Julius Agricola: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Autoritní data |
m →Počátky kariéry: typo značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 10:
== Počátky kariéry ==
Svou kariéru započal v roce [[60]] v Británii, kde působil ve vojsku [[Gaius Suetonius Paulinus|Suetonia Paulina]] jako vojenský tribun. Po dvou letech odešel do Říma a pojal tam za manželku Domitii Decidianu. Měli spolu dvě děti, syna a dceru, syn však ještě v dětství zemřel. V roce 64 byl poslán jako kvestor do provincie Asie, kterou tehdy spravoval úplatný prokonzul Salvius Titianus. Za Neronovy vlády byl jmenován tribunem lidu a v roce 69 jej císař [[Galba]] jmenoval prétorem bez soudních pravomocí a pověřil jej inventarizací chrámových darů.
Zvraty v rušném „roce tří císařů“ se dotkly i Agricoly. Námořníci z [[Otho]]nova loďstva při nájezdech na pobřeží vyplenili Agricolův rodinný statek a při drancování zabili jeho matku. Jakmile se
Jeho schopností si všiml Vespasiánův velitel [[Lucius Mucianus]] a v roce [[71]] mu svěřil velení nad vzpurnou dvacátou legií, umístěnou v Británii. Agricola se dostal do Británie, když ji spravoval bývalý konzul [[Petilius Cerealis]]. Postupně si v bojích s místními kmeny vydobyl uznání a v roce [[73]] jej císař [[Vespasianus]] přibral mezi patricie a jmenoval správcem [[Aquitánie]]. Povinnosti správce vykonával se svědomitostí sobě vlastní a zasloužená odměna na sebe nenechala dlouho čekat. V roce [[77]] byl jmenován konzulem, a nadto mu byla udělena hodnost pontifika a v úřadu správce Británie vystřídal [[Julius Frontinus|Julia Frontina]].
== Argicola správcem Británie ==
Řádek 25:
Ve třetím roce vyrazil s vojskem na sever a posunul hranici římského území až k zátoce Tanaus (neznámé polohy). Následujícího roku pronikl ještě více na sever k zátokám Clota (dnešní [[Firth of Clyde]]) a Bodotria (dnešní [[Firth of Forth]]) a na celém nově získaném území upevňoval římskou vojenskou moc zakládáním pevností.
V roce [[82]] se kmeny žijící severně od zálivu Bodotrie začaly připravovat na rozsáhlé ozbrojené povstání proti římské moci. Podařilo se jim zničit jednu z římských pevností a oblehnout devátou legii v jejím táboře, avšak Agricola pohotově vyslal na pomoc jízdu, s jejíž pomocí se podařilo hrozící nebezpečí odvrátit a barbary zahnat.
Ve všem se však Agricolovi tak jako ve válce nedařilo. Následujícího roku jej totiž postihla těžká ztráta, když mu zemřel jeho roční syn. Útěchu se snažil najít v bojích s Britanny. Z jara roku [[84]] zahájil mohutnou ofenzívu proti kmenům, se kterými sváděl předešlého roku úspěšné boje. K rozhodujícímu střetnutí došlo v [[Bitva u Mons Grapius|bitvě pod horou Mons Graupius]]. Proti Agricolovi se tam postavilo asi třicetitisícové vojsko Britannů v čele s [[Calgacus|Calgacem]]. Ačkoliv jej nepřátelé převyšovali počtem, dokázal jim vnutit boj z blízka, který jim nevyhovoval, a na hlavu je porazit. Tacitus uvádí, že na straně Britannů bylo asi 10 000 mrtvých, kdežto Římanů padlo jen 360. Zbytek barbarů se rozprchl do neprostupných skotských hvozdů. Po vítězství Agricola ještě vpadl na území Borestů a přijal od nich rukojmí, načež se stáhl přezimovat na jih.
| |||