Trest odnětí svobody: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
fixy
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Řádek 1:
'''Trest odnětí svobody''' je jedním z druhu [[Trest|trestůtrest]]ů, který je ukládán soudem pachateli za spáchaný [[trestný čin]]. Český [[Trestní zákoník (Česko, 2009)|trestní zákoník]] (zákon č. 40/2009 Sb.) rozlišuje čtyři typy trestů odnětí svobody:
* nepodmíněný trest odnětí svobody,
* podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody,
* podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem,
* výjimečný trest.<ref>{{Citace právního předpisu
Řádek 12:
| datum přístupu = 2016-06-18
}}</ref>
Trestní zákoník dovoluje uložit trest odnětí svobody za všechny trestné činy. Pro každý trestný čin je stanovena trestní sazba – o konečné výši trestu rozhoduje závažnost povahy trestného činu.<ref>MADAR, Zdeněk. Slovník českého práva. 3. rozš. a podstatně přeprac. vyd. Praha: Linde, 2002. ISBN 80-7201-377-7., s. 1544. [dále jen Madar (2002)]</ref>
 
V primárním důsledku omezuje tento druh trestu [[Osobní svoboda|osobní svobodu]] jedince tím, že je uvězněn. Zároveň se dotýká i dalších jeho [[Občanská práva|občanských práv]].<ref>NOVOTNÝ, František a Josef SOUČEK. Trestní právo hmotné. 3., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010. ISBN 978-80-7380-291-2, s. 268. [dále jen Novotný, Souček (2010)]</ref>
 
Alternativou k trestům odnětí svobody je ukládání [[Alternativní trest|alternativních trestů]]. Alternativním trestem v případě trestu odnětí svobody je takový trest, který nevede k odnětí svobody – v určitém ohledu tedy i podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody a podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem.<ref>Novotný, Souček (2010), s. 268</ref>
 
== Účel udílení trestů ==
Tresty spolu s [[Ochranné opatření|ochrannými opatřeními]] patří mezi trestní sankce, které dopomáhají státu zachovat mezi lidmi žádaný společenský pořádek.<ref>Novotný, Souček (2010), s. 248</ref>
 
Systémem trestních sankcí se zabývá [[trestní právo hmotné]]. Při ukládání trestní sankce vychází soud ze dvou základních principů:
* ''nullum crimen sine lege'' (lat. ''žádný trestný čin bez zákona''),
* ''nulla poena sine lege'' (lat. ''žádný trest bez zákona'').<ref>Novotný, Souček (2010), s. 15, 253</ref>
Zároveň by trest měl být přiměřený k charakteru spáchaného trestnému činu, spravedlivý a odpovídající vymezení v zákonné normě.<ref>Novotný, Souček (2010), s. 253</ref>
 
Ukládáním trestů se stát snaží:
* chránit společnost před společensky škodlivým jednáním,
* znemožnit odsouzenému pokračovat v páchání trestné činnosti,
* pozitivně ovlivnit pachatele trestného činu a vést jej ke své nápravě,
* působit na společnost jako formou prevence trestné činnosti.<ref>Novotný, Souček (2010), s. 255</ref> 
Smyslem trestu je vést pachatele trestné činnosti k prosociálnímu způsobu života - k tomu slouží multidisciplinární přístup k pachateli, na němž se podílejí různé vědní disciplíny ([[speciální pedagogika]], [[sociální práce]], [[psychologie]], [[Penologie|penologická]] diagnostika, [[právo]] aj.). Na základě takového přístupu je možné rozpoznat rizikové faktory a vlivy a konkrétní pachatelovy potřeby, které předcházely spáchání trestného činu. Práce s pachatelem poté představuje hledání a řešení příčiny trestné činnosti.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Jílek|jméno=Miroslav|titul=Trest by neměl být aktem pomsty: Rozhovor s generální ředitelkou Vězeňské služby ČR Mgr. Kamilou Meclovou|periodikum=České vězeňství|vydavatel=Vězeňská služba ČR|url=http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/PDF/Ceske%20vezenstvi/2004/cv01-2004.pdf|datum vydání=2004|ročník=11|číslo=1|strany=8, 10-11|datum přístupu=2016-05-30}}</ref> <blockquote>„''Trest by neměl být aktem msty, ale měli bychom usilovat o co nejefektivnější naplňování jeho funkce vyrovnávací, zejména však regulativní,''“<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Jílek|jméno=Miroslav|titul=Trest by neměl být aktem pomsty: Rozhovor s generální ředitelkou Vězeňské služby ČR Mgr. Kamilou Meclovou|periodikum=České vězeňství|vydavatel=Vězeňská služba ČR|url=http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/PDF/Ceske%20vezenstvi/2004/cv01-2004.pdf|datum vydání=2004|ročník=11|číslo=1|strany=11|datum přístupu=2016-05-30}}</ref> říká Mgr. Kamila Meclová, generální ředitelka [[Vězeňská služba České republiky|Vězeňské služby ČR]] v letech 1999–2005.</blockquote>
 
