|
V záměrném kontrastu s měšťanskou solidností mocného honoračního spolku ''{{Cizojazyčně|la|Concordia}}'' vzniklo [[Novoromantismus|novoromantické]] hnutí ''{{Cizojazyčně|de|Jung-Prag}}'' (Mladá Praha), které se scházelo v kavárně {{Cizojazyčně|de|Renaissance}} v ulici Na Příkopě a přivedlo sem mimo jiné německého básníka [[Detlev von Liliencron|Detleva von Liliencron]], který podle Maxe Broda „rozhodujícím způsobem“ zapůsobil na všechny pražské literární směry.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Wiener | jméno = Oskar | titul = Alt-Prager Guckkasten. Wanderungen durch das romantische Prag | kapitola = Mit Detlev von Liliencron durch Prag | vydavatel = A. Haase | místo = Prag / Wien / Lepizig | počet stran = 121 | strany = 35–36 }}</ref><ref>SERKE, Jürgen. ''Böhmische Dörfer: putování opuštěnou literární krajinou''. Kapitola Putování opuštěnou literární krajinou, s. 418.</ref> K této literární skupině patřili mezi jinými [[Victor Hadwiger]], [[Camill Hoffmann]], [[Paul Leppin]], [[Gustav Meyrink]], [[Rainer Maria Rilke]],{{#tag:ref|Rilke v rámci skupiny ''{{Cizojazyčně|de|Jung-Prag}}'' recitoval spíše jako host, vedle toho však navštěvoval také Concordii.<ref>ADLER, Hans Günther. ''Literární tvorba pražské školy = Die Dichtung der Prager Schule'', s. 13.</ref>|group="pozn."|name="Poznámka7"}} [[Hedda Sauer]] a Oskar Wiener. Vedle těchto autorů byli součástí skupiny také [[Richard Teschner]] a [[Hugo Steiner-Prag]], kteří se později proslavili jako knižní ilustrátoři. Tito spisovatelé a výtvarníci narození v sedmdesátých letech nebo krátce předtím, se od roku 1895 seskupili kolem Spolku německých výtvarných umělců v Čechách (''{{Cizojazyčně|de|Verein deutscher bildender Künstler in Böhmen}}'') a po nějakou dobu používali jako své fórum časopisy ''{{Cizojazyčně|de|Frühling}}'' (1900/1901) a ''{{Cizojazyčně|de|Wir}}'' (1906), které však brzy zanikly. Odchody zakládajících členů a jejich pozdější tvůrčí vývoj pak vedly k zániku jednotného hnutí ''{{Cizojazyčně|de|Jung-Prag}}''.<ref name="Franz-Kafka-Website" />
==== [[Café Arco]] ====
Po rozpadu hnutí ''{{Cizojazyčně|de|Jung-Prag}}'' si následující generace autorů narozených v rozmezí let 1882 a 1893 zvolila za místo svých setkání [[Kavárna Arco|kavárnu Arco]]. K členům tétopo kavárně nazvané společnosti [[Café Arco]], které Karl Kraus trefně nazval ''Arconauty'', patřili mimo jiné [[Oskar Baum]], [[Max Brod]], [[Rudolf Fuchs]], [[Willy Haas]], [[Willi Handl]], [[Franz Janowitz]], [[Franz Kafka]], [[Paul Kornfeld]], [[Egon Erwin Kisch]], budoucí herecká hvězda [[Ernst Deutsch]], [[Otto Pick (1887)|Otto Pick]], stejně jako [[Franz Werfel]], který se svou básnickou sbírkou ''{{Cizojazyčně|de|Weltfreund}}'' (Přítel světa) vytištěnou koncem roku [[1911]] přispěl k rozkvětu nejen pražské varianty [[Expresionismus|expresionistického]] hnutí.<ref>FIALOVÁ-FÜRSTOVÁ, Ingeborg. ''Expresionismus: několik kapitol o německém, rakouském a pražském německém literárním expresionismu''. Kapitola Příspěvek pražské německé literatury k literárnímu expresionismu, s. 48.</ref> [[Soubor:Kavárna Arco 1907.jpg|vlevo|280px|náhled|Interiér Café Arco v roce 1907]] Tato skupina formálně zakotvená ve Sdružení Johanna Gottfrieda Herdera (''{{Cizojazyčně|de|Johann Gottfried Herder-Vereinigung}}'') si v letech 1911–1912 vytvořila vlastní literární platformu v časopise ''{{Cizojazyčně|de|Herder-Blätter}}''. Tato perioda od jara 1911 do podzimu 1912, během níž skupině vycházel vlastní časopis a Franz Werfel prožíval svůj poslední rok v Praze, patrně znamenala dobu nejužší vzájemnosti, nejpevnějšího semknutí a nejintenzivnějšího vzájemného působení, byla to takříkajíc heroická doba ''Café Arco''.<ref>KROLOP, Kurt. ''O pražské německé literatuře''. Kapitola K vzniku a historii pražské německé literatury "expresionistického desetiletí", s. 37.</ref> Otto Pick o tomto období ve vzpomínkovém článku z roku 1916 napsal: „Večery, noci oné zimy! Jak jsme byli zajedno, jak jsme spolu souzněli!“<ref>{{Citace periodika | příjmení = Pick | jméno = Otto | odkaz na autora = Otto Pick (1887) | titul = Erinnerungen an den Winter 1911/12 | periodikum = Die Aktion: Wochenschrift für Politik, Literatur, Kunst | rok = 1916 | měsíc = říjen | den = 28 | ročník = 6 | číslo = 605 | typ čísla = sl. | strany = 255}} (německy)</ref> Začátek tohoto pozoruhodného období pražské německé literatury je přibližně vymezen podzimem 1912, vydáním posledního sešitu ''{{Cizojazyčně|de|Herder-Blätter}}'' (a současnou zásadní změnou koncepce pražského časopisu ''{{Cizojazyčně|de|Deutsche Arbeit}}'' směrem k ideji německého nacionalismu, přesídlením Werfela do [[Lipsko|Lipska]], „průlomem“ a rozhodujícím obratem v životě a díle Franze Kafky); jeho konec pak následně „Večerem pražských autorů“ Herderova sdružení [[4. prosinec|4. prosince]] 1912, při němž Kafka poprvé veřejně předčítal ''Ortel'' (''{{Cizojazyčně|de|Das Urteil}}''),{{#tag:ref|Tento večer, který uváděl Willy Haas, se konal v přednáškovém sále hotelu [[Štěpán Habsbursko-Lotrinský|Erzherzog Stephan]] na Václavském náměstí (dnes kavárna, resp. [[hotel Evropa]]). Redaktor ''Bohemie'' Paul Wiegler ve své recenzi vyzdvihl zejména Kafku jako: „velký, překvapivě velký, vášnivý a disciplinovaný talent, který má již dnes sílu, jít svou vlastní cestou“.<ref>WICHNER, Ernst; WIESNER, Herbert. ''Pražská německá literatura od expresionismu po exil a pronásledování: katalog k výstavě'', s. 47.</ref> |group="pozn."|name="Poznámka8"}} jehož se ale již neúčastnil Werfel.<ref>KROLOP, Kurt. ''O pražské německé literatuře''. Kapitola K vzniku a historii pražské německé literatury "expresionistického desetiletí", s. 38.</ref> S příchodem první světové války a povoláním mnohých z těchto mladých literátů do vojenské služby Café Arco jako středisko literární kreativity pozbylo svého významu, pro svůj věhlas však přitahovalo mladší autory „druhé generace“, kteří si tuto kavárnu opět zvolili jako místo svého setkávání.<ref name="Franz-Kafka-Website" />
K těmto autorům druhé generace literární skupiny ''Café Arco'' narozeným uprostřed devadesátých let 19. století náleželi [[Karl Brand]], [[Hans Demetz]], [[Hans Gerke]], [[Walter Fürth]], [[Otto Rosenfeld]] a [[Johannes Urzidil]] – tehdy vesměs mladí žurnalisté a literární adepti. Společně s některými staršími autory jako byli například [[Ernst Polak]] nebo [[Ernst Feigl]] tvořili okruh druhé generace uskupení ''Café Arco'', které bylo převážně [[Pacifismus|pacifisticky]] zaměřeno a které se dále pokoušelo o přehodnocení dosavadního vztahu pražských německých spisovatelů k české kultuře a literatuře. Jako skupina však zůstali relativně nepovšimnuti, protože vzhledem k válečným událostem byly možnosti jejich společných akcí a veřejných vystoupení značně omezené.<ref name="Franz-Kafka-Website" />
|
