Vinobraní (opereta): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: Přesunutí dle ŽOPP od Tayari z 14/10/2017
Řádek 122:
 
[[Soubor:Nedbal-Vinobrani-CB1916.jpg|náhled|Nedbal se souborem Východočeské divadelní společnosti při příležitosti inscenace ''Vinobraní''v Českých Budějovicích roku 1916.]]
Oskar Nedbal sám operetu později dvakrát upravil. Pro novou inscenaci ve [[Slovenské národní divadlo|Slovenském národním divadle]] v Bratislavě (premiéra 17. října 1925), jehož byl v té době ředitel, upravil především její závěr, který se místo Vídně odehrává v Bratislavě, a doplnil kuplet Franja a paní Müllerové ''Hej, hej, v Bratislavě pod věchýtek chodíme''. Kritika tento doplněk, kvalitativně pod úrovní ostatní hudby, nepřijala vlídně.<ref>Šulc, Oskar Nedbal, s. 259-260.</ref> Znovu a podstatněji ''Vinobraní'' přepracoval od pět let později pro nově založenou „Velkou''[[Velká operetu“opereta|Velkou operetu]]'' v Praze (dnes [[Divadlo v Dlouhé]]). Libreto bylo modernizováno, rozděleno do čtyř aktů a závěr přeložen do Prahy, Nedbal doplnil pět písní a zbytek hudby upravil do modernějšího stylu oproštěného od sentimentality. Doplněný materiál opět nebyl na výši původní hudby a celek ztratil jednotný charakteristický styl. Výsledek měl premiéru 24. října 1930 pod názvem ''Podzimní píseň''.<ref>Šulc, Oskar Nedbal, s. 279.</ref><ref>Šulc, Česká operetní kronika, s. 241.</ref>
 
Tato úprava sice zapadla, ale jinak se ''Vinobraní'' hraje v českém divadle v různých překladech a úpravách. Vedle nejznámější původní Hašlerovy, z níž se často používají alespoň texty písní, jsou to například překlady a úpravy Jiřího Aplta a Pavla Škampy, Věry Smažíkové a Antonína Holzingera, Karla Melichara Skoumala, Jaroslava Horana nebo Ivo Fischera a Luboše Šterce.<ref name="DU">{{Citace elektronické monografie