Bajkal: Porovnání verzí

'''Bajkal''' ([[ruština|rusky]] ''Байкал, Bajkal,'' [[burjatština|burjatsky]] ''Байгал, Bajgal)'') je [[jezero]] v jižní části Východnívýchodní [[Sibiř]]e, v [[Rusko|Ruské]]na rozhraní [[Burjatsko|Burjatské republicerepubliky]] a [[Irkutská oblast|Irkutské oblasti]] v [[Rusko|Rusku]]. Je to nejstarší a nejhlubší jezero na světě. Jeho stáří se odhaduje na 25 až 30 milionů let a maximální hloubka je 1642 m.

Po [[Kaspické moře|Kaspickém moři]] jde také o druhé největší jezero v Rusku, místní obyvatelé o něm obvykle hovoří jako o moři. V jezeře žije 1 200 druhů živočichů, z nich tři čtvrtiny jsou [[endemit]]y, tj. vyskytují se pouze zde. V ''Bajkalu'' je soustředěna jedna pětina světových zásob povrchové [[Sladká voda|sladké vody]].

''Bajkal'' je tvořen hlubokou [[příkopová propadlina|příkopovou propadlinou]] na rozhraní dvou [[tektonická deska|tektonických desek]] ([[eurasijská deska|eurasijské]] a [[amurská deska|amurské]]), které se každým rokem rozestupují zhruba o 2 cm. Má rozlohu 31 500 [[kilometr čtvereční|km²]]. Je 636 [[Metr#Kilometr|km]] dlouhé a šířka se pohybuje v rozmezí od 27 do 79,4 km. Rozloha [[povodí]] je 557 000 km². Celkový objem vody je 23 000 [[krychlový kilometr|km³]]. Průměrná [[nadmořská výška]] hladiny jezera je 456 m.

Kotlina jezera se rozkládá přímo uprostřed [[Bajkalská riftová soustava|Bajkalské riftové soustavy]]. Podle geofyzikálního výzkumu se pod vodní masou v různých částech kotliny nacházejí usazené vrstvy o tloušťce až 6000 m. Za začátek vytváření bajkalské propadliny a jejího zaplňování vodou považuje většina vědců konec [[paleocén]]u a raný [[neogén]] (tzn. celkový věk jezera je přibližně 25 milionů let). Tektonické pohyby pokračují i v současné době, o čemž svědčí mnohá [[zemětřesení]] v oblasti, která jsou někdy doprovázena viditelným propadem částí břehů a dna jezera. V roce [[1862]] se v severní části [[říční delta|delty]] [[Selenga|Selengy]] propadl do hloubky 10 m pod vodu kus pobřežní souše o rozloze 200 km² a na jeho místě vznikl záliv ''Velký Proval''.

Kotlina ''Bajkalu'' se vyznačuje nesouměrností příčného řezu. Velká prudkost pobřežních a podvodních svahů na západním břehu je v kontrastu s mírnějšími východními břehy s nevelkými plochami mělčin. Pobřežní části s hloubkou do 50 m tvoří pouze okolo 8 % rozlohy dna.

Do ''Bajkalu'' ústí 336 [[řeka|řek]] a říček, z nichž největší jsou [[Selenga]], [[Barguzin (řeka)|Barguzin]], [[Horní Angara]], [[Turka]] a [[Sněžnaja]]. Odtéká z něj [[Angara]] (''Dolní Angara''), která ústí do [[Jenisej]]e. Roční množství srážek uprostřed jezera a na severu je 200 až 350 [[Metr#Milimetr|mm]], na jihu 500 až 900 mm. Je zde mnoho horkých [[pramen]]ů, z nichž některé se využívají ([[Gorjačinsk]], [[Chakusy]]).

