Starověké Kartágo: Porovnání verzí

| článek o vlajce =

| vlajka velikost = 60px

| článek o znaku =

| rámeček znak =

| hymna =

| zánik = [[Třetí punská válka]] ([[149 př. n. l.|149]]-[[146 př. n. l.|146]] př. n. l.):<br />[[146 př. n. l.]] – dobytí Kartága Římany

}}

'''Kartágo''', často psáno také '''Karthágo''' ([[Řečtina|řecky]]: ''Καρχηδών''; [[Arabština|arabsky]]: قرطاج také قرطاجة; [[Latina|latinsky]]: ''Carthago''), bylo jak [[starověk]]é [[město]] v [[Severní Afrika|Severní Africe]] u pobřeží [[Středozemní moře|Středozemního moře]], tak civilizace, která se ve sféře vlivu tohoto města rozvinula. Odtud bývá někdy nazývá jako '''Kartaginská říše''' nebo podle v souvislosti s jeho pozdějším zřízením '''Kartaginská republika''' a '''Republika Kartágo'''. Původně bylo Kartágo královstvím.

 

Od roku [[1979]] jsou ruiny města (celková rozloha 602 ha) součástí světového kulturního dědictví [[UNESCO]].

 

{{Infobox - světové dědictví

| název = Kartágo

| poznámky =

}}

Kartágo bylo založeno roku [[814 př. n. l.]] [[Fénicie|fénickými]] osadníky z města [[Týros]], kteří s sebou přinesli i [[Strážný bůh|městského boha]] [[Melqart]]a. Podle pověsti založila město královna [[Dídó]] (nebo Elissa příp. Elissar), která utekla z [[Týros|Tyru]] poté, co byl její manžel zavražděn během pokusu jejího mladšího bratra o posílení své vlastní moci. Několik mýtů o založení města se dochovalo skrze [[Řecká literatura|řeckou]] a [[Římská literatura|římskou literaturu]] (viz např. [[Byrsa|Byrsu]]).

 

Začátkem [[5. století př. n. l.]] se Kartágo stalo komerčním centrem západního středomoří. Tuto pozici si udrželo, dokud nebylo svrženo Římem. Město dobylo většinu starých fénických kolonií, tj. [[Hadrumentum]], [[Utica]] a [[Kerkouane]], podrobilo si [[Libye|libyjské]] kmeny a převzalo kontrolu nad celým pobřežím severní Afriky od současného [[Maroko|Maroka]] až k hranicím [[Egypt]]a. Jeho vliv se také rozšiřoval ve Středozemním moři; převzalo kontrolu nad [[Sardinie|Sardinií]], [[Malta|Maltou]], [[Baleáry|Baleárskými ostrovy]] a západní polovinou [[Sicílie]]. Důležité kolonie byly také založeny na [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejském poloostrově]].

 

;Královna Elissar

[[Soubor:218BCMAPMEDITERRANEAN.jpg|náhled|vlevo|Mapa středomoří v roce 218 př. n. l.]]

 

Římský básník Vergilius přidává do báje ještě příběh '''Aenea''', uprchlíka z Tróje, jehož loď bouře zahnala přímo do právě založeného Kartága. Princezna se do něj zamiluje a prožijí spolu krátký románek. Aeneas se ale nestane jejím manželem, ani kartaginským králem, jak si ona představuje. Podle bohů má založit Římskou říši. Aeneas tedy tajně vyplouvá na moře k italským břehům. Zoufalá Dido se pak z nešťastné lásky sama upálí na hranici a ještě před smrtí proklíná Aenea a všechny jeho potomky. ''"Odsud pramení nepřekonatelná nenávist mezi Kartaginci a Římany,"'' vysvětluje Vergilius.

 

== Život v Kartágu ==

 

=== Topografie ===

Kartágo bylo vybudováno na útesu s přístupem k moři na jihu a severu. Pozice města z něj učinila mistra středomořského námořního obchodu. Všechny lodě přeplouvající moře musely proplout mezi Sicílií a pobřežím Tuniska, kde bylo Kartágo postaveno, což dopřálo městu obrovskou moc a vliv.

 

 

=== Obchod ===

Říše Kartága byla silně závislá na obchodu s [[Tartessové|Tartéssem]] a jinými městy na Pyrenejském poloostrově, od kterých získávala obrovské množství [[Stříbro|stříbra]], [[Olovo|olova]], a mnohem důležitější [[Cín|cínovou rudu]], která byla přísadou k výrobě [[bronz]]ových předmětů. Její obchodní vztahy s Ibery a námořní síla, která zajistila kartaginský monopol v obchodu s Británií bohatou na cín a Kanárskými ostrovy, jí umožnily stát se jediným významným překupníkem cínu a výrobcem bronzu. Udržování tohoto monopolu bylo jedním z hlavních zdrojů kartáginské síly a prosperity a kartáginský obchodník by raději rozbil svou loď o skalnaté břehy Británie, než aby odhalil kterémukoli rivalovi, jak se k nim bezpečně přiblížit. Navíc, když bylo Kartágo jediným významným dodavatelem cínu, jeho pozice v centru Středozemního moře a kontrola nad vodami mezi Sicílií a Tuniskem mu umožňovaly kontrolovat zásobování východních národů tímto kovem. Kartágo bylo také největším středomořským producentem stříbra, těženého v Ibérii a na pobřeží severní Afriky, a po monopolu s cínem bylo stříbro jedním z jeho nejvýdělečnějších podniků. Jeden důl ve Španělsku poskytoval [[Hannibal]]ovi 300 římských liber (98,235kg) stříbra denně.

 

 

Archeologické vykopávky etruských měst ukázaly, že etruská civilizace byla po několik století zákazníkem i dodavatelem Kartáginců, dlouho před nástupem Říma. Etruské městské státy byly Kartágu občas i vojenskými spojenci.

 

== Odkazy ==