== Nástin vývoje trestu odnětí svobody na území ČR ==
První významnější záznamy o trestech s odnětím svobody (tedy o trestech vykonávaných ve věznicích) jsou známy už z [[Římská říše|Římské říše]], kdy mělo vězení funkci dnešní vazby nebo místa výkonu [[Trest smrti|trestu smrti]].<ref>ČERNÍKOVÁ, Vratislava a Vojtěch SEDLÁČEK. Základy penologie pro policisty. Praha: Policejní akademie České republiky, 2002. ISBN 80-7251-104-1, s. 17 [dále jen Černíková, Sedláček (2002)]</ref>  
 
V době vrcholného [[Středověk|středověkustředověk]]u se uvěznění stalo v českých zemích alternativním trestem k fyzickým a [[Hrdelní trest|hrdelním trestům]] (představovalo lidštější formu trestu). V době ''[[Koldínův zákoník|Koldínova zákoníku]]'' (z roku 1579) byl trest odnětí svobody už hojně využívaný a existovalo několik typů věznic – výběr věznice pro odsouzeného se zakládal nejen na míře provinění, ale i jeho společenském postavení.<ref>Černíková, Sedláček (2002), s. 17</ref>
 
[[Osvícenství]] s sebou přineslo volání po lidštějším zacházení s vězni a po humanizaci trestání jako takového. Do popředí se dostala myšlenka výchovného působení na vězně a přiměřenosti trestu. Tyto úvahy ovlivnily i [[Josef II.|Josefa II.]], který ve ''[[Všeobecný zákoník o zločinech a trestech|Všeobecném zákoníku o zločinech a trestech]]'' zrušil [[právo útrpné]] a fyzické a hrdelní tresty. Trest uvěznění má sloužit k nápravě jedince.<ref>Černíková, Sedláček (2002), s. 18-19</ref> 
 
Do roku 1918, kdy vzniklo samostatné [[Československo]], se podoba českého vězeňství řídila podobou vězeňství v [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uhersku]], jehož byly Čechy, Morava a Slezsko nedílnou součástí. Po roce 1918 procházelo české vězeňství proměnou, kdy se ve věznicích kladl důraz na osobní rozvoj vězňů. [[Druhá světová válka]] tento rozkvět zastavila.<ref>SOCHŮREK, Jan. Úvod do penologie. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. ISBN 978-80-7372-287-6, s. 16 [dále jen Sochůrek (2007)]</ref>
Řádek 47:
 
=== Nepodmíněný trest odnětí svobody ===
Maximální výše nepodmíněného trestu odnětí svobody je v České republice 20 let, a to za předpokladu, že se nejedná o mimořádné navýšení trestu, pachatele trestného činu pro užitek [[Organizovaná zločinecká skupina|organizované zločinecké skupiny]] anebo [[výjimečný trest]].<ref>§ 55 trestního zákoníku.</ref>
 