Hlavní roli ve vodní bilanci hrají přítoky říčních vod (58,24 km³) a [[srážky]] (9,26 km³), odtok přes ''Angaru'' (60,07 km³) a odpařování (9,45 km³). Rozdíl připadá na přítok [[podzemní vody|podzemních vod]]. Přibližně 50 % ročního přítoku připadá na ''Selengu''. Nejvyšší úroveň hladiny jezero dosahuje v srpnu a září a nejnižší v březnu a dubnu. Průměrná roční hodnota kolísání hladiny činí 0,8 m, stoletá 3 m. Průměrná dlouhodobá úroveň hladiny jezera stoupla přibližně o 1 m po postavení [[Irkutská přehrada|Irkutské přehrady]].

Kotlina jezera leží v centru [[Asie]], kde je ryze [[kontinentální klima]]. Velký objem jezera má zmírňující dopad na klima na pobřeží. Sezónní a denní kolísání teploty a [[vlhkost]]i vzduchu je mírně sníženo. Ve srovnání s okolními oblastmi je u ''Bajkalu'' mírnější zima a chladnější léto. Průměrná [[teplota]] [[vzduch]]u v lednu a únoru je okolo - 19 [[stupeň Celsia|°C]] a v srpnu okolo 11 °C.

Teplota vody na povrchu je v srpnu na odkryté části 9 až 12 °C a u břehu někdy až 20 °C. Sezónní kolísání teploty se projevuje do hloubky 250 až 300 m. Hlouběji je teplota stálá 3,2 až 3,5 °С. Ve vrstvách u dna, ve velkých hloubkách, byl zaznamenán vzestup teploty vody v důsledku ohřevu vnitřním teplem ''Země''. ''Bajkal'' zamrzá většinou v lednu a rozmrzá v květnu. Tloušťka [[led]]u je 70 až 115 [[Metr#Centimetr|cm]].

Chemické látky obsažené ve vodě ''Bajkalu'' a jeho přítoků (několikaletý průměr v mg/l.) jsou [[hydrogenuhličitan]]y (66,5/79,3), [[sírany]] (5,2/6,7), [[chloridy]] (0,5/0,8), [[vápník]] (15,2/20), [[hořčík]] (3,1/4,3), [[sodík]] (3,8/3,4), [[draslík]] (2,0/1,7), [[křemík]] (1,1/4,2), [[železo]] (0,02/0,16) a [[organická látka|organické látky]] (3,2/10,3).

Na pobřeží leží města [[Sljuďanka]], [[Bajkalsk]] a [[Babuškin]], dále přístavy a obydlená místa [[Bajkal (přístav)|Bajkal]], [[Tanchoj]], [[Vydrino]], [[Usť-Barguzin]], [[Nižněangarsk]], [[Chužir]] a další. Většina z nich se nachází na jižním a jihovýchodním břehu. Ve vesnici [[Listvjanka]] je [[limnologický ústav]] a ve vesnici Velké Koty hydrobiologická stanice. Na břehu se rovněž nacházejí turistické chaty. V oblasti ''Bajkalu'' je rozvinutý [[těžební průmysl|těžební]] a [[Papírna|papírenský průmysl]], [[loděnice (přístav)|výstavba lodí]], [[Rybářský průmysl|zpracovávání ryb]] a [[rybolov]].

* '''Únor 2016''' - David Šelicha a Filip Zloch - první známý unassisted pokus přechodu ze Severu na Jih - pote 4 dny čekání na letadlo zpět Moskva -Praha https://www.facebook.com/ICE-TREK-2016-Bajkal-181060288926112/?fref=ts

Jezero Bajkal je unikátním [[Ekosystém|ekologickým systémem]], chráněným na základě federálního zákona z roku 1999 „O ochraně jezera Bajkal“. Na základě tohoto zákona byl v tzv. ''Bajkalském přírodním teritoriu'' (široká oblast okolo jezera, sahající až k mongolským hranicím) zaveden speciální režim pro hospodářské a jiné činnosti.

