Henry Kissinger: Porovnání verzí

Jako podporovatel [[Realismus (mezinárodní vztahy)|realistů]] (tradicionalistů) sehrál Kissinger v letech 1969 až 1977 významnou roli v zahraniční politice [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]]. Během tohoto období se snažil o zmírnění napětí mezi USA a [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]], zajistil otevřenější vztahy s [[Čínská lidová republika|Čínskou lidovou republikou]] a v roce 1973 vyjednal [[Pařížské dohody (1973)|Pařížské dohody]], kterými ukončil zapojení americké armády ve válce ve Vietnamu. Kissingerova politika často vyvolávala jistá znepokojení, která souvisela například na zapojení zpravodajské služby [[Central Intelligence Agency|CIA]] v [[Chile]], nebo na podporu Pákistánců, kteří během [[Bangladéšská válka za nezávislost|Bangladéšské války za nezávislost]] v roce 1971, páchali mnoho válečných zločinů, včetně genocidy.<ref>ČTK, iDNES.cz, Bangladéš poslal na smrt dva vůdce islámské strany za válečné zločiny, iDNES.cz, [online]. ČTK, 2. listopadu 2014, [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: <http://zpravy.idnes.cz/soud-v-bangladesi-poslal-na-smrt-dalsiho-z-vudcu-islamske-strany-px2-/zahranicni.aspx?c=A141102_075906_zahranicni_zt> Henry Kissinger, [online], [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: < http://www.henryakissinger.com/></ref>

V 60. letech se Kissinger stal Rockefellerovým zahraničně - politickýmzahraničněpolitickým poradcem a podporoval ho při jeho neúspěšné kandidatuře na prezidenta USA v letech 1964 a 1968. Kissingerovy služby využívali nejen republikáni, ale i demokraté, jako například [[John Fitzgerald Kennedy|John F. Kennedy]], který ho jmenoval poradcem Rady pro národní bezpečnost, což je orgán sloužící pro vypracování návrhů dlouhodobých strategií. V této funkci setrval i za vlády [[Lyndon B. Johnson|Lyndona B. Johnsona]]. V listopadu roku 1968 zvítězil v prezidentských volbách [[Richard Nixon]], který si Kissingera vybral za svého poradce pro otázky národní bezpečnosti a Kissinger tak od 20. ledna 1993 zastával tento post.

Už od roku 1969 se Kissinger pokoušel zlepšit vztahy mezi USA a [[Sovětský svaz|SSSR]]. Snažil se prosadit nový druh politiky, tzv. détente neboli uvolňování.<ref>DUHAN, A., Americká politika détente. Občanský institut [online], 30. dubna 2009 [cit. 21. 1. 2017]. Dostupné z WWW: <http://www.obcinst.cz/americka-politika-detente/></ref> Vrcholem této politiky se stal podpis první sovětsko - americké smlouvy s názvem [[SALT|SALT 1]] o omezení počtu strategických protiraketových zbraní. K podpisu smlouvy došlo při návštěvě Richarda Nixona v Moskvě, která se konala v květnu roku 1972.<ref>BROŽ, I. Diplomaté. Praha: Epocha, 2004, s.575. ISBN 80-86328-55-4.</ref> V letech 1971 až 1972 se Kissinger pokoušel o urovnání vztahů mezi Spojenými státy a [[Čínská lidová republika|Čínskou lidovou republikou]]. V této souvislosti se často používá termín tzv. [[pingpongová diplomacie]], což je označení pro aktivity americké a čínské diplomacie v 70. letech minulého století. Termín pingpongová diplomacie získal svůj název v roce 1971, kdy byla americká reprezentace ve stolním tenise byla pozvána do [[Peking|Pekingu]], což byl první krok ze strany čínských diplomatů ke zlepšení napjatých vztahům mezi těmito dvěma světovými velmocemi. V témže roce podnikl Kissinger hned dvě cesty do Číny a v únoru roku 1972 poprvé navštívil Čínu i americký prezident [[Richard Nixon]]. Díky těmto aktivitám tak došlo k normalizaci vztahů mezi USA a Číny, které za společného potencionálního nepřítele považovali [[Sovětský svaz]].<ref>BĚLOVSKÁ, N. 40 let od ‘pingpongové diplomacie‘, která přispěla ke sblížení USA s Čínou. Český rozhlas [online], 12. dubna 2011. [cit. 21. 1. 2017], Dostupné z WWW: <http://www.rozhlas.cz/zpravy/asieaustralie/_zprava/878256></ref>