U trestných činů, jejichž horní trestní hranice dosahuje výše max. 3 let, je možné uložit trest podmíněný (s přihlédnutím ke specifickým charakteristikám pachatele trestného činu).<ref>§ 81 trestního zákoníku.</ref>
 
V roce 2014 bylo k nepodmíněnému trestu odsouzeno 9 568 osob.<ref name=":0">{{Citace elektronické monografie|titul=Český statistický úřad - Veřejná databáze|url=https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/index.jsf?page=vystup-objekt&evo=&str=&pvoch=&udIdent=&zo=N&vyhltext=&pvo=KRI02&nahled=N&sp=N&nuid=&zs=&skupId=&pvokc=&filtr=G~F_M~F_Z~F_R~F_P~_S~_null_null_&katalog=31008&verze=-1&z=T#w=|vydavatel=vdb.czso.cz|datum přístupu=2016-05-31}}</ref>
 
Výkon trestu se řídí zákonem o výkonu trestu odnětí svobody (zákon č. 169/1999 Sb.). Podle tohoto zákona probíhá výkon trestu ve věznici nebo ve zvláštním oddělení vazební věznice.<ref>§ 5, Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů</ref> Soud rozhoduje nejen o umístění pachatele trestného činu do konkrétního typu věznice, ale i o jeho případném přeřazení v průběhu výkonu trestu.<ref>Novotný, Souček (2010), s. 270</ref>
 
[[Věznice]] se dělí podle stupně zabezpečení na věznice:<ref>§ 8 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů</ref>
* s dohledem,
* s dozorem,
Řádek 61:
* se zvýšenou ostrahou.
Zároveň jsou odděleni:<ref>§ 7 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů</ref>
* muži od žen,
* mladiství od dospělých,
* osoby recidivující a osoby s prvním trestem odnětí svobody,
* pachatelé úmyslných trestných činů a pachatelé trestných činů z nedbalosti,
* osoby trvale pracovně nezařaditelné,
* osoby s duševními poruchami nebo poruchami chování,
* osoby s uloženým ochranným léčením nebo zabezpečovací detencí,
* osoby velmi nebezpečné.
V průběhu výkonu trestu dohlíží nad vězněm [[Vězeňská služba České republiky]].<ref>§ 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů</ref> Osoby ve výkonu trestu mají zákonem daná práva a povinnosti.<ref>§ 15-28 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů</ref> K vězni má být přistupováno tak, aby bylo zachováno jeho zdraví i jeho důstojnost osobnosti a aby se zamezilo negativnímu působení odnětí svobody na osobnost jedince.<ref>§ 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů</ref>   
 
Řádek 76:
K [[Podmíněné odsouzení|podmíněnému odsouzení]] k trestu odnětí svobody přistupuje soud tehdy, pokud horní hranice trestní sazby za spáchaný trestný čin nepřevyšuje 3 roky a soud je přesvědčen, že není třeba vykonání odnětí svobody pro to, aby pachatel trestného činu vedl řádný život. Při rozhodování se přihlíží k dosavadnímu životu pachatele, jeho osobě i k jeho životnímu a pracovnímu prostředí.<ref>§ 81 trestního zákoníku</ref> Soud může pachateli stanovit uhrazení finanční náhrady způsobené škody a také určitá omezení či povinnosti, jimiž pachatele směruje k vedení řádného života. Soud určí zkušební dobu, která se pohybuje v rozmezí 1 roku až 5 let.<ref>§ 82 trestního zákoníku.</ref> Pokud během zkušební doby vedl podmíněně odsouzený řádný život, uzná soud, že se osvědčil, čímž se na podmíněně odsouzeného hledí, jako by nebyl odsouzen.<ref>§ 83 trestního zákoníku.</ref>
 
V roce 2014 bylo k podmíněnému trestu odsouzeno 46 103 osob.<ref name=":0" />  
 
=== Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem ===
Řádek 149:
 
{{Portály|Právo}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Tresty]]