Roku 1966 byla uvedena do provozu ''Bajkalská papírna'' (Байкальский целлюлозно-бумажный комбинат), která se stala velkým znečišťovatelem okolního životního prostředí. Zplodiny z této továrny způsobovaly usychání okolních lesů. V září 2008 byl v továrně zaveden systém uzavřené cirkulace vod, aby bylo zamezeno úniku nečistot do jezera. Tento systém se však záhy ukázal jako nefunkční a papírnu bylo nutno již za měsíc odstavit.

V únoru 2013 přijala vláda Ruské federace rozhodnutí o uzavření Bajkalské papírny, v září 2013 byl provoz ukončen a zaměstnanci podniku byli propuštěni. Ačkoli se během roku 2013 ještě objevovaly zprávy o možném znovuotevření továrny, 28. prosince 2013 rozhodla ruská vláda o likvidaci zařízení papírny a ekologických škod s ní souvisejících a o zřízení ekologického centra ''Chráněná území Ruska'' (Заповедники России).

Na východním břehu se těší pozornosti turistů Barguzinský záliv. Nedaleko od něj probíhá výstavba turisticko-rekreační zóny ''Bajkalský přístav'' (Байкальская гавань). Tato zvláštní ekonomická zóna byla vytvořena na základě rozhodnutí vlády RF v roce 2007 s cílem rozvoje turismu na Bajkale. Vláda chce investovat do infrastruktury Bajkalského přístavu 36 miliard rublů, přičemž soukromé subjekty, které zde investují, budou na dobu 5-10 let osvobozeny od daní. Počítá se s výstavbou zázemí jak pro letní, tak i pro zimní sporty.

Třicet kilometrů jižně od ústí řeky [[Selenga|Selengy]] se nachází záliv Posolskij sor, kde funguje rekreační zóna ''Bajkalskij Priboj – Kultušnaja''.

Okolo jezera budují dobrovolníci postupně systém ekologických stezek ''Velká bajkalská stezka'' ([,<ref>http://www.greatbaikaltrail.org/ru Большая Байкальская Тропа]),</ref> které mají po vzoru amerických dálkových pešíchpěších tras usnadnit pohyb turistů okolo Bajkalu.

Jako první se o jezeře jménem "''Bejchaj''" zmiňují čínské písemné prameny už v roce 110 př. n. l. Čínské prameny také dokládají, že u jezera žily tehdy národy [[Kurykanové|Kurykanů]] a [[Bargové|Bargů]]. Ty později vytlačili [[Burjati]], kteří postupně osídlili pobřeží jezera i [[Zabajkalsko]]. Obvyklé vysvětlení původu jména ''Bajkal'' je z&nbsp;[[turkické jazyky|turkického]] ''Баикуль'' - ''bohaté na ryby'', není však vědecky doloženo. Je možné, že jde o slovo [[mongolština|mongolského]] původu.

Roku 1916 byla na popud [[Zenon Francevič Svatoš|Zenona Franceviče Svatoše]], zoologa českého původu, založena Barguzínská sobolí rezervace, jejímž cílem byla záchrana tehdy ohrožené populace [[Sobol asijský|sobola asijského]]. Téhož roku byla sestavena trvalá komise pro výzkum ''Bajkalu'' při akademii věd (N. V. Nasonov, V. Č. Dorogostajskij, I. I. Mesjacev, G. J. Vereščagin). Systematický celkový průzkum byl zahájen v&nbsp;roce [[1925]] stacionářem bajkalského oddělení [[Akademie věd SSSR]], které bylo v&nbsp;roce [[1928]] reorganizováno na limnologickou stanici v&nbsp;''Listvjance''. Ta se v&nbsp;roce 1961 změnila na [[Limnologický ústav]] [[Sibiřské oddělení|Sibiřského oddělení]] ''Akademie věd SSSR''.

Roku [[1996]] bylo jezero ''Bajkal'' zapsáno na [[Seznam světového dědictví]] [[UNESCO]].