Rytíř: Porovnání verzí

Přidáno 23 bajtů ,  před 3 lety
m
Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
(chansons)
m (Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy)
[[Soubor:Codex Manesse Ulrich von Liechtenstein.jpg|thumbnáhled|Vyobrazení středověkého rytíře, v tomto případě [[Ulrich von Lichtenstein|Ulricha von Lichtensteina]]]]
{{Různé významy|tento=středověkém válečníkovi šlechtického původu}}
 
 
== Rytíř, šlechtic ==
[[Soubor:Cleric-Knight-Workman.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Středověké dělení společnosti na tři obce: duchovní, rytíře a dělníky]]
Rytířem se mohl stát výlučně mladý muž. Zpočátku se od něj nevyžadoval urozený původ, později se však stal základní podmínkou. Šlechtičtí synkové byli pro rytířství vychováváni již od dětství. Jako pážata a panoši sloužili významným šlechticům a seznamovali se tak se zásadami života rytíře. Cvičili se také v zacházení se zbraní a v boji. Teprve když prokázali odvahu a statečnost ve válce, mohli být pasováni na rytíře. Zpravidla se tak stalo po první bitvě, které se budoucí rytíři mohli zúčastnit již ve věku kolem patnácti let. Později věk pasovaných jinochů stoupal.
 
 
== Pasování ==
[[Soubor:Accolade.jpg|thumbnáhled|Panovník pasuje rytíře na obraze [[Alphonse de Neuville]]]]
Pasování na rytíře byl slavnostní obřad, který měl probíhat v [[kostel]]e. Většinou se však odehrával přímo na bojišti před zahájením bitvy či po ní. Rytíře pasoval [[panovník]] nebo jeho zástupce (v [[Česko|českých]] zemích jen [[král]]). V raném středověku ale mohl rytíře pasovat kterýkoliv jiný rytíř (příkladem je třeba rytíř [[Vilém le Maréchal]], který pasoval na rytíře svého pána a následníka anglického trůnu mladého [[Jindřich Mladík|Jindřicha Mladíka]]). Mladý bojovník před tím, kdo ho pasoval, poklekl a přednesl předepsanou přísahu. Poté ho pasující lehce udeřil (původně dlaní na tvář, později i plochou stranou meče na obě ramena) a předal přilbu, štít, ostruhy a připnul mu pás s mečem jako odznak rytířství (odtud pochází výraz pasování).
 
== Mravní kodex ==
Rytířstvo se od ostatních společenských vrstev [[feudalismus|feudální]] společnosti odlišovalo nejen svou specifickou zbrojní vybaveností a charakteristickým jízdním způsobem boje, ale především systémem hodnot. Součástí mravního kodexu rytířů bylo naplňování tří zásad:
* ''statečnost'' (prouesse), tedy schopnost dokázat fyzickou sílu a odvahu v boji.
* ''věrnost'' (loyaulté), věrnost pánovi, dodržování [[vazal]]ských slibů, spolupráce v boji.
== Turnaje ==
{{viz též|Rytířský turnaj}}
[[Soubor:Louvre-peinture-francaise-paire-de-chevaliers-romantiques-p1020301.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Souboj dvou rytířů, umístění v [[Louvre|Louveru]]]]
Na turnajích si rytíři zdokonalovali techniku boje. Rytířské turnaje a klání pomáhaly k utváření rytířské mentality a morálky - dodržení daného slova, odvahy, péče o dobrou pověst.
Rytířské turnaje nevyhlašovali [[král]]ové, jelikož pro Bohem pomazané se neslušelo podporovat zábavu, kterou církev zatratila. Rytířský turnaj tedy organizovala [[šlechta]] – vévodové, hrabata a příbuzní králů. Jednotliví šlechtici byli také [[mecenáš]]i turnajových rytířů a poskytovali svým favoritům finance na výzbroj a koně. Původní rytířské turnaje nebyly soubojem dvou soupeřů, tak jak to známe z romantických knih a filmů, ale v boji stály proti sobě dvě skupiny rytířů. V čele každé skupiny stál feudál, který skupině velel. Dále následovali jeho rytíři, nebo rytíři, které za tímto účelem najal. Po nich pak v hierarchii stáli štítonoši či panoši, korouhevníci a bakaláři, tedy „rytířští učni“. Někdy se v týmu objevili i seržanti, tedy [[žoldnéř]]ští jezdci neurozeného původu. Turnaje se odehrávaly téměř nepřetržitě, každý týden, jen v době [[Vánoce|Vánoc]] a [[Velikonoce|Velikonoc]] nastal klid.
 
