Haakon IV. Norský: Porovnání verzí

{{Infobox - panovník}}

'''Haakon IV.''' ([[norština|norsky]] ''Håkon IV Håkonsson'', [[1204]] [[Østfold]] – [[15. prosinec|15. prosince]] [[1263]] [[Kirkwall]]) byl [[Seznam norských panovníků|norský král]] v letech [[1217]]–[[1263]].

 

Haakon se narodil jako syn dívky ze staré a vážené rodiny, ''Ingy z Varteigu''. Tu měl u sebe v [[Borgu]] (dnes provincie [[Østfold]]) na podzim roku [[1203]] král [[Haakon III.]], v té době vůdce strany tzv. ''birkebeiner (březonohých)'' v norské občanské válce. Dítě se narodilo následujícího roku, v době, kdy král zemřel. Teprve několik měsíců po jeho narození uvedla Inge jako otce krále Haakona. Haakon se nikdy neoženil a když roku [[1204]] zemřel, nezanechal oficiálních či známých potomků. Argumenty Ingy o králově otcovství jejího malého syna získaly podporu řady stoupenců a následovníků Haakona III. a nakonec birkenbeinerové uznali její dítě za králova potomka.

 

 

V té době byl uznávaným vládcem ''birkenbeinerů'' král [[Inge II. Norský|Inge II.]] a Norsko se zmítalo ve válce mezi touto stranou a tzv. ''baglery''; dlouhá série konfliktů započala roku [[1130]] v návaznosti na nejednoznačné zákony o nástupnictví soupeřením mezi různými skupinami [[šlechta|šlechty]], [[katolická církev|katolickou církví]] a králem. Král Haakon III., předpokládaný otec Haakona IV., náležel k birkenbeinerům; vyvíjel velké úsilí, aby nastolil mír, usmířiv se s církví. Jeho nenadálá smrt však přinesla jako důsledek oslabení vedoucí pozice birkenbeinerů a posílení baglerů, kteří ovládli jih země.

=== První roky vlády ===

Po této dramatické záchraně se chlapec dostal k Ingemu II., který se ho ujal a uznal jej jako syna Haakona III. Když Inge II. v roce [[1217]] zemřel, byl Haakon zvolen za jeho nástupce oproti nevlastnímu bratrovi Ingeho II., [[Skule Bårdsson]]ovi, který se rovněž ucházel o norský trůn. V tomto následnickém sporu byla Haakonova matka podrobena v roce [[1218]] v [[Bergen]]u [[ordál]]u (Božímu soudu) dotykem rozžhaveného kovu. Církev zpočátku odmítla Haakona uznat pro jeho nelegitimní původ.

V roce [[1223]] se v Bergenu uskutečnila schůzka [[biskup]]ů, [[jarl]]ů, [[lendmann]]ů a dalších prominentních osobností, kteří měli rozhodnout o Haakonových právech k trůnu. Dalšími kandidáty byli ''Guttorm Ingesson'', jedenáctiletý nelegitimní syn Ingeho II.; [[Knut Håkonsson]], legitimní syn [[jarl]]a ''Haakona Šíleného'' a Ingův synovec; Skule Bårdsson, který zakládal své nároky na příbuzenství s bratrem Ingeho II.; a [[Sigurd Ribbung]], syn krále baglerů [[Erling Steinvegg|Erlinga Steinvegga]] a v té době vězněný na příkaz Skuleho. Haakon byl uznán za norského krále a za přímého dědice Haakona III. Významným faktorem této volby byla i přes nelegitimní původ církevní podpora Haakonovy kandidatury. [[Seznam papežů|Papež]] ([[Inocenc IV.]]) však dal svolení k jeho [[korunovace|korunovaci]] až v roce [[1247]].

 

 

V roce [[1263]] konflikt se [[Seznam skotských králů|skotským králem]] ohledně norské državy [[Hebridy]] přivedl Haakona k válečné expedici na západ Skotska. Skotský král [[Alexandr III. Skotský|Alexandr III.]] dobyl ostrovy následujícího roku. Haakon získal znovu kontrolu nad ostrovy díky své skvělé [[flotila|flotile]] formované z větší části mobilizací tzv. ''[[leidang]]ů'' a troufl si i na několik nájezdů do Skotska samotného. Po velké bitvě u [[Largs]] (o níž každá strana konfliktu tvrdila, že vítězství bylo na její straně) došlo k jednání mezi oběma stranami; Skotové je ovšem protahovali ve snaze oslabit pozici norského krále, pro něhož bylo obtížné držet velké vojsko daleko od domova. [[Irsko|Irská]] delegace nabídla Haakonovi možnost strávit zimu v Irsku za podmínky pomoci proti [[Anglie|Anglii]]. Zdá se, že Haakon byl tomuto návrhu nakloněn, avšak jeho muži ho zavrhli. Norská flotila se uchýlila strávit zimu na [[Orkneje]].

Za pobytu na Orknejích v biskupském paláci v [[Kirkwall]]u Haakon onemocněl a [[16. září]] roku [[1263]] zemřel. Velká část jeho flotily byla rozptýlena a zničena bouřemi. Král byl pohřben v [[Katedrála v Kirkwallu|katedrále sv. Magnuse]] v Kirkwallu; po příchodu jara bylo jeho tělo exhumováno a převezeno do Norska, kde bylo uloženo k poslednímu odpočinku v [[Katedrála v Bergenu|katedrále]] jeho hlavního města Bergenu.

 

 

{{Panovník| předchůdce =[[Inge II. Norský|Inge II.]]| nástupce =[[Magnus VI.]]|kdy=[[1217]]–[[1263]]| titul =[[Seznam norských panovníků|Norský král]]| obrázek =Blason royal norvege.png}}

 

[[Kategorie:Ynglingové]]