V roce 1973 došlo k tzv. [[Jomkipurská válka|Jomkipurské válce]] mezi [[Izrael|Izraelem]] a [[Egypt|Egyptem]] se [[Sýrie|Sýrií]] trvající 20 dní. S pomocí finanční podpory USA Izrael zvítězil a na toto vítězství zareagovaly arabské státy [[Organizace zemí vyvážejících ropu|OPECUOPECu]] a vyhlásily embargo na vývoz ropy do USA a všech ostatních zemí, které Izrael podporovaly. Kissinger se účastnil mírového jednání a velmi se angažoval v otázce urovnání [[Arabsko-izraelský konflikt|arabsko - izraelského konfliktu]]. Přesvědčil Izrael, aby stáhl své vojáky z okupovaného [[Sinajský poloostrov|Sinajského poloostrova]]. Následně státy OPECu zrušily embargo na vývoz ropy do USA.

Po [[Aféra Watergate|aféře Watergate]], kdy Nixon byl Nixon obviněn z pokynů ke vloupání svých pěti spolupracovníků do centra Demokratů z června 1972, podal třicátý sedmý prezident USA demisi.<ref>GADDIS, J., L., Studená válka. Slovart, 2006, s. 141. ISBN: 80-7209-843-8</ref> Novým prezidentem se tak stal dosavadní víceprezident [[Gerald Ford]]. I přes změnu prezidentů, Kissinger stále uplatňoval svoji politiku détente vůči SSSR. Kissinger pokračoval v jednání s ministrem zahraničí SSSR [[Andrej Andrejevič Gromyko|Andrejem Gromykem]]. Na základě těchto dohod mezi Gromykem a Kissingerem byla v roce 1975 v Helsinkách připravena celoevropská [[Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě|konference o bezpečnosti a spolupráci]]. Na této konferenci byly uznány teritoriální a politické poměry v Evropě, jakožto výsledek 2. světové války, a tím pádem bylobyl SSSR uznánouznán nejmocnějším státem v Evropě. Sovětský svaz ale musel na konferenci přijmout představy západuZápadu o lidských právech a základních svobodách ve formě tzv. třetího koše [[Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě|Závěrečného aktu]]. V roce 1977 prezidentské volby vyhrál [[Jimmy Carter|James Carter]], a tak  oválnou pracovnu [[Bílý dům|Bílého domu]] opustil nejen prezident, ale těsně po něm opustil svou vládní funkci i Kissinger. Novým ministrem zahraničních věcí se stal [[Cyrus Vance]].<ref>BROŽ, I. Diplomaté. Praha: Epocha, 2004, s.588. ISBN 80-86328-55-4.</ref>

Kissinger však i po opuštění nejvyšších funkcí zůstal velice vlivnou postavou nejen americké, ale i světové politiky a začal působit jako soukromý konzultant. Také se stal členem několika různých skupin, jako je např. skupina mocných zvaná „[[Bilderberg]]“, nebo [[Rada pro mezinárodní vztahy|Rada pro zahraniční vztahy]].<ref>SANBUR, J.: What to Know About the Bilderberg Group’s Secret Annual Meeting. [online]. June 9, 2016, [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z WWW: <http://time.com/4362872/bilderberg-group-meetings-2016-conspiracy-theories/></ref>

Začal se také věnovat psaní svých vlastních memoárů. Prostřednictvím těchto děl se mu podařilo výrazně zviditelnit a povznést svou pověst klíčového amerického politika, ale také interpretovat ve svůj prospěch většinu sporných okamžiků jehosvé diplomatické éry.