Čingischán: Porovnání verzí

▲Čingischánovým otcem byl ''Jesühej'', vůdce jednoho z [[Mongolsko|mongolských]] kmenů. V roce 1175 byl zavražděn [[Tataři|Tatary]]. Mladý Temüdžin byl posléze svým vlastním kmenem vyhnán a stal se spolu se svou rodinou [[kočovníci|kočovníkem]], podle [[Tajná kronika Mongolů|Tajné kroniky Mongolů]] byl také načas uvrhnut do [[Otrokářství|otroctví]]. Když se ve svých 20 letech oženil s ''Börte'', vysoce postavenou ženou z kmene ''Kereitů'', Temüdžinova společenská pozice tím značně vzrostla. Následně se stal silným kmenovým vůdcem. Zprávy o Temüdžinově spojenectví s částečně [[křesťanství|christianizovanými]] Kereity (viz [[Nestoriánství]]) se dostaly až do [[Evropa|Evropy]], kde se také šířila fáma, že Temüdžin je bájný [[kněz Jan]].

▲Později byl Temüdžinův kmen přepaden sousedními ''Merkity'' a Börte unesena; spojil se tedy s mongolskými vůdci ''Tooril-chánem'' a ''Džamuchou'' a nepřátele porazil. Se žárlivým Džamuchou se následně dostal do mocenského sporu o výsadní politické postavení mezi Mongoly. Temüdžin společně s Tooril-chánem nakonec nad Džamuchou zvítězil. Tím si získal dominantní pozici mezi všemi mongolskými kmeny.

▲V roce 1198 se Temüdžinovi podařilo porazit sousední kmeny Tatarů. V roce 1202 se vypořádal i s odpůrci v řadách Mongolů, včetně Džamuchy, kterého poté nechal popravit. V tomtéž roce zcela rozdrtil Tatary a z větší části je vyhladil. Roku 1203 porážkou svého bývalého přítele Tooril-chána (jindy titulovaného ''Ong-chán'') odstranil zbytky vojenské [[opozice (politika)|opozice]] mezi kmeny.

▲Proti rychlé [[Mongolové|mongolské]] ofenzivě se postavila karakitanská říše (Západní [[říše Liao]], ležící ve [[Střední Asie|Střední Asii]]), byla však do roku [[1217]] smetena vedlejšími oddíly Čingischánových vojsk a její poslední chán Kučlug byl roku 1218 popraven. Čingischán dále pokračoval v tažení na západ se čtyřmi [[armáda]]mi, třem z nich veleli jeho synové [[Ögödej]], [[Džuči]] a [[Čaadaj]]. V letech [[1218]]-[[1224]] se zmocnili [[Chórezmská říše|Chorezmské říše]] a jejích center [[Samarkand]]u, [[Buchara|Buchary]] a [[Chórezmská říše|Chorezmu]] (v dnešním [[Uzbekistán]]u). Města, která do té doby zažívala velký politický i ekonomický rozkvět, byla zničena a velká část obyvatelstva pozabíjena. Chorezmský [[šáh]] [[Aláuddín Muhammad]] prchal před Čingischánovými válečníky [[Sübeetej]]em a [[Džebe]]m směrem ke [[Kaspické moře|Kaspickému moři]], kde byl v roce [[1221]] zabit.

▲Mezitím se Mohammedův syn [[šáh]] Džellaluddín (Jallaluddín, Jalal) při řece [[Indus]] pokusil [[Mongolové|Mongolům]] vzdorovat a roku [[1221]] vytvořil novou armádu, se kterou se mu zprvu podařilo vyhrát nad nepočetnými vedlejšími [[Mongolové|mongolskými]] oddíly. Hlavní síly vedené Čingischánem však brzy přinutily Džellaluddínovo vojsko na břehu Indu k ústupu, sám Džellaluddín uprchl skokem ze skály do řeky. Čingischán poté rozkázal prohledat celou severozápadní [[Indie|Indii]], ale Džellaludín nalezen nebyl. Nakonec utekl do [[Persie]].

