Pozemková reforma v Československu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
změněn základ, dodány rody vlastnící půdu na slovensku, malá změna v odstavci o Občinách. Přidán zdroj značky: nevhodná syntaxe v nadpisu odstraněna reference editace z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 1:
'''Pozemková reforma''' spočívala ve vyvlastnění či zestátnění či znárodněním (řečí zákona záborem) a následným přerozdělením pozemků, zejména [[Zemědělství|zemědělských]] a lesních. V '''[[Československo|Československu]]''' započala v dubnu [[1919]] záborovým zákonem zestátňujícím zemědělskou půdu nad 150 ha (nebo celkovou nad 250 ha), za náhradu pohybující se mezi jednou třetinou až polovinou reálné ceny a kterou platili noví vlastníci půdy. Do záboru bylo vzato 4 milióny hektarů půdy (40.202 km<sup>2</sup>). 27.400 km<sup>2</sup> bylo nezemědělské půdy z nichž vedle luk z velké většiny tvořily lesy, 12.800 km<sup>2</sup> bylo půdy zemědělské. Reálně započala až prvními příděly v roce 1921.
Již před 28. říjnem se objevily požadavky po vyvlastnění velkých pozemkových vlastníků. Otištění ruského [[Říjnová revoluce|dekretu o půdě]] (1917) v českém tisku tuto myšlenku oživilo. Motivem byla náprava nespravedlnosti [[Feudalismus|feudálních vztahů]], kdy před staletími se půda stala majetkem vládnoucí vrstvy ([[Šlechta|šlechty]]), a také velmi vzývaným odčiněním „[[Bitva na Bílé hoře|bílé hory]]“, kdy byly po neúspěšném [[České stavovské povstání|stavovském povstání]] masově zkonfiskovány majetky mnoha českých šlechticů účastnících se či podporujících revoltu. Připomenuty by měly být i následné konfiskace po smrti [[Albrecht z Valdštejna|Valdštejna]] (1634). Vedlo těchto se objevila motivace kolonizace a počeskoslovenštění německých a maďarských oblastí, ač oficiálně neměl být žádný národ upřednostněn. Většího, ale stále zanedbatelného významu, nabyla kolonizace ve východní části ČSR, kde docházelo i k zakládání kolonií na „zelené louce“ (oproti koloniím při již existujících obcích). Snížením rozlohy jednotlivých hospodářství se měla zvýšit motivace lepšího obhospodaření a vyšších výnosů (ač bývalí latifundisté zintenzivňovali správu nad svými zmenšenými pozemky, tak nízká výměra drobného přídělu naopak zhoršovala možnosti efektivního hospodaření)
[[Česká strana sociálně demokratická|Sociální demokraté]] (komunisté) a národní socialisté požadovali nižší hranici pro vyvlastnění (50 ha), bez náhrady a chtěli půdu přidělovat především družstvům (zemědělských dělníků pracujících na velkostatku), naproti tomu latifundisté (majitelé rozsáhlých pozemků) reformu zcela odmítali. Mezi těmito póly byly ostatní politické strany. [[Karel Kramář|Kramářovy]] [[Československá národní demokracie|národní demokraté]] akcentovali zespolečenštění majetkového vlastnictví (lesů, dolů, železnic, železáren, léčivých pramenů) motivované odněmčením vlastnictví. Strana lidová odmítala vyvlastňování [[Římskokatolická církev|církve]]. Skutečná realizace reformy zaostala za původními proklamovanými ideály a představami obyvatel. Před volbami v dubnu 1920 se objevovaly hesla jak bude radikální, tvrdá, nemilosrdná, důsledná, které se ukázaly v následném vývoji jako liché.
Celkově rokem 1938 získalo nového majitele, včetně státu a obcí, 12,82% rozlohy ČSR (1.800.782 ha), z níž 862.000 ha bylo zemědělské půdy, kterou získalo 632.131 přídělců (10,5-11,5% z celkové zemědělské půdy ČSR). 99,3% úspěšných žadatelů o zemědělskou půdu získalo drobný příděl (= do 30 ha) v průměru 1,2 ha zemědělské půdy. Do roku 1928 bylo odmítnuto 41,9% žadatelů o drobný příděl pro nedostatek půdy v místě žádosti, ač do války třetina zemědělské půdy zůstala původním majitelům (rokem 1929 bylo zemědělské půdy přiděleno již 95% z celkově přidělené zemědělské půdy před druhou světovou válkou). Původním vlastníkům zůstalo 56% zabranné půdy (z té nad 150/250 ha), katolické církvi v českých zemích dokonce 84%. Mnoho přídělců nucených se zadlužit zkrachovalo (zvláště pro zemědělskou odbytovou krizi a následnou [[Velká hospodářská krize|velkou hospodářskou krizi]]) a o práci přišlo desetitisíce zaměstnanců bývalých velkostatků (získávali náhrady). Bývalí latifundisté obdrželi za vyvlastněnou půdu nemálo peněz a reformu provázela značná míra korupce na Státním pozemkovém úřadě zvláště pak při přidělování větších přídělů (zbytkových statků), při podpisech generálních smluv (ponechání si kvalitnější půdy, odklad záboru), či u možnosti rozhodnout o propuštění zabrané půdy původnímu majiteli Kolem 65.000 bezzemků se nově stalo vlastníky půdy.
Předválečná část reformy byla fakticky ukončena rokem 1936, kdy se v letech 1935-36 jen podepisovaly generální smlouvy (kterými byla celá reforma realizována) ponechávající každému majiteli doposud nepřidělenou a nepropuštěnou půdu na dalších 20-30 let. Nejintenzivněji reforma probíhala mezi lety 1923-26. Pomyslným a faktickým vrcholem bylo období voleb do sněmovny 15. listopadu 1925 kdy se stala jedním z hlavním předvolebních témat a byla úspěšně využita agrární stranou k získání voličů. Prakticky ukončena byla ještě před velkou hospodářskou krizí (1929). Mezi lety 1930-36 bylo přiděleno novým majitelům 227.088 ha (13% z celkem přidělené) přičemž jen 42 784 hektarů zemědělské půdy (5% z celkové zemědělské přidělené)
=== Seznam největších držitelů půdy šlechtického původu v roce 1918 ===
(čísla v závorce udávají počet rodových držitelů)
Řádek 47 ⟶ 49:
# Razumovski 2 505 ha
# Arco 2 463 ha
'''Největší držitelé na Slovensku'''
# Pálfyové 105 000 ha
# Coburgové 83 000 ha
# Andrassyové 79 000 ha
=== Domovina domkářů a malorolníků ===
=== '''Zákonné předpisy (meziválečné)''' ===
9. listopadu 1918 – zákon o obstavení velkostatku, jehož smyslem bylo zabránit vyhnout se pozemkové reformě – rozprodejem příbuzným nebo jiným spřízněným osobám (znemožnění zcizení statku zapsaného v zemských deskách)
[[16. duben|16. dubna]] 1919 - zákon č. 215/1919 Sb. z. a n., o zabrání velkého majetku pozemkového (záborový zákon), který stanovil zábor pozemků buď nad 150 [[Hektar|ha]] [[Zemědělská půda|zemědělské půdy]], nebo nad 250 ha celkové půdy.
27. května 1919 – zákon o výkupu dlouhodobých pachtů. Pachtýři pronajímající si půdu od 10. října 1901 měli právo na výkup půdy do 8 ha. V praxi se týkalo především šlechtického a církevního velkostatku (občanští velkostatkáři pachtovali/pronajímali půdu vyjímečně). 30. října pak vydán zákon který automaticky prodloužil dlouhodobé pachty o jeden rok, aby se znemožnilo velkostatkářům, ukončit pacht a tím se vyhnout povinnosti prodat.
[[11. červen|11. června]] 1919 založen [[Státní pozemkový úřad]]. Jeho prezident a dva náměstci jmenování prezidentem republiky. Volnost a vyjímky učinily ze SPÚ úřad s obrovskými pravomocemi a který podléhal jen formální kontrole. Prvním prezidentem jmenován místopředseda agrární strany Karel Viškovský.
[[30. leden|30. ledna]] [[1920]] – vydání přídělového zákona (č. 81/1920 Sb. z. a n.), který rozděloval zabranný majetek zásadně do soukromého vlastnictví, vyjímečně jinak. Stanovil vyjímky ze záboru (zachování krajinotvorných celků, historických parků a zahrad a jiné), umožnil přídělit půdu do nájmu předpokládanému přídělci před samotným přidělením. Koncipoval tzv. zbytkové statky.
11. března 1920 – vydán úvěrový zákon. Stát ručil za úvěr poskytnutý přídělcům a stanovil nevypověditelnost takovéhoto úvěru. Poskytnuto bylo přes 3 miliardy korun.
[[8. duben|8. dubna]] 1920 - vydán zákon náhradový (č. 329/1920 Sb. z. a n.), který určil náhradu za zabranou půdu ve výši běžné v letech 1913-1915 při volném prodeji půdy nad 100 ha výměry. Především díky válečné inflaci byla náhrada nad třetinou reálné ceny. Cena závisela na kvalitě půdy a pohybovala se mezi 2000,- až po 8600,- za hektar.
▲Druhá pozemková reforma probíhala po skončení [[Druhá světová válka|druhé světové války]] v letech [[1945]]–[[1948]]. V roce 1945 ji řídil [[Benešovy dekrety|dekret]] vydaný tehdejším prezidentem republiky [[Edvard Beneš|Edvardem Benešem]] a týkala se především majetků občanů tehdejšího státu, kteří se hlásili k německé a maďarské národnosti, popřípadě také "kolaborantů" a "zrádců". V roce [[1947]] pak proběhla revize první pozemkové reformy a v roce 1948 došlo ke změně ve velikosti zabírané půdy, jejíž velikost se snížila na 50 [[hektar|ha]].
== Odkazy ==
Řádek 65 ⟶ 85:
* {{Citace monografie | příjmení = Kuklík | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Kuklík (právník) | titul = Konfiskace, pozemkové reformy a vyvlastnění v československých dějinách 20. století | vydavatel = Auditorium | místo = Praha| rok = 2011 | počet stran = 114}}
* {{Citace monografie | příjmení = Pekař | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Pekař | titul = Omyly a nebezpečí pozemkové reformy | vydavatel = Vesmír | místo = Praha| rok = 1923 | počet stran = 79}}
*KÁRNÍK, Zdeněk České země v éře první republiky. Praha: Libri, 2017 450 s - 495 s
=== Externí odkazy ===
| |||