Srnec obecný: Porovnání verzí

 

{{Taxobox

}}

'''Srnec obecný''' (''Capreolus capreolus'') je hojně rozšířený [[sudokopytníci|sudokopytník]] z [[Čeleď|čeledi]] [[jelenovití]]. Z evropských druhů jelenovitých je nejmenší. Samice srnce se nazývá '''srna''' (řidčeji '''srnka'''), mládě pak srnče (řidčeji srně). V České republice se jedná vedle [[Prase divoké|prasete divokého]] o nejrozšířenější [[Spárkatá zvěř|spárkatou zvěř]].

 

== Popis ==

Srnec obecný je relativně malým zástupcem své čeledi. Dosahuje hmotnosti mezi 15–35 kg a v kohoutku měří 65–75 cm. Ocas je velmi krátký (2–3 cm) a sotva viditelný. Přes léto má jeho srst až mírně rezavo-červený odstín, s koncem roku však narůstá nová zimní srst a její zbarvení znatelně tmavne (srnčí zvěř přebarvuje). Samci mají relativně krátké [[Parohy|parůžky]], které mohou u jedinců v dobrých podmínkách dorůstat až do délky 25 cm. Každým rokem, v rozmezí od října do listopadu, shazují samci své parůžky a na jaře příštího roku jim narůstají nové, které jsou zpočátku pokryté jakousi sametovou vrstvou, která se nazývá [[lýčí]] a vyživuje parůžek při vývoji a růstu. Po dokončení vývoje parůžku srnec vytlouká – zbavuje parůžek odumřelého lýčí otíráním o slabé kmínky stromů nebo keřů (podle druhu stromu nebo keře se odvíjí odstín parůžku např. na jižní Moravě mají srnci světlé parůžky a v Beskydech nebo ve výše položených lesích mají srnci obvykle parůžky tmavší). Srnčí paroží může být jednoduše zašpičatělé, ale stejně tak může mít naopak 4–6 výsad. Takže to může být špičák, vidlák, šesterák, výjimečně osmerák (čtyři výsady na jednom parůžku) nebo raritní srnec s různě nepravidelně deformovaným a členitým parožím. Srnec své parůžky shazuje v listopadu a prosinci. Při poranění pučnic parůžků, někdy však i v důsledku poranění varlat vznikají v paroží srnčí zvěře abdormity, tzv. parukáři s houbovitým parožím, které zůstává trvale v lýčí a vývrtkáři s pokrouceným parožím.

 

 

== Ekologie a rozmnožování ==

Srnčí se živí zejména nejrůznějšími bylinami, občas požírá také různé plody. Zvláště v oblibě má přitom mladé výhonky trav s vysokým obsahem vlhkosti. Srnec obecný je relativně plachý a při ohrožení se často ozývá bekáním, tedy zvukem podobným psímu štěknutí. Srnčí zvěř žila původně samotářsky ve světlých lesích a [[Lesostep|lesostepní krajině]]. Později osídlila kulturní krajinu, zvláště pole, kde se sdružuje do početných stád, která však nemají přísnou sociální strukturu. V nebezpečí srnčí varuje bílou skvrnou na zadku - obřitkem. Podle tvaru obřitku lze rozlišit pohlaví srnčí zvěře v zimním období, když srnci nemají parůžky, srnec má obřitek eliptický, zatímco srna pravidelně kulatý.

 

{{Lovná zvěř v ČR}}

{{Portály|Živočichové}}

[[Kategorie:Jelenovití]]

[[Kategorie:Fauna Evropy]]