Pórobeton: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
m navbox, WIRE |
||
Řádek 4:
== Výroba ==
Pórobeton se stejně jako klasický [[beton]] vyrábí ze třech základních složek — plniva, pojiva a vody. V případě pórobetonů se jako plnivo používá křemičitý písek nebo elektrárenský popílek (popř. [[škvára]] nebo [[struska]]). Jako pojivo se používá [[cement]], [[hydroxid vápenatý|vápno]], nebo směs cementu s vápnem. Největším výrobcem pórobetonových tvárnic v [[Česko|České republice]] je společnost Xella CZ se svým výrobkem [[Ytong]].
Řádek 16 ⟶ 15:
=== Plnivo ===
Používáme jednak přírodní (křemičité drobné kamenivo nebo horniny vulkanického původu), jednak umělé (nejčastěji elektrárenský popílek, popřípadě vysokopecní strusku, škváru apod).
* Křemičité drobné kamenivo neboli písek (bílý pórobeton)
* Létavé elektrárenské popílky (šedý pórobeton)- nejčastěji se používají do plynosilikátového betonu. Elektrárenské popílky mají hydraulické vlastnosti, malou objemovou hmotnost, jsou velmi jemné a odolné proti agresivním vodám. [[Oxid křemičitý]] SiO<sub>2</sub> je ve spojitosti s vazbou na [[hydroxid vápenatý]] Ca(OH)<sub>2</sub>, uvolňující se při [[Hydratace cementu|hydrataci]] vápna nebo cementu, je nositelem hydraulické vaznosti ve hmotě.
Vazba [[oxid hlinitý|oxidu hlinitého]] Al<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, [[oxid železitý|oxidu železitého]] Fe<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, popřípadě [[oxid hořečnatý|oxidu hořečnatého]] MgO, a jejich krystalická forma je druhým kvalitativním znakem vhodnosti popílku. Létavé elektrárenské popílky vhodné pro výrobu pórobetonu obsahují nejméně 45% oxidu křemičitého, nejvýše 35% oxidu hlinitého, nejvýše 18% oxidu železitého a maximálně 2% síry SO<sub>3</sub> a oxidu hořečnatého. Jsou velmi jemné. Zbytek na sítě 0,2mm může být maximálně 5 % z hmotnosti vzorku na sítě 0,063 v rozmezí od 20 do 35%. Popílek má pórovitou strukturu, která má vliv na množství mikropórů. Mikropóry jsou faktorem ovlivňujícím objemové změny při změně vlhkosti.
V oblasti šedého pórobetonu, tedy materiálu s příměsí popílku, existují jisté kontroverze. Popílek vzniklý spalováním uhlí může obsahovat malé množství zdraví nebezpečných látek, například [[olovo]], [[kadmium]] a [[rtuť]], či [[arzén]].<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = Illinois State Geological Survey|url = http://isgs.illinois.edu/sites/isgs/files/files/publications/acc-block-flyer.pdf}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie|titul = Fly Ash in Concrete|url = http://transparency.perkinswill.com/assets/Whitepapers/FlyAsh_WhitePaper.pdf}}</ref> V současné době neexistuje žádná odborná studie, která by potvrzovala stabilitu těchto látek v pórobetonu. Není tedy známo, zda nemůže stopové množství nebezpečných látek z popílku unikat do okolí (především do půdy a podzemních vod).<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = Fly Ash in Concrete|url = http://transparency.perkinswill.com/assets/Whitepapers/FlyAsh_WhitePaper.pdf}}</ref> Navíc při řezání a demolici pórobetonových tvárnic tak může teoreticky docházet k inhalaci [[prach]]u. I proto se objevují hlasy pro zařazení popílku do nebezpečných látek na území [[Evropská unie|Evropské unie]].<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = Commission Consultation on the review of the Hazardous Properties|url = http://www.eurelectric.org/media/27220/eurelectric_final_letter___european_waste_list_-_hazardous_properties_may2012_-2012-030-0495-01-e.pdf}}</ref>
Bílý pórobeton (příměsí je písek) je v současné době považován za šetrnější variantu, neboť je vyráběn z materiálů přírodního původu. Při výrobě bílého pórobetonu lze navíc použít odpad vzniklý jeho produkcí a všechny komponenty se mohou po demolici budovy znovu použít. Bílý pórobeton je oproti šedému chemicky i mechanicky stabilnější, neboť písek obsahuje více oxidu křemičitého, který zvyšuje podíl přírodní stabilizační substance
=== Pojivo ===
* [[Oxid vápenatý|Vápno]]
* [[Cement]]
▲* [[Oxid vápenatý|Vápno]] - používáme pro výrobu plynosilikátů. Získáváme je pálením čistých [[uhličitan vápenatý|uhličitanů vápenatých]] pod mez slinutí. Vápno ve vyžíhaném stavu obsahuje maximálně 90 % oxidu vápenatého a maximálně 2 % [[Oxid hořečnatý|oxidu hořečnatého]]. Aktivitu vápna vyjadřujeme maximální teplotou [[Exotermní reakce|exotermické reakce]] [[Hydroxid vápenatý|hašení vápna]] (manimálně 70 °C za 4 až 10 minut hašení). Pro výrobu pórobetonu jsou vhodná jen vápna, která mají maximální množství oxidu vápenatého a která se hasí v době od nalití do formy do počátku tuhntí.
▲* [[Cement]] - používáme pro výrobu plynobetonu, a to [[Portlandský cement|portlandský]] i struskoportlandský cement tříd 325 nebo 400. Protože teprve vhodný poměr [[minerál]]ů v cementu dává předpoklady k dosažení požadovaných pevností, jsou tyto cementy označovány UTB (cement vhodný pro urychlování tvrdnutí betonu).
=== Další přísady ===
* [[Sádrovec]]
* [[Hliník]]ový prášek
== Autoklávovaný pórobeton ==
Řádek 51 ⟶ 48:
Pórobeton určený pro výrobu zdících prvků rozlišujeme dle pevnosti do skupin: P1,8, P2, P3, P4, P6. Čísla udávají zaručenou pevnost v tlaku MPa.
* [[Objemová hmotnost]] pórobetonů je od 115 (lehké tepelné a protipožární izolace), u kusového zdiva od 300 do 700 kg/m<sup>3</sup>.
* [[Tepelná vodivost]] v suchém stavu je dána jejich objemovou hmotností, a to od 0,040 u izolací, u zdiva od 0,080 až do 0,170 W/m.K.▼
* [[Měrná tepelná kapacita]] c dle ČSN EN 1745 je 1,0 kJ/kg.K.▼
▲[[Tepelná vodivost]] v suchém stavu je dána jejich objemovou hmotností, a to od 0,040 u izolací, u zdiva od 0,080 až do 0,170 W/m.K.
▲[[Měrná tepelná kapacita]] c dle ČSN EN 1745 je 1,0 kJ/kg.K.
Faktor difúzního odporu μ = 5/10.
==
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
*
{{Beton}}
{{Portály|Architektura a stavebnictví}}
{{Autoritní data}}
| |||