Benátská republika: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
zpět Verona – město a jeho okolí bylo anektováno později než-li markrabství |
|||
Řádek 6:
| před 1 = Byzantská říše
| před 1 vlajka = Simple Labarum.svg
| před 2 =
| před 2 vlajka =
| před 3 =
| před 3 vlajka =
| před 4 =
| před 4 vlajka =
| před 5 = Carraresi
| před 5 vlajka = Stemmacarrarese.jpg
| po 1 = Habsburská monarchie
| po 1 vlajka = Flag of the Habsburg Monarchy.svg
Řádek 45 ⟶ 47:
== Historie ==
=== Vzestup (8. až 10. století) ===
[[Soubor:Lion of Venice, Piazzetta San Marco.jpg|náhled|
Když v severní Itálii začala v 7. století slábnout moc [[Byzantská říše|Byzantské říše]], začalo město Benátky postupně vystupovat stále samostatněji. To se jasně projevilo v byzantském sporu o [[Obrazoborectví|ikonoklasmus]] kolem roku 726, kdy se postavilo na stranu [[papež]]e. V téže době město uzavřelo smlouvu s [[Langobardi|Langobardy]], první samostatnou mezinárodní dohodu neschválenou byzantským císařem. Místní vládce, ''dux'' (latinsky ''kníže'', místní poitalštěná varianta zní ''doge'', česky ''dóže''), volený z řad [[patricij]]ů, tak postupně z postavení byzantského místodržícího přecházel do role samostatného činitele mezinárodní politiky. Město však ještě po nějakou dobu zůstávalo formálně součástí Byzantské říše, což mu umožňovalo nestát se součástí jiných politických celků. ''Pax Nicephori'' z roku 803, mírová smlouva mezi byzantským císařem [[Nikeforos I.|Nikeforem I.]] a [[Franská říše|franským]] císařem [[Karel Veliký|Karlem Velikým]], uznala Benátky jako de facto samostatné, avšak formálně náležející k Byzanci.
[[Soubor:Republik Venedig.png|náhled|vlevo|upright=0.8|Benátská republika (červeně) kolem roku 1000]]
Růst sebevědomí a moci Benátek demonstrovalo i prohlášení [[Marek Evangelista|sv. Marka]] patronem města poté, co údajné světcovy ostatky byly uloupeny roku 828 z [[Alexandrie]]. Symbol evangelisty Marka, okřídlený lev, od té doby zdobil znak města i celého benátského státu. Přítomnost ostatků důležitého světce a jeho symbolická ochrana zároveň Benátkám pomohla uvolnit se i z moci duchovní autority, patriarchy z [[Aquileia|Aquileje]]. V devátém století se zároveň ze shluku jednoduchých sídel začalo rodit skutečné město, s opevněními, mosty a kamennými stavbami. S tím narůstala i vojenská síla Benátek, které se zapojily do boje proti [[Arabové|Saracénům]] na Sicílii i proti [[Slované|slovanským]] a [[islám|muslimským]] pirátům v [[Jaderské moře|Jaderském moři]].
Řádek 54 ⟶ 56:
=== Námořní velmoc (11. až 15. století) ===
[[Soubor:Repubblica di Venezia.png|náhled|vlevo|Území Benátské republiky: tmavě červeně - dobytá
do začátku 15. století,<br />červeně - na začátku 16. století,<br />růžově - dobytá dočasně,<br />žlutě - moře ovládaná Benátskou flotou <br /> v průběhu 15. století,<br />šafránově - hlavní trasy,<br />fialové čtverce - hlavní sklady a obchodní kolonie.]]
Za vlády dóžete [[Pietro II. Orseolo|Pietra II. Orseola]] (991–1008) začal vzestup města do postavení námořní velmoci. Kolem roku 1000 proběhlo úspěšné vojenské tažení proti chorvatské Dalmácii a v letech 1002–1003 benátská flotila porazila Saracény obléhající byzantské [[Bari]]. Pietrovi II. se připisuje také vytvoření každoročního obřadu ''[[Zásnuby dóžete s mořem|zásnub s mořem]]'', tradice trvající 800 let; během obřadu, který se později odehrával na palubě vládní galéry jménem ''Bucentaur'', vrhl dóže do moře posvěcený prsten se slovy „{{cizojazyčně|la|Disponsamus te, Mare, in signum veri perpetuique dominii,}}“ česky „Bereme si tě, moře, za manželku, na znamení [své] skutečné a trvalé nadvlády“. Dóžata si od 11. století také připisovala titul {{cizojazyčně|la|Dux Veneticorum et Dalmaticorum,}} vévodů benátských a dalmátských.<ref>Procacci, G., ''Dějiny Itálie'',Překlad Drahoslava Janderová, Bohumír Klípa, Kateřina Vinšová; Praha; Nakladatelství Lidové noviny, 2007 (dále jen ''Procacci''), s. 16</ref>
| |||