy
| datum přístupu = 2018-03-25
}}</ref>
 
=== Skupina ediakarského typu ===
Skupina ediakarského typu je pojmenována po australském pohoří Ediacara Hills a tvoří ji zkameněliny zachované zkameněliny ve [[Facie|faciích]] pobřežních [[laguna|lagun]] a [[řeka|řek]]. Typicky se nacházejí v červených pískovcových a vápencových fosilních půdách, které se vytvořily na [[spraš]]ích a náplavocých usazeninách během suchého, chladného a mírného paleoklimatu.<ref name=":6" /> Většina fosilií se zachovala jako otisky v mikrobiálních půdách,<ref>{{Citace monografie
| isbn =
}}</ref> některé i v písečných celcích.<ref name=":9" /><ref name=":10" />
 
=== Skupina typu Nama ===
Skupina typu Nama je nejvíce zastoupena v [[Namibie|Namibii]]. EdiakarskéZdejší ediakarské organismy se nejčastěji zachovaly trojrozměrně v písečných vrstvách. Geolog Dima Grazhdankin se domnívá, že tyto fosilie představují organismy žijící v norách,<ref name=":8" /> jiný vědec, Guy Narbonne, je toho názorůnázoru, že žily na povrchu mořského dna.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Narbonne
| jméno = Guy M.
| datum přístupu = 2018-03-25
}}</ref> Vrstvy se nacházejí mezi [[pískovec|pískovci]], [[břidlice]]mi a [[Jílovitá břidlice|jílovitými břidlicemi]]. Nacházejí se zde také mikrobiální povlaky, v nichž jsou také nalézány fosilie. Prostředí je popsáno jako písková [[mělčina]] tvořená v [[říční rameno|říčních ramenech]] [[říční delta|delty]].<ref name=":10" />
 
=== Význam ===
V [[Bílé moře|Bílém moři]] na území [[Rusko|Ruska]] byli nalezeni zástupci všech těchto tři typů ediakarské fauny. To společně s velkým časovým překrytím značí, že pravděpodobně nepředstavovaly různé evoluční fáze či časově odlišné komunity. Jelikož byly fosilie těchto organismů nalezeny na všech kontinentech mimo [[Antarktida|Antarktidy]], geologické hranice se nezdají býti faktorem; stejné fosilie se nalézají u všech tehdy shodných [[Paleomagnetismus|zeměpisných šířek]] a v oddělených [[Sedimentární pánev|sedimentárních pánvích]].<ref name=":10" /><ref>{{Citace periodika
}}</ref>
 
Je pravděpodobné, že tyto tři skupiny představují ve skutečnosti tvory adaptované na život v různých prostředích a že zdánlivá vysoká rozmanitost tvarů a stáří je ve skutečnosti dána tím, že se fosilií našlo málo. Analýza jedné pánve v Bílém moři zjistila, žev určitáníž skupinase ediakarskýchopakovaně organismůstřídala období, kdy byla spojenáčástí kontinentálního šelfu a kdy příbřežní zóny – zjistila, že s každým prostředím byla spojená jiná skupina ediakarských organismů.<ref name=":10" />
 
Vzhledem k tomu, že ediakarská fauna představuje počáteční fázi vývoje mnohobuněčného života, není překvapující, že se nevyvinuly jeho všechny možné způsoby. Na konci ediakary jich bylo vyvinuto ne více než tucet z celkem 92 odhadnutých. Během avalonské exploze byly zaznamenány jen čtyři. Největšími faktory ozmezujícími rozmanitost těchto tvorů byla možná absence tlaku ze strany predátorů souběžně ses stylem životaživotem ve vertikálně vyhloubených norách.
 
== Odkazy ==