Ivan Weiss: Porovnání verzí

Již v roce [[1943]] se stal členem vedení skupiny ''Nový soubor'', kde působili především bývalí [[Emil František Burian|Burianovi]] žáci a ve vedení byli s Weissem i [[Jiří Kárnet]], bývalý lektor D 41, František Vrba, překladatel a básník a [[Josef Svoboda (scénograf)|Josef Svoboda]], scénograf. Mezi herci byl např. [[Bohumil Bezouška]].<ref> Kolektiv autorů: ''Dějiny českého divadla/IV.'', Academia, Praha, [[1983]], str.&nbsp;534 </ref>

V letech [[1944]]–[[1946]] studoval Weiss na Státní [[konzervatoř]]i v Praze a pokračoval ve studiu režie na [[Divadelní fakulta Akademie múzických umění|DAMU]] ([[1946]]–[[1948]]). K jeho profesorům patřili [[Emil František Burian|E. F. Burian]] a [[Jiří Frejka]]. V době studií na DAMU režíroval v divadle [[Divadlo DISK|DISK]], kde vystřídal od roku 1946 [[Jaromír Pleskot|Jaromíra Pleskota]], který odešel za Jiřím Frejkou do [[Divadlo na Vinohradech|Divadla na Vinohradech]].<ref>[[Jindřich Černý (1930)|Jindřich Černý]]: ''Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost [[1945]] – [[1955]]'', Academia, Praha, [[2007]], str.&nbsp;97, ISBN 978-80-200-1502-0</ref> Po slavnostním otevření [[Akademie múzických umění v Praze|Akademie múzických umění]] v lednu [[1947]], kdy se DISK stal její studiovou scénou, převzal pozici vedoucího režiséra [[Luboš Pistorius]] a Weiss ustoupil do pozadí.<ref>[[Jindřich Černý (1930)|Jindřich Černý]]: ''Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost [[1945]] – [[1955]]'', Academia, Praha, [[2007]], str.&nbsp;136, ISBN 978-80-200-1502-0</ref>

V sezóně [[1948]]/[[1949]] režíroval Weiss také v Burianově D49.<ref>[[Jindřich Černý (1930)|Jindřich Černý]]: ''Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost [[1945]] – [[1955]]'', Academia, Praha, [[2007]], str.&nbsp;172, ISBN 978-80-200-1502-0</ref> Po skončení studia a poté, co se po emigraci Jana Snížka uvolnil sál v pasáži Alhambra na [[Václavské náměstí|Václavském náměstí]] v Praze, začal zde Weiss spolu s Pistoriem působit od března [[1948]] pod hlavičkou EXDISK.<ref>[[Jindřich Černý (1930)|Jindřich Černý]]: ''Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost [[1945]] – [[1955]]'', Academia, Praha, [[2007]], str.&nbsp;179, ISBN 978-80-200-1502-0</ref> Později odešel s celým souborem do Ostravy za režisérem Zdeňkem Hofbauerem a následně do [[Plzeň|Plzně]]. Působil rovněž ve funkci šéfa činohry ve [[Varnsdorf]]u a v divadle v [[Hořovice|Hořovicích]].<ref name="housle">Marie Valtrová – [[Ota Ornest]]: ''Hraje váš tatínek ještě na housle?'', Primus, Praha, [[1993]], str.&nbsp;322, ISBN 80-85625-19-9 </ref>

* 1972 Jaroslav Dvořáček: ''Vzpoura na Ovocném trhu'', [[Divadlo ABC]]

* Ivana Weisse jsem poznal na škole. Jeho ročník byl velmi silný a produktivní. Všichni absolventi herectví i režie se po skončení studia přesunuli na Václavské náměstí do pasáže Alhambra a malou scénu, kterou tam otevřeli, pojmenovali EX-DISK. Právě tam mne zaujala představení Ivana Weisse.<ref name="housle" />

* Ivan Weiss byl stejně vstřícný, nesobecký a citlivý na potřeby divadla jako [[Alfréd Radok|Radok]]. Byla radost s ním spolupracovat...Největším Weissovým triumfem – kromě ''Play Strindberg'' – se stalo nastudování satirické komedie [[Michail Bulgakov|Michaila Bulgakova]] ''Purpurový ostrov''. To už se konaly v nabitém hledišti hotové demonstrace...Na jedno představení přišel [[Jan Werich]] a usedl do první řady. Ve vypjaté scéně Vydra vyhrůžně oslovil obecenstvo: „Je tu snad někdo, kdo se socialismem nesouhlasí?“ Stačilo, aby Werich zdvihl ruku a vzápětí za ním vyrostl celý les paží.<ref>Marie Valtrová – [[Ota Ornest]]: ''Hraje váš tatínek ještě na housle?'', Primus, Praha, [[1993]], str.&nbsp;323, ISBN 80-85625-19-9 </ref>

* Velice jsem se sblížil s režisérem Ivanem Weissem, který mi dával najevo nejen své přátelství, ale i určitou jistotu, že se mnou do budoucna jako s hercem počítá...Samozřejmě, že jsem nemohl tušit, v jaké je osobní situaci, a tak mne to, co následovalo, velice zasáhlo. Ivan Weiss byl jednou z duší, s nimiž jsem nemusel své pocity verbalizovat, a přesto jsme si rozuměli.<ref> Marie Valtrová: ''ORNESTINUM, Slavná éra [[Městská divadla pražská|Městských divadel pražských]]'', Brána, Praha, [[2001]], str.&nbsp;182, ISBN 80-7243-121-8</ref>

* Z nás mladých nebyl nikdo ve straně. Svaz mládeže jsme založili jako nutnou úlitbu, paradoxně to dostal jako politický úkol Ivan Weiss. V složité osobní krizi mu to bohužel nepomohlo. Brzy nato spáchal sebevraždu.<ref>Marie Valtrová: ''ORNESTINUM, Slavná éra [[Městská divadla pražská|Městských divadel pražských]]'', Brána, Praha, [[2001]], str.&nbsp; 182, ISBN 80-7243-121-8</ref>

* [[Jindřich Černý (1930)|Jindřich Černý]]: ''Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost [[1945]] – [[1955]]'', Academia, Praha, [[2007]], str.&nbsp;97, 136–7, 172, 179, 223, 261–2, 292, 353, ISBN 978-80-200-1502-0

* Kolektiv autorů: ''Dějiny českého divadla/IV.'', Academia, Praha, [[1983]], str.&nbsp;534

* Z.&nbsp;Sílová, R.&nbsp;Hrdinová, [[Alena Kožíková|A.&nbsp;Kožíková]], V.&nbsp;Mohylová : ''Divadlo na Vinohradech [[1907]] – [[2007]] – Vinohradský ansámbl'', vydalo [[Divadlo na Vinohradech]], Praha, [[2007]], str.&nbsp;180–181, 194, ISBN 978-80-239-9604-3