Krymská válka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 89.248.246.242 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je DvorapaBot
Řádek 17:
| ztráty2 = 143 000 mrtvých a 81 000 raněných
}}
'''Krymská válka''' ([[1853]]–[[1856]]) Převážná většina bojů se odehrála na [[Krym]]u. Její příčinou byl konflikt mezi [[Osmanská říše|Osmanskou říší]] a [[Ruské impérium|carským Ruskem]].
 
KANTOR SIMON
 
== Začátek války ==
[[Soubor:Aleksandr Sergeevich Menshikov.jpg|thumb|left|233px|Alexandr Sergejevič Menšikov]]
[[Soubor:Greek volunteers in Sevastopol 1854.jpg|thumb|Řečtí dobrovolníci na Krymu bojující na ruské straně]]
'''
Původně byla Krymskákrymská válka ozbrojeným konfliktem mezi [[Ruské impérium|carským Ruskem]] a [[Osmanská říše|Osmanskou říší]], první důvod k započetí bojů se ukázal překvapivě už v roce [[1850]]. Evropa si tou dobou odvykala od nepřetržitých válečných konfliktů a prožívala [[Průmyslová revoluce|Průmyslovou revoluci]]. V čele [[Druhá francouzská republika|Francie]] stál prezident [[Napoleon III.|Ludvík Napoleon Bonaparte]], kterému se podařilo dosáhnout velkého diplomatického úspěchu na území [[Istanbul]]u. [[Osmanská říše|Osmanský]] sultán [[Abdulmecid|Abdülmecid I.]] předal do rukou Francouzů správu [[Křesťanství|křesťanských]] chrámů v [[Jeruzalém]]ě. Protože byla tato funkce od nepaměti udělována [[Pravoslaví|pravoslavným]] Rusům, byl tím [[car]] [[Mikuláš I. Pavlovič|Mikuláš I.]] nanejvýš pobouřen.
 
Osmanský [[sultán]] sice cara uklidňoval a přesvědčoval, že se jedná jen o nedorozumění a že vše napraví, nicméně tou dobou už Abdülmecid I. dávno vsadil na podporu mocností [[Západní Evropa|západní Evropy]]. Neměl tedy žádný důvod ani jeden ze svých slibů splnit. Po celé tři roky tak udržoval Mikuláše v nejistotě.
 
Mikuláš I. vyslal do Istanbulu diplomatickou misi pod vedením knížete [[Alexandr Segejevič Menšikov|Alexandra Sergejeviče Menšikova]], který proslul jako legenda ruského válečnictví, když se podílel na vyhnání [[Napoleon Bonaparte|Napoleona I.]] ze země v roce [[1812]]. Měl se snažit o dohodu, která by umožnila Rusku stejná práva na zásah do záležitostí pravoslavného náboženství, jako umožnila Francii u katolických kostelů a duchovních. Jednání však nikam nevedla. Menšikov například při svém prvním setkání se sultánem urazil Turky, když přišel v civilu místo v obvyklé vojenské uniformě. Odsuzoval také ústupky Turků Francouzům a požadoval výměnu vysoce postavených osmanských státních zaměstnanců.
 
Mikuláš I. se po neúspěšném jednání uchýlil k drastičtějším řešením. Kromě otázky poutních míst v [[Palestina|Palestině]] vyzdvihl car také, že [[Turci]] podle něj nedobře zacházeli s křesťanskou populací na [[Balkán]]ě. Navíc usilovali Rusové o vojenský přístup z [[Černé moře|Černého]] do [[Středozemní moře|Středozemního moře]] přes [[Bospor]] a [[Dardanely]]. Tyto důvody byly dostatečné k vyhlášení války a Mikulášova carská vojska vtrhla do [[Valašské knížectví|Valašského]] a [[Moldavské knížectví|Moldavského knížectví]], která byla v té době osmanskými podunajskými [[Vazal|vazaly]].