Mamilárie: Porovnání verzí

{{Dobrý článek}}

{{Taxobox

}}

'''Mamilárie''' (''Mammillaria'' Haw. 1812, též '''cecuně''') je rod [[Sukulent#stonkové sukulenty|stonkových sukulentních]] rostlin z čeledi [[kaktusovité]] (''Cactaceae''). Je druhově nejbohatším rodem čeledi.<ref name="butterworth">{{Citace periodika

 

== Popis ==

=== Stonek ===

Rostou jednotlivě nebo odnožují až tvoří nízké trsy. Stonek je buď kulovitý, protáhlý až ve stáří, nebo již od mládí válcovitý. Běžný průměr jednotlivých stonků kulovitých druhů je 2 až 15&nbsp;cm (bez trnů) a výška u válcovitých okolo 30&nbsp;cm, několik druhů dosahuje 60&nbsp;cm výšky. Větší rozměry jsou vzácné, průměr 25 až 30&nbsp;cm dosahují ''M. grusonii'' a ''M. winterae''. Nejmenší druhy mohou kvést již při velikosti 1&nbsp;cm. Mnoho druhů v dolní části stonku odnožuje nebo roste trsovitě. Trsy mohou mít až 1 m v průměru. Známá ''M. gracilis'' tvoří odnože i v horní části stonku. Zajímavé je dichotomické dělení, kdy se postupně růstový vrchol stranově protáhne a rozdělí na dva, až vzniknou dvě nové hlavy stonku, např. u ''M. parkinsonii, M. perbella, M. celsiana, M. karwinskiana''. Některé druhy mají pletiva, epidermis a cévní svazky velmi měkké, označují se jako měkkomasé. Tělní šťáva některých druhů na vzduchu dostává mléčné zbarvení (tvoří latex) a tuhne v žlutavou hmotu. U sekce ''Galactochylus'' (nově ''Mammillaria'') se tak chová šťáva z celého stonku, zatímco u sekce ''Subhydrochylus'' nepravidelně hlavně šťáva z cévních svazků. Sekce ''Hydrochylus'' latex netvoří. Stonky jsou většinou zelené, výraznější pigmentace bývá jen u druhů s řídkým otrněním.

 

=== Plody ===

Plody se tvoří a dozrávají zanořené ve stonku. Po dosažení zralosti, případně po období klidu na začátku další růstové sezony jsou vytlačeny na povrch. Až druhým rokem jsou vytlačeny plody ''M. bombycina''. Plody jsou podlouhlé, válcovité, kyjovité, málokdy oválné, někdy drobné, jindy relativně značně velké. Nejdelší plody má ''M. bocasana'', až 4&nbsp;cm dlouhé, tenké, fialové. Plody jsou holé, bez chlupů a šupin. Na vrcholu zůstává zbytek květu. Mají silnější masitou stěnu, někdy vysychavou, uvnitř dutinu se šťávou a semeny. Plody většiny druhů jsou zbarveny červenými barvivy anthokyany červeně, oranžově, fialově, narůžověle. Jen u málo druhů zůstávají zelené bez červených odstínů, většinou u druhů z podrodu Dolichothele. Zelené plody mají ''M. baumii, M. brachytrichion, M. carmenae, M. carretii, M. decipiens, M. melaleuca, M. heidiae, M. longiflora, M. surculosa'', zelenobílé ''M. backebergiana'' a ''M. vetula'', zelenožluté ''M. solisioides'' a plody žluté má ''M. longimamma''. Počet semen v plodu se různí podle druhů, od deseti až po několik set drobných semen. Plody mnoha druhů jsou jedlé.

 

 

Několik druhů mamilárií, ''M. deherdtiana'' ( včetně subsp. ''dodsonii''), ''M. luethyi, M. napina, M. saboe ''(subsp.'' goldii, haudeana''),'' M. sanchez-mejoradae, M. tepexicensis'' a ''M. theresae'' zralé plody nevytlačují ze stonku. Semena se uvolňují až po odumření okolních mamil na bázi stonku nebo po uhynutí rostliny. Např. ''M. deherdtiana'' roste na malých holých vrcholových paloucích na pahorcích z denudovaných vápenců, okolí je porostlé dubovým lesem. Zde již růst nemůže. Zadržování semen je adaptací na prostorové omezení lokality, kdy šíření semen do okolí nemá smysl a nová generace může růst až po úhynu rodičovské.

== Systematika ==

=== Původ jména ===

Název [[rod (biologie)|rodu]] ''{{cizojazyčně|la|Mammillaria}}'' je [[Latina|latinského]] původu. „Mamilla“ totiž značí [[bradavka|bradavku]],<ref name="staples" /> což souvisí s charakteristickými výrůstky na povrchu mamilárií. Z těchto bradavek pak u takových druhů vyrůstají [[glochidy]] a [[trn (botanika)|trny]]. V češtině se běžně používá jméno mamilárie.<ref>{{Citace elektronické monografie

| příjmení = Pavlíček

</ref> popisuje 6 podrodů (''Mammilloydia'', ''Oehmea'', ''Dolichothele'', ''Cochmiea'', ''Mamillopsis'' a ''Mammillaria'') přičemž podrod ''Mammillaria'' dále dělí na tři sekce: ''Hydrochylus'', ''Subhydrochylus'' a ''Mammillaria'' a ty na série. Sekce ''Hydrochylus'' je rozdělena do 8 sérií, jmenovitě ''Longiflorae'', ''Ancistracanthae'', ''Stylothelae'', ''Proliferae'', ''Lasiacanthae'', ''Sphacelatae'', ''Leptocladodae'' a ''Decipeintes''. Sekce ''Subhydrochylus'' pak do 3 sérií: ''Heterochlorae'', ''Polyacanthae'' a ''Supertextae''; sekce ''Mammillaria'' pak také do 3: ''Leucocephalae'', ''Mammillaria'' a ''Polyedrae''.

 

Důležitý zvrat pak přináší taktéž, dnes uznávaná klasifikace J. M. Lüthyho. Ten používá detailní morfologický popis, včetně [[biochemie|biochemických]] a [[Biotop|stanovištních]] dat. V letech 1995 a 2001<ref>{{Citace periodika

| příjmení = Lüthy

 

== Ochrana ==

| příjmení = Fitz Maurice

| jméno = W. A

 

== Pěstování ==

Správné podmínky [[pěstování]] mamilárií vychází jednak z pěstitelské zkušenosti a podmínek, jakých jsou běžní pěstitelé bez drahého vybavení schopni dosáhnout, ale také ze [[Biotop|stanovištních]] podmínek jednotlivých druhů ve své domovině. Například při pěstování mamilárií v ČR je nutné nějakým způsobem rostliny udržovat v době nepříznivých světelných, ale i teplotních podmínek – v období [[zima|zimy]]. Obecně se doporučuje jako u jiných kaktusů udržovat rostliny v [[období vegetačního klidu|klidovém stavu]] při [[teplota|teplotách]] do 10&nbsp;°C na [[světlo|světle]] a bez [[Zavlažování|zálivky]].<ref name="riha" /> Za nejnižší možnou teplotu u [[chmýří|ochmýřených]] mamilárií je pak považováno 5&nbsp;°C.<ref name="celýsvět">{{Citace elektronické monografie

| příjmení = CELÝSVĚT

 

=== Rozmnožování ''in vitro'' ===

Rozmnožování a pěstování ''[[in vitro]]'' se používá nejčastěji v laboratorních podmínkách při výzkumu. Používají se buďto [[agar]]ové plotny bohaté na živiny a růstové regulátory,<ref>{{Citace periodika

| příjmení = Malda

 

{{Portály|Rostliny}}

 

[[Kategorie:Mammillaria| ]]