Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 25 bajtů, před 1 rokem
m
Editace uživatele 88.208.110.210 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Mykhal
{{Různé významy|tento=„mudrcích“ z biblického příběhu o narození [[Ježíš Kristus|Ježíše]]}}
 
'''[[Mudrc]]i zez ZápaduVýchodu''', tradičně označovaní jako '''Tři králové''', jsou postavy z [[Evangelium podle Matouše|Matoušova evangelia]], které navštívily [[Ježíš Kristus|Ježíše]] krátce po jeho narození v [[Betlém]]ě a přinesly mu dary: [[zlato]], [[kadidlo]] a [[myrha|myrhu]]. Upřesnění, že byli tři, že to byli [[král]]ové a jejich jména, nejčastěji [[Kašpar]], [[Melichar]] a [[Baltazar]], přinesla až pozdější tradice, v [[Nový zákon|Novém zákoně]] se tyto údaje nevyskytují.
 
V [[západní církev|západní]] [[Liturgie|liturgické]] [[tradice|tradici]] je svátek Tří králů ztotožněn se slavností [[Zjevení Páně]] a církev jej na Západě i [[Východní křesťanství|Východě]] slaví [[6. leden|6. ledna]]. Tento [[svátek]] je svou podstatou totožný se slavností [[Narození Páně]], je dvanáctým dnem [[Vánoce|Vánoc]] a fakticky jím Vánoce vrcholí a končí. Svátek Tří králů upomíná na okamžik, kdy se [[Kristus]] zjevuje nejen [[izrael]]skému národu, ale všem; dává se rozpoznat jako král všech, které zastupují mudrcové z daleka.
V [[Evangelium|evangelním]] příběhu samotném není řeč ani o králích, ani o jejich počtu. Poprvé se o třech mudrcích zmiňuje [[církevní spisovatel]] [[Órigenés]] na počátku [[3. století]], který počet tří zřejmě vyvozuje z počtu darů, které [[Ježíš Kristus|Ježíši]] přinášejí. Označení králové se pak objevuje až v [[6. století]] u sv. [[Caesarius z Arles|Caesaria z Arles]] (pravděpodobně podle zmínky v 72. žalmu). Počet mudrců však v jednotlivých výkladech kolísal od počtu dvou až čtyř v západní církvi a po dvanáct ve východní. Jmen Kašpar, Melichar a Baltazar se jim dostává zřejmě až v lidových vyprávěních v [[7. století]], jsou napsána také na fresce v Raveně datované po roce 560 po Kristu. Prvním, u koho se tato jména spolehlivě objevují, je [[kancléř]] [[paříž]]ské [[Sorbonna|Sorbonny]] ve [[12. století]], [[Petr Comestor]].
 
[[Středověk]] je také obdobím, kdy byly těmto jménům přiřazeny jednotlivé dary. Tyto tři dary měly také představovat veškerou [[Hmota|hmotu]], neboť zastupují veškerá v té době známá [[skupenství]]. Jednotliví králové pak podle různých výkladů představují všechna období lidského života; na scénách klanění Tří králů je jeden z nich zobrazován jako mladík, druhý jako muž a poslední jako stařec.
 
Tři králové nebyli nikdy oficiálně [[Svatořečení|svatořečeni]], avšak jsou uctíváni jako [[patron]]i [[Pouť|poutníků]] a [[Hřích|hříšníků]]. [[Ostatky]] svatých Tří králů podle legendy nalezla [[svatá Helena]], která je přivezla do [[Konstantinopol]]e a později byly jejím synem Konstantinem darovány [[milán]]skému [[biskup]]ovi Eustorgiu, rodáku z Konstantinopole. Po dobytí Milána roku [[1158]] [[císař]]em [[Fridrich Barbarossa|Fridrichem Barbarossou]] [[Kolín nad Rýnem|kolínský]] [[arcibiskup]] [[Rainald z Dasselu]] převezl tyto ostatky do Kolína nad Rýnem, kde je uložil do chrámového pokladu [[Katedrála svatého Petra (Kolín nad Rýnem)|kostela sv. Petra]]. Ostatky Tří králů se staly místem úcty mnoha poutníků, jeden z významných zlatotepců [[Mikuláš z Verdunu]] pro ně zhotovil [[relikviář]] ze vzácných materiálů. Od roku [[1948]] je tento relikviář umístěn v centrální gotické lodi před hlavním [[oltář]]em kolínského [[Katedrála|dómu]].