▲Zatímco Čingischán setrvával v oblasti [[Střední Asie]], [[Mongolové|mongolští]] vojevůdci ''Sübeetej'' a ''Džebe'' si mezitím razili cestu do [[Evropa|Evropy]]. Po vítězných bitvách roku [[1221]] v dnešním [[Ázerbájdžán]]u a [[Arménie|Arménii]] zamířili přes [[Kavkaz]] na sever k řece [[Kubáň]], kde porazili [[Kumáni|Kumány]] (Polovce, Kipčáky) a zmocnili se okolního území až k severnímu břehu [[Kaspické moře|Kaspického moře]]. Přemístili se pak směrem k [[Azovské moře|Azovskému moři]], kde na řece [[Bitva na řece Kalce|Kalce]] roku [[1223]] zcela rozdrtili spojená vojska [[Kumáni|Kumánů]] a [[Kyjevská Rus|ruských]] knížat v čele s [[kyjev]]ským velkoknížetem [[Mstislav III.|Mstislavem III.]] (''Mstislav Mstislavič Haličský''), zajatá knížata Mongolové údajně umučili v průběhu hostiny na oslavu vítězství. Vítězná vojska se přesunula na [[Krym]] a posléze na [[Ukrajina|Ukrajinu]], záhy se ale stáhla a zamířila směrem k hlavním silám Čingischánovým. Džebe na cestě zpátky zemřel.

▲Čingischán se po definitivní porážce nepřítele na západě zaměřil na zničení [[dynastie]] [[Západní Sia]] v severní [[Čína|Číně]]. Na zamrzlé řece [[Jang-c’-ťiang|Jang-c']] [[Mongolové]] [[Čína|čínské]] vojsko na hlavu porazili. Čingischán pak opět vytáhl proti severočínské dynastii Ťin, v roce [[1227]] v průběhu tohoto tažení zemřel.

▲Úspěšná překonání nepřátel, které Čingischán a jeho vojevůdci porazili, záleželo na perfektní organizovanosti [[Mongolové|mongolské]] armády, její nezvykle velké mobilitě, okamžité připravenosti [[Mongolové|mongolského]] vojáka k boji, jež se nevylučovala s jeho [[Kočovnictví|kočováním]] v době míru, dále nepřekonatelném umění [[Mongolové|mongolských]] [[jízda na koni|jezdců]] a [[luk|lučištníků]], konečně také na znalosti [[vojenská taktika|taktických]] a [[vojenská strategie|strategických]] postupů (včetně propracované vojenské [[špionáž]]e), které [[Mongolové]] postupně získávali při svém dobývání. Některé zdroje uvádějí, že při výbojích Čingischána a jeho potomků zemřelo při bojích, [[masakr]]ech a [[hladomor]]ech 30 - 60 milionů lidí, populace [[Čína|Číny]] klesla během 50 let [[Mongolové|mongolské]] vlády až o polovinu.

▲Úplnému ovládnutí Evropy zřejmě zabránilo období silných dešťů, které proměnilo podunajské a polské nížiny v bahnitý terén, který byl pro jízdní oddíly neschůdný.

▲[[Mongolská říše]], kterou po sobě Čingischán zanechal, měla propracovaný a pevně zavedený správní systém (''Jasa'' - ustanovení zákonů) a byla vnitřně dostatečně jednotná. I když následně došlo k jejímu rozpadu, nástupnické (veskrze dynastické) státy ovládané potomky Čingischána přetrvaly několik staletí. Poslední z nich, [[Krymský chanát]], zanikl až koncem [[18. století]].

▲''Pchaj-ca'' - kovová destička s vyrytým Temudžinovým příkazem k volnému průjezdu, vládcové jednotlivých území byli povinni majiteli poskytnout útočiště a vybavení (např. čerstvé koně)

▲''Billig'' - sbírka Temudžinových výroků

▲# [[Džuči|Džoči]] (Jochi), jeho synové byli [[Udur]], [[Šejbají]] a [[Batú]], který založil [[Zlatá horda|Zlatou hordu]] ve východní Evropě a západní Asii