 
== Rytířský epos a román ==
[[Soubor:Don Quijote and Sancho Panza.jpg|thumbnáhled|Don Quijote a Sancho Panza – rytířství zasazené do moderní doby]]
Rytířskými ctnostmi bývaly štědře obdařeny postavy vystupující v hrdinských eposech - rozsáhlých básnických skladbách, které vyprávěly příběhy o panovnících nebo slavných válečnících. Mezi nejznámější patří [[Píseň o Rolandovi|písně o franském rytíři Rolandovi]] (je součástí básní o [[Karel Veliký|Karlu Velikém]] (''[[chansons de geste]]'') nebo španělském bojovníku proti Arabům [[Cid]]ovi (''[[Píseň o Cidovi|Cantar de mío Cid]]''). Středověká literatura rytířství hojně oslavovala a vytvářela až bájný obraz rytíře. Ideální rytíř je hrdina až k sebezničení, statečný a chytrý, neúnavný ochránce krále a víry. Ideál a skutečnost se však často rozcházely. Soudobý scholastický filosof sv. Anselm z Canterbury proto napsal, že „rytířství se rovná ničemnosti“.
 
Hrdinské eposy skládali původně potulní zpěváci a sami je také šířili. Putovali od hradu k hradu a svoje díla přednášeli před vznešenou společností. Šlechta ani panovníci však většinou nerozuměli latině, která se dosud v literatuře výhradně používala, proto se epické básně a také milostné písně skládaly v národních jazycích (francouzštině, němčině apod.). Tak bylo ve středověké literatuře překonáno výsadní postavení latiny a duchovních, kteří jako jediní tento jazyk ovládali.{{Doplňte zdroj}}
 
Hrdinský epos nahradil později rytířský román, který byl psán nejenom ve verších, ale také v próze. Jeho hrdinou již nebyl rytíř - bojovník, ale rytíř, který prožívá nejrůznější dobrodružství, často během svých cest. Idealizoval svět vysoké šlechty a obsahoval i fantastické prvky. Takové byly romány francouzského autora Chrétiena de Troyes o bájném králi [[Artuš]]ovi a jeho rytířích kulatého stolu (''Lancelot neboli Vozíček'', ''Parsifal neboli Vyprávění o grálu'' ad.), které vycházely ze starých keltských pověstí. V českém prostředí vznikla na konci 13. století veršovaná skladba [[Alexandreis]], pojednávající o životě a činech starověkého vládce Alexandra Velikého. Neznámý autor v ní vyjádřil svůj názor na příkladné chování šlechtice a zobrazil poměry v Čechách za vlády posledních [[Přemyslovci|Přemyslovců]].
 
=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Bůžek | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Bůžek | příjmení2 = Koreš | jméno2 = František | odkaz na autora2 = | příjmení3 = Mareš | jméno3 = Petr | odkaz na autora3 = | spoluautoři = ŽITNÝ, Miroslav. | titul = Rytíři renesančních Čech ve válkách| url = | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2016 | vydání = | počet stran = 406 | kapitola = | strany = | isbn = 978-80-7422-409-6}}
* {{Citace sborníku | příjmení = Cardini | jméno = Franco | odkaz na autora = Franco Cardini | titul = Válečník a rytíř | příjmení sestavitele = Le Goff | jméno sestavitele = Jacques | odkaz na sestavitele = Jacques Le Goff | sborník = Středověký člověk a jeho svět | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok vydání = 1999 | isbn = 80-7021-274-8 | strany = 69-99}}
* {{Citace monografie | příjmení = Duby | jméno = Georges | odkaz na autora = Georges Duby | titul = Rytíř, žena a kněz : manželství ve Francii v době feudalismu | vydavatel = Garamond | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = 238 | isbn = 80-86379-44-2}}
 
{{Portály|Středověk}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Rytíři| ]]
1 360 705

editací