Police (okres Třebíč): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava odkazu; kosmetické úpravy |
Smil z Police a jeho syn Jakub z Oponešic, Pelhřim z Police, Jan z Kostník, zdroje, prolinky |
||
Řádek 43:
Po Filipově smrti zdědil jeho majetek bratr Hrzek (Herš). V roce 1358 obdržel od šlechtice Hostěje ze Slavíkovic spolu s Hostějovými dcerami Budkou a Eliškou dvůr s příslušenstvím ve [[Slavíkovice (okres Třebíč)|Slavíkovicích)]] a ve stejném roce odprodal své zboží v Polici svému příbuznému Tvochovi z Police, bratrovi Ješka (Schössel).<ref>MZD 1 Brno, s. 37/505, č. 401</ref> Mikuláši, rychtáři z [[Jemnice]], a jeho ženě Elišce (vdově po Filipovi) nechal v roce 1360 zapsat na Polici a [[Louka (Jemnice)|Loučce]] 100 hřiven pravého věna.<ref>Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 53-54, ZDB III, s. 41, č. 516</ref> Téhož roku Hrzek odprodal za 300 hřiven část majetku po svém bratru Filipovi ve vsi Louka, Sedlice a Hradiště Hynkovi Tluksovi a Ješkovi z [[Batelov]]a a [[Pacov]]a. Při této obchodní transakci ručili jeho příbuzní Nevhlas z [[Oponešice|Oponešic]], Ješek Schössel a Aleš z [[Plenkovice|Plenkovic]].<ref>Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 54</ref> V roce 1368 je na tvrzi v Polici zmiňován Tvoch, který přenechal část polického majetku Seidlinovi z [[Lubnice]], snad z důvodu vzniklých příbuzenských vazeb.<ref>MZD 1 Brno, s. 74/505, č. 25</ref> Tvochovou chotí byla roku 1365 Eliška.<ref>MZD 1 Brno, s. 61/505, č. 333</ref>
==== Smil z Police ====
S Filipem a Hrzkem z Police byl rovněž příbuzný Smil z Police, který je v roce 1358 připomínán jako synovec Oldřicha z [[Našiměřice|Našiměřic]].<ref>ZDB III, s. 35, č. 339</ref> V roce 1371 prameny zmiňují jeho manželku Kateřinu ze Zahrádek, Peškovu neteř, které Smil nejprve zapsal na tvrzi a dvoře v Polici tři hřivny věna.<ref>ZDB V, s. 86, č. 298</ref> a v roce 1379 jí přepsal 75 kop věna z Police na [[Bohušice]] (půl tvrze a dvora s příslušenstvím) a Vilémovi Babkovi z Police zapsal na Polici třetinu tvrze, dvora a dvě popluží, čtyři a půl lánů, devět podsedků a vše, co tu ve vsi měl.<ref>ZDB VI, s. 141, č. 721-722; ZDB VI, s. 141, č. 725.</ref> Svůj majetek v [[Menhartice|Menharticích]] odprodal Ondřeji z Martinic a jeho synovci Benešovi.<ref>ZDB VI, s. 141, č. 738</ref> Ondřej pak na Menharticích (r. 1385) zapsal věno své manželce Kateřině, jejímž příbuzným byl pravděpodobně Jindřich Schenk. Nakonec však roku 1392 odprodal tvrz a dvůr v Menharticích Albrechtu ze Slatiny. Ve stejném roce Smil prodal ves Chvalkovice rychtáři Martinovi z [[Jemnice]], rytíři Jiljínovi a Beneši z Jemnice, tři části vsi [[Bačkovice]] Bohuši z [[Lubnice]] (též z Bačkovic) a jednu část Bačkovic Filipu z Lubnice (též z Mešovic).<ref>ZDB VII, s. 162, č. 180; ZDB VII, s. 163, č. 182</ref> Smilovými dětmi byli: synové Jakub a Jan z [[Oponešice|Oponešic]] a dcera Geruše z [[Kyjovice (okres Znojmo)|Kyjovic]].<ref>LCS II, č. 1311, s. 304</ref><ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" /> Syn Jakoubek z Oponešic spolupečetil v roce 1407 s Mikšíkem z [[Plenkovice|Plenkovic]], purkrabím na [[Cornštejn]]ě, listinu bratří Jana a Aleše [[Bítovští z Lichtenburka|Bítovských z Lichtenburka]], poručníků sirotků po Albrechtovi Cornštejnském z Lichtenburka.<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. CDM XIII, s. 503-504, č. 467.</ref> V jejich společnosti Lichtenburků je zmiňován také v roce 1414<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. Půhon Petruše z Budče roku 1414, LCS II.1, s. 304, č. 1311.</ref> a roku 1417.<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. LCS III.1, s. 3-4, č. 3. Opis listiny v MZA Brno, fond G 2 – Nová sbírka, sign. 63/3.</ref> Jakubovou první manželkou byla Dorota, sestra Ryvoly a Mikšíka (řečeného Roman), majitelů [[Předín|Předína]] a [[Dašovice|Dašovic]].<ref>ZDB VI, s. 123, č. 432; HOSÁK, L.: Historický místopis, s. 54. ZDB VIII, s. 231, č. 281-282.</ref> Druhou Jakubovou manželkou byla Anna, dcera Strnada z [[Budkov (okres Třebíč)|Budkova]]. Jakub z Oponešic zemřel kolem roku 1427.<ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" />
==== Pelhřim z Police ====
Z neznámého rodu pocházel Pelhřim z Police / Pilgrim v. Pullitz, kterého v roce 1385 jeho zeť Albrecht ze [[Horní Slatina|Slatiny]] („Albrecht de Castello alias de Slatina”) určil poručníkem svých dětí a v roce 1386 zapsal Pelhřim své choti Dorotě / Dorothea v. Latein na Polici 75 kop věna. V roce 1387 se Pelhřim a Albrecht ustanovili vzájemně poručníky svých dětí (v roce 1406 ale své poručnictví nad dětmi Albrechta předal jeho synovi Milotovi z Heršic) a v roce 1390 zapsal Pelhřim své manželce na Polici 50 kop grošů věna, načež ho Albrecht vzal na Heršicích na spolek. Ve stejném roce (1390) jej vzal na spolek v [[Vnorovice|Norovicích]] (Urwitz, nyní Vnorovice) Filip z [[Historie obce Korolupy|Lubnice]] a Pelhřim na oplátku na Polici. Další spolek utvořil Pelhřim na Polici, [[Lubnice|Lubnici]] a Norovicích v roce 1399 s Jakubem z Oponešic a Milotou z Heršic, přičemž se vzájemně stali i komisaři svých dětí. V roce 1406 vzal Pelhřima na spolek ve vsi Bělčovicích a na zdejší věno Jan z [[Český Rudolec|Rudolce]]. S Pelhřimovou sestrou Dorotou se oženil Filip z [[Kostníky|Kostník]],<ref>MZD 1 Brno 145/505, r. 1385</ref> s kterým Pelhřim utvořil spolek v roce 1409. Tento rok také prodal Heleně z Lubnice a jejímu synovi Michalovi popluží v Lubnici a půl patronátního práva k tamní kapli svatého Jiří a svaté Kateřiny, zřízené Seifridem z Hafnerluden (nyní Lubnice, rod původně z dolnorakouského Sichelbachu). V roce 1412 Pelhřim nakonec Vnorovice odprodal [[Zahrádečtí ze Zahrádek|Mikuláši a Ondřejovi ze Zahrádek]]. Švagrem nevlastní matky Pelhřimovy manželky byl Martin z [[Radotice|Radotic]], syn [[Jemnice|jemnického]] rychtáře Mikuláše. Pelhřim patřil ke klientele [[Bítovští z Lichtenburka|Lichtenburků]].<ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě">Stanislav Vohryzek: Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek, 2017, druhý svazek, Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Historický ústav, dizertační práce</ref><ref>CDM XI, s. 544-545, č. 636; CDM XIII, s. 55-57, č. 53, ZDB VII, s. 169, č. 352; s. 174, č. 434; s. 180, č. 539; s. 189, č. 715; s. 190, č. 717; ZDB VIII, s. 231, č. 269; s. 239, č. 420; s. 250, č. 597; ZDB IX, s. 263, č. 185-186; s. 266, č. 217; ZDB X, s. 281, č. 6; s. 282, č. 12.</ref>
==== Jan z Kostník ====
V úzkém kontaktu k Lichtenburkům na [[Bítov (hrad)|Bítově]] a [[Cornštejn|Cornštejně]] stál i další obyvatel a později majitel polické tvrze Jan z [[Kostníky|Kostník / Gößling]] (erbu srnčí hlavy).<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. SOkA Třebíč, fond AM Jaroměřice, listina č. 2.</ref> Janovou první chotí byla Dorota, sestra Pelhřima z Police. Po její smrti se stala jeho druhou chotí Anna, dcera z prvního manželství Albrechta ze Slatiny. S Kateřinou, vdovou po Albrechtu, a také s Eliškou z Hradce se roku 1407 o její věno soudil. Svými zástupci při těchto sporech ustanovil Jakoubka z Oponešic, jemnického soudce, a Pelhřima z Police, svého švagra. Jeho stejnojmenný syn Jan odprodal v roce 1437 ves Polici s tvrzí, dvěma poplužími a třemi rybníky Adamovi z Bačkovic.<ref name="Šlechta na jihozápadní Moravě" />
=== Police v 15. - 17. století ===
Jiří Kryštof Teufel prodal ves Polici s tvrzí a obcemi patřícími k jeho panství Uršule Lorantové z Inky / Orsolya (Oršoja) Loránth de Inke, která byla druhou ženou [[Jan Čejka z Olbramovic|Jana Čejky z Olbramovic / Wolframitz]]. Ten se v roce 1613 psal po Polici, [[Syrovice|Syrovicích]] a [[Bystřice nad Pernštejnem|Bystřici]].<ref>Landtafel Brünn XXIX, 24, Gerichtliche Vorladungsbücher (Půhoň) Brunn XXXVI, 1, XXXVIII, 211, Hosák, s. 173</ref> Za účast na [[České stavovské povstání|stavovském povstání]] byl nejprve odsouzen k smrti a nakonec k doživotnímu žaláři.<ref>Josef Pilnáček: Staromoravští rodové, Band 1, s. 272</ref> Uršula pocházela z uherského rodu, který získal po šlechtickém rodu [[Nyáryovci|Nyáryovců]] z Bedegu / Nyáry család bedeghi přes sestru posledního majitele panství Jana Nyáryho a jejího manžela Mikuláše Loranta z Inky / Miklós Loránth de Inke [[bzenec]]ké panství. Zároveň byla přes uherský rod [[Zay z Čemer|Zay von Csömör]] / Zay z Čemer v přízni s pány z Puchheimu (László Zay de Csömör a Felizitas von Puecheim).<ref>Majitelé bzeneckého panství na - [http://www.starybzenec.cz/majitele-panstvi/#zBedegu www.starybzenec.cz]</ref><ref>Genealogie rodu - [http://genealogy.euweb.cz/hung/zay1.html#LO Zay von Csömör]</ref><ref>Genealogie rodu - [http://genealogy.euweb.cz/hung/nyary1.html Nyáry de Bedegh]</ref> V roce 1625 zapsal polické panství jako dědictví své choti Elišce Zay z Čemer / Erzsébet Zay de Csömör uherský šlechtic Benedikt Palásthy z Kosihovic či Kesejova / Benedek Palásthy et Keszihócz, pán na [[Slavičín]]ě.
| |||