Nizozemská revoluce: Porovnání verzí

 

Na španělské straně se ztratila vůle k vítězství. Hlavní králův rádce Ruy Goméz de Silva intrikoval proti vévodovi z Alby a podařilo se mu přimět krále, aby ho v listopadu 1573 odvolal. Novým guvernérem se stal hrabě don Louis de Requesens y Zúñiga (1528–1576), který [[17. listopad]]u [[1573]] přijel do Bruselu a neúspěšně se pokoušel o kompromis. Důvodem bylo, že Španělsko bylo vyčerpané a nedokázalo dále financovat válku. Dne [[5. červen|5. června]] 1574 udělil guvernér generální pardon. Povstalci věřili, že vítězství bude na jejich straně, ačkoliv válečné úspěchy byly vrtkavé: Dne [[15. duben|15. dubna]] [[1574]] byla sice zničena německá pomocná armáda a Ludvík a další bratr Viléma Oranžského zabiti, ale vzbouřenci dobyli [[Leiden]]. Byla to významná událost, protože v Leidenu byla pak v roce 1575 založena univerzita,<ref>''About Leiden University''. [http://leidenuniv.nl/en/about/#f Foundation] {{en}}</ref> která byla pro protestanty stejně významná jako lovaňská pro katolíky. Na jaře 1575 se konalo neúspěšné jednání v Bredě. Dne [[5. březen|5. března]] [[1576]] guvernér Requesens zemřel. Za 5 měsíců byl novým guvernérem jmenován nevlastní králův bratr, [[Juan de Austria|don Juan d’Austria]] (1547–1578). Dne [[4. září]] [[1576]] vypuklo lidové povstání v Bruselu na podporu Viléma Oranžského.

Dne [[25. září]] [[1576]] začalo v [[Gent]]u první zasedání generálních stavů. Účastnili se ho jen zástupci Jihu: Brabantska, Flander a Hennegavska. Generální stavy jmenovaly novým předsedou státní rady Aerschota. Španělům začínaly scházet peníze, a proto se demoralizovaní žoldnéři bouřili: [[4. listopad]]u [[1576]] vyplenili a vypálili Antverpy, za oběť této „Spaanse Furie“ (španělská zuřivost) padlo 8000 lidí.[http://members.home.nl/tetrode/Nassau/Marnix.htm] Na jihu už měli občanské války dost: dne [[8. listopad]]u [[1576]] byla podepsána gentská pacifikace mezi provinciemi generálních stavů na jedné straně a Hollandem a Zeelandem na druhé straně. Edikty proti kacířství byly pozastaveny. Holland a Zeeland slíbily, že nebudou činit nic proti katolictví mimo území svých provincií. V lednu 1577 Bruselská unie schválila gentskou pacifikaci. Dne [[12. únor]]a [[1577]] guvernér „Don Juan přijal pacifikaci tzv. věčným ediktem a španělským jednotkám bylo nařízeno opustit zemi.“<ref>Geyl, ''op. cit.'', p. 151. {{en}}</ref> Obsahem věčného ediktu bylo, že rebelové mají uznat dona Juana jako guvernéra a obnovit katolické náboženství. Za to budou odvolány španělské jednotky.

 

 

=== Faktická nezávislost Severu (1585–1609) ===

Hlavním ochráncem Sedmi spojených nizozemských provincií, tj. Utrechtské unie, se stala Anglie, která do severního Nizozemí vyslala vlastního regenta. [[Robert Dudley, 1. hrabě z Leicesteru|Robert Dudley, hrabě z Leicesteru]] se však choval neobratně a byl nepopulární. Po jeho návratu do Anglie byl vrchním velitelem armády zvolen Mořic Oranžský. Společně s Johanem van Oldenbarneveltem a bratrancem Vilémem Ludvíkem Nassavským tvořili triumvirát, který vládl severnímu Nizozemí. Jejich úspěchu v občanské válce přispělo rozdrcení španělské ''Armady'' v roce [[1588]] a francouzské vyhlášení války Španělsku v roce [[1595]]. Po smrti vévody parmského v roce 1592 byl novým guvernérem zvolen neschopný Arnošt, bratr císaře [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] Jeho nástupcem se stal mladší bratr Albrecht, manžel dcery Filipa II. Isabelly. V 90. letech Mořic dobyl mnoho významných měst v pohraničí. Centrum Severu bylo klidné a zažívalo hospodářský a kulturní rozkvět. V roce [[1602]] byla založena [[nizozemská Východoindická společnost]]. Výjimkou byl náboženský spor o [[predestinace|predestinaci]]. Začal v roce 1594 a rozhořel se zejména po roce 1603. Jeho hlavními protagonisty byl [[Franciscus Gomarus]] (1563–1641),<ref>[http://www.britannica.com/EBchecked/topic/238153/Franciscus-Gomarus Franciscus Gomarus] {{en}}</ref> netolerantní, militantní kalvinista, na jehož straně byl generální místodržitel Mořic Oranžský, další monarchisté a většina Nizozemců, a Jacobus Arminius (1560–1609), zastánce podmíněné predestinace, na jehož straně byl Holanďan Johan van Oldenbarnevelt, [[Hugo Grotius]] a další republikáni. Mentální rozdíl mezi Severem a Jihem se prohloubil natolik, že ani jedna strana již opravdově netoužila žít v jednom státě. Problém Severu byl v přílišné velikosti Holandska, které plnilo 60 % federálního rozpočtu.<ref name = "Geyl" />