Ču Čchen-chao: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m nevyplněné datum/místo narození/úmrtí - bude přebíráno z Wikidat
m typo, čárka, výpustka, pokrácení opakovaného v úvodu
Řádek 28:
}}
{{Čínské jméno|Ču|Čchen-chao|osobní jméno}}
'''Ču Čchen-chao''' ({{Čínsky|znaky= 朱宸濠 |pchin-jin= Zhū Chénháo }}, † [[13. leden|13. ledna]] [[1521]]) byl člen [[dynastie Ming]]. Byl v páté generaci potomkem [[Ču Čchüan]]a, sedmnáctého syna [[Chung-wu]]a, zakladatele a prvního císaře [[říše Ming]]. Roku 1499 zdědil titul [[Kníže z Ning|knížete z Ning]], sídlil v [[Nan-čchang]]u, hlavním městě provincie [[Ťiang-si]]. V červenci 1519 zahájil [[povstáníPovstání knížete z Ning|povstání]]: prohlásil tehdejšího císaře [[Čeng-te]] za nelegitimního a vytáhl na [[Nanking]]. Guvernér jižního Ťiang-si [[Wang Jang-ming]] rychle sebral vojsko, obsadil Nan-čchang a v srpnu 1519 rozdrtil povstaleckou armádu, která se vrátila na jih. Ču Čchen-chao v bitvě padl do zajetí a byl odsouzen k trestu smrti, který císař zmírnil na sebevraždu.
 
== Život ==
Řádek 41:
Ve snaze o&nbsp;získání vojenské síly se nejdříve snažil o&nbsp;obnovení své gardy a příjmů nutných k&nbsp;jejímu financování. To se mu roku 1507 pomocí obrovského úplatku eunuchu [[Liou Ťin]]ovi (v&nbsp;letech 1507–1510 fakticky řídícímu pekingskou vládu) přes opozici [[Ministerstvo vojenství (Čína)|ministerstva vojenství]] podařilo, ale po Liou Ťinově pádu roku 1510 své vojáky zase ztratil.<ref name="geiss88 424">Geiss, s. 424.</ref>
 
Roku 1514 si požádal o&nbsp;vojáky znovu, přičemž měl podporu nového (od prosince 1513) ministra války [[Lu Wan]]a (1458–1526), který byl jeho dlouhodobým politickým spojencem. Žádost však zablokoval velký sekretář [[Fej Chung]] (1468–1535), který věděl, o&nbsp;co knížeti jde. Nicméně kníže získal podporu [[Čchien Ning]]a, císařova oblíbeného muzikanta [[Cang Sien]]a a několika důležitých eunuchů a povolení v&nbsp;dubnu 1514 získal.<ref name="geiss88 424"/>
 
Mezitím si místní úřady stěžovaly na chování knížete&nbsp;– zabírání půdy, vymáhání daní, zastrašování úředníků; v&nbsp;lednu 1514 si do Pekingu oficiálně stěžovali i&nbsp;[[nanking]]ští cenzoři.<ref name="geiss88 424"/> Bezvýsledně. V&nbsp;dubnu 1514 pověřenec mající za úkol boj proti banditům v&nbsp;Ťiang-si hlásil, že za problémy stojí kníže, který jednak bandity zaměstnává a za druhé je vyháněním lidí z&nbsp;půdy vytváří. Ministr vojenství zprávu označil za pomluvu, a tak zapadla.<ref name="geiss88 425">Geiss, s. 425.</ref>
Řádek 59:
Zatím se 14. července [[Wang Jang-ming]], guvernér jižního Ťiang-si,<ref name="geiss88 429"/> dozvěděl o&nbsp;povstání a okamžitě začal shromažďovat armádu. Současně šířil falešnou zprávu, že z&nbsp;Pekingu vyrazila velká císařská armáda.<ref name="geiss88 430">Geiss, s. 430.</ref>
 
Až 9. srpna hlavní síly knížete dorazily k&nbsp;An-čchingu, ale pokudpokus o&nbsp;jeho dobytí selhal a přinesl jen velké ztráty. Kníže zuřil (jak by taková armáda chtěla dobýt Nanking..Nanking…). Mezitím Wang Jang-ming shromáždil armádu a vytáhl proti Nan-čchangu. Město bylo slabě bráněné (většina knížecích síl vytáhla na sever) a 14. srpna ho Wang Jang-ming obsadil. Kníže se s&nbsp;hlavními silami vrátil na jih, ale [[20. srpen|20. srpna]] ho v říční bitvě na jezeře [[Pcho-jang-chu|Pcho-jang]] Wang Jang-mingova armáda rozdrtila a knížete zajala.<ref name="geiss88 430"/>
 
=== V&nbsp;zajetí ===
V&nbsp;říjnu 1519 vyrazil z&nbsp;Pekingu na jih císař.<ref name="goodrich 312"/> Do Nankingu přicestoval v&nbsp;polovině ledna 1420 a zůstal zde osm měsíců.<ref name="geiss88 432">Geiss, s. 432.</ref> Vojska, která přišla s&nbsp;císařem ze severu, panovník pod velením svých důvěrníků, důstojníka Ťiang Pina a eunucha Čang Čunga, vyslal do Ťiang-si, aby dokončili likvidaci povstání. Ťiang a Čang se snažili upřít Wang Jang-mingovi jeho úspěch a chtěli zorganizovat předstíranou bitvu, ve které by knížete „zajal“ císař. Wang Jang-ming však na tomto odmítl spolupracovat a zajatce předal Čang Jungovi, pověřenému řízením vojenských záležitostí v&nbsp;[[Chang-čou]].<ref name="geiss88 434">Geiss, s. 434.</ref>
 
Ču Čchen-chao byl ještě roku 1519 zbaven všech hodností a titulů, rozhodování o&nbsp;jeho osudu se protáhlo až do ledna 1421, kdy císař rozhodl, že mu dovolí spáchat sebevraždu. Nicméně jeho tělo bylo za trest spáleno.<ref name="geiss88 436">Geiss, s. 436.</ref>