Habsburkové: Porovnání verzí

Ferdinand nebyl zvolen, pouze přijat za příštího panovníka. Nekatolická opozice ho sice nechtěla, protože Ferdinand prosazoval násilnou [[Rekatolizace|rekatolizaci]], ale Ferdinand byl bez větších problémů přijat ve vedlejších zemích Koruny české i v [[Uhersko|Uhrách]], což se nekatolíkům vůbec nelíbilo a v březnu roku [[1618]] byl svolán sjezd nekatolických stavů, který vedl až ke květnové [[Pražská defenestrace (1618)|pražské defenestraci]]. Tímto odbojem začala [[třicetiletá válka]]. 24. května byla svržena královská moc a sjezd zvolil zemskou vládu třiceti direktorů. V čele této vlády stál [[Václav Vilém z Roupova]] a vrchním velitelem vojsk se stal [[Jindřich Matyáš Thurn]]. S českým povstáním souhlasilo [[Slezsko]] i obě [[Lužice]], ale [[Morava]] zůstala neutrální, protože byla pod vedením [[Karel starší ze Žerotína|Karla staršího ze Žerotína]], který se bál otevřeného konfliktu. Karel byl roku [[1619]] odsunut a jeho nástupce [[Ladislav Velen ze Žerotína]] se k povstalcům přidal. Ve stejném roce také zemřel Matyáš a Ferdinand II. se ujal vlády. V červenci se v Praze shromáždil generální sněm stavů [[Země Koruny české|zemí Koruny české]]. Ferdinand II. byl sesazen a sněm zvolil [[Jan Kalvín|kalvína]] [[Fridrich Falcký|Fridricha Falckého]]. Ten byl zvolen i z toho důvodu, že měl za manželku dceru [[Anglie|anglického]] krále [[Jakub I. Stuart|Jakuba I.]], [[Alžběta Stuartovna|Alžbětu]], a stavové věřili, že takto získají na svou stranu mocnou ostrovní říši. Fridrich, přezdívaný Zimní král, byl ale slabý a neúspěšný a po [[Bitva na Bílé hoře|prohrané bitvě]] na [[Bílá Hora (Praha)|Bílé Hoře]], která se odehrála 8. listopadu [[1620]], utekl a císařská vojska obsadila Čechy i Prahu. Ferdinand Štýrský se opět stal českým králem. Brzy sestavil exekuční komisi, která měla za úkol potrestat [[České stavovské povstání|stavovský odboj]]. Nejznámější částí trestu je [[Staroměstská exekuce|poprava 27 pánů]] na [[Staroměstské náměstí|Staroměstském náměstí]]. Původně mělo být 51 popravených, ale po různých přímluvách a intrikách jich zbylo jen 27. Poprava se odehrála 21. června [[1621]], trvala 4 hodiny a popraveni byli např. [[Václav Budovec z Budova]], [[Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic]], [[Jáchym Ondřej Šlik]], [[Ján Jesenský|Jan Jesenius]] a další. Dvanáct hlav pak bylo až do roku [[1631]] pro výstrahu umístěno na [[Staroměstská mostecká věž|Mostecké věži]].

 

{{Podrobně|Albrechtovská linie}}

V roce [[1437]] získali Habsburkové vnukem [[Albrecht III. Habsburský|Albrechta III.]], kterým byl [[Albrecht II. Habsburský|Albrecht II.]] (manžel princezny [[Alžběta Lucemburská|Alžběty Lucemburské]]) z albrechtovské linie rodu znovu českou a poprvé také uherskou královskou korunu (od roku [[1526]] je obě drželi trvale).