Výběr (statistika): Porovnání verzí

}}</ref> Výzkumník dává pozor, aby se nelimitoval na specifické aspekty zkoumaného problému; to vede k přehlížení ostatních aspektů teorie. Při použití metody teoretického vzorkování si klademe přednostně tuhle otázku: ke kterým skupinám v procesu sbírání dat se má badatel dále obrátit, a proč?

 

Chenitz a Swanson (1986) tvrdí, že teoretické vzorkování vzniklo s vynálezem zakotvené teorie, kterou jako první vytvořili Glaser a Strauss v roce 1967. Zakotvenou teorii označujeme jako metodu výzkumu při sbírání a analýze kvalitativních dat za účelem vytvoření vysvětlující teorie k pochopení rozmanitých sociálních a psychologických jevů. Soustřeďuje se na vytvoření teorie z průběžné porovnávací analýzy dat sesbíraných pomocí teoretického vzorkování.<ref>{{Citace monografie

| příjmení = Glaser

}}</ref>

 

Hlavní výhoda teoretického vzorkování spočívá v upevnění důkladnosti studie v případě, kdy se studie snaží vytvořit teorii v oblasti výzkumu. Užití teoretického vzorkování poskytuje strukturu jak pro sbírání dat, tak pro analýzu. Je založeno na potřebě sbírání dalších dat pro přezkoumávání kategorií a vztahů mezi nimi a zajišťuje existenci reprezentativity v dané kategorii.<ref>{{Citace periodika

| příjmení